Julišova zpověď: Nemohl jsem vstát z postele. Jak pomohli Kadlec a Rosický

V březnu 2016 Lukáš Juliš udeřil v památném utkání na Laziu. Sparta po triumfu 3:0 proskočila do čtvrtfinále Evropské ligy, věčně vysmátý útočník měl pořádně našlápnuto. Osud ovšem vrhl bývalého mládežnického reprezentanta do úplně jiné dimenze. Na dlouhé měsíce ho přesunul z trávníků do nemocnic a lékařských ordinací.

Vážné zranění kolena, pak opakující se problémy s chodidlem, které odezněly až díky návštěvám specializované kliniky v Belgii. „A do toho stavy, kdy jsem vůbec nebyl schopný vstát z postele,“ popisuje upřímně Juliš. Ačkoli je mu stále teprve pětadvacet let, má toho za sebou už tolik, že by na to jiným nestačila možná celá kariéra. Tohle je jeho příběh. Příběh, který může být pro mnoho (nejen) fotbalistů velkou inspirací.

Sparta - Jablonec: Hložek předal balon Julišovi a ten překonal Hrubého, 1:0 • iSport TV

Do přerušení ligy jste měl na kontě šest gólů v šesti zápasech, navázal jste na skvělé působení v Sigmě. Cítíte, že se po letech zdravotních potíží začíná všechno stáčet příznivějším směrem?
„Jó, teď je to takové nejpříznivější za poslední léta. Už uplynulý rok hodnotím pozitivně, jsem zdravý. Já jsem fakt začínal od nuly. Řekl jsem si, že to ještě zkusím. Začal jsem dávat góly v béčku, pak se mi povedla ta Olomouc a přenesl jsem si to i do Sparty. Daří se mi, ale nedělám z toho vědu.“

Vnitřně ale teď musíte být opravdu šťastný, ne?
„Jasně! Jsem spokojený, mám holčičku, která roste jako z vody. Je to super, užívám si to. Jsem rád, že vyhráváme, jede to. I když poslední ligové zápasy před pauzou nebyly ideální, body jsme dělali. Snad v tom budeme pokračovat.“

Vzpomenete si, kdy jste měl naposledy tak skvělý vstup do sezony?
„To asi ne. Zrovna nedávno jsem říkal manželce, že jsem na tom dobře fyzicky. Pak si člověk mnohem víc věří. Když víte, že jste v patnácté minutě zatavený, v sedmnácté těžko dáte gól. Já teď vím, že můžu jít do zápasu s tím, že jsem schopný devadesát minut lítat a presovat. Na jaře se hrálo systémem středa, neděle, středa, a já byl schopný nastoupit do všeho. To mi psychicky hodně pomohlo. Navíc jsem začal dávat góly v béčku, to bylo důležité.“

Přitom by se řeklo, že pro hráče vašeho kalibru by to ve třetí lize mělo být samozřejmostí.
„Jasně, když to řeknu blbě, byla to jenom třetí liga. Ale je něco jiného ji hrát jako obránce, nebo jako útočník. Góly prostě potřebujete. Já najednou zjistil, že mě nic nebolí, začalo se mi dařit. Od té doby to jede, padá mi to. Ani to nedokážu vysvětlit. Zatím jsem se nedostal do krize, že bych třeba čtyři zápasy nedal gól. Kdyby se to stalo, možná bych nad tím přemýšlel jinak.“

K tomu nyní nemáte nejmenší důvod. Navíc si držíte ohromnou úspěšnost, na těch šest tref vám stačilo sedm střel na branku. Čím si to vysvětlujete?
(úsměv) „Ale to jsou právě střely na bránu. Doma se Zlínem jsem to třeba z brankové čáry překopl, to se pak do statistik neeviduje. Následně jsem se trefil v nastavení, byl to de facto nepodstatný gól pro vývoj utkání, ale už jsem zase byl na svém. Mohl jsem se uklidnit do dalších zápasů. Jsem teď nastavený tak, že mi stačí jedna šance, abych dal gól.“

To je pro útočníka sen.
„Nechci znít přehnaně sebevědomě, ale vím, že když se do šance dostanu, tak ji dokážu využít. To je výhoda Sparty, člověk má skvělou podporu od spoluhráčů. Ať už to byl gól se Zlínem nebo v Příbrami, kde jsem to dával prakticky do prázdné brány. Ale člověk tam musí být. Když nemáte formu, tak si třeba nabíháte do špatného prostoru, nebo netrefíte timing a jste tam pozdě, spadnete do ofsajdu... Se Zlínem to bylo o centimetry, kolikrát je to o maličkostech. Ale padá mi to, celkově se nám daří, dáme gól skoro ze všeho. Asi taková produktivita nejde udržet, ale teď jsme za ni rádi.“

Navíc mi přijde, že jste se v koncovce hodně uklidnil. Dřív jste v ní působil trochu rozevlátě, souhlasíte?
„Myslím, že to je věkem. Když se zeptáte Lafiho (David Lafata), taky ve dvaceti nedával tolik gólů, začal s tím až později. Já jsem se teď začal víc trefovat ve vápně, dřív jsem dával hodně gólů z brejků. Ale v dnešním fotbale už to není tak, že by člověk šel třikrát za zápas sám na bránu. My po každém tréninku ještě děláme centry a zakončení, už v Olomouci mi to začalo padat. To pak má vliv na to, že kluci víc koukají, kde na hřišti jsem, snaží se mě hledat. Když jsem byl ve vápně s Lafim, balony létaly na něj, to bylo logické. Mám teď silnější pozici, kluci vědí, že můžu týmu pomoct, když mi budou dávat míče.“

Fanoušci Sparty vás samozřejmě znají řadu let, do obecného podvědomí lidí jste ale výrazněji vstoupil na jaře 2016, kdy jste se trefil na Laziu a pomohl týmu k postupu do čtvrtfinále Evropské ligy. Vzpomenete si ještě někdy na tohle tažení?
„Upřímně? Přijde mi to jako větší pravěk, než to ve skutečnosti je. Já jsem od té doby prožil tolik věcí, že mi to ani nepřijde. Ale už se k tomu moc nevracím. Když jsem byl zraněný, občas jsem si pustil nějaké video, nic víc. Fotbal už mě naučil, že jeden týden jsi dobrý, ale ten další je to jinak. Tehdy to bylo krásné, úžasné. Osobně mi to ale k ničemu do dalších let nepomohlo. Když jsem se teď v létě vracel do Sparty, měl jsem v hlavě, že jsem ty zápasy dřív hrál. Možná to pro mě bylo v tomhle směru jednodušší. Nejsem nervózní z plné Letné ani ze zápasů v Evropě. Tehdy jsem navíc byl v úplně jiné pozici.“

Ano, byl jste taková kometa, Sparta tehdy stála na Bořku Dočkalovi, Ladislavu Krejčím, Jakubu Brabcovi...
„Já jsem tehdy hrál pravidelně, spíš jsem se ale snažil, abych to klukům nekazil. Tým kolem Bořka Dočkala byl vyladěný. Zrovna v Evropě se mi dařilo, ale nebyl jsem klíčový hráč. Byl jsem rád za šanci, pan Ščasný si mě vytáhl z juniorky po křížáku. Byla to pro mě velká škola.“

V tu chvíli jste měl fantasticky našlápnuto. V další sezoně už jste měl pevné místo v základní sestavě, že?
„Přesně tak. Za trenéra Holoubka jsem ještě hrál všechno. Sice na křídle, takže těch gólů bylo málo, spíš žádné, ale nebyli jsme špatní. Postoupili jsme v Evropě do jara, pak jsme sice dostali ťafku v Rusku (0:4 v Rostově), ale sezona nebyla špatná.“

Pak to ale začalo, vleklé zdravotní problémy.
(lehce se zachmuří) „Chcete slyšet celý ten příběh? Myslím, že jsem ho ještě nikdy veřejně nevyprávěl...“

Pojďme do toho!
„Na konci sezony 2016/17 jsem byl zraněný, do toho přišlo EURO jednadvacítek v Polsku. Tam to celé začalo. Jel jsem tam ne úplně zdravý, skoro vůbec jsem nehrál. Asi jen deset minut. Do toho přišel do Sparty trenér Stramaccioni. Můj pocit byl,