Ve 27 letech asistentem v Baníku. Na pivo s týmem nepůjdu, říká Baránek
Jsou to skoro tři roky, co musel šikovný stoper Jan Baránek (27) po dvou mistrovských titulech s Plzní předčasně ukončit kariéru kvůli vleklým problémům s kolenem. V roli agenta starajícího se o mladé hráče se úplně nenašel, mnohem víc ho následně chytla trenéřina. Všiml si toho i Baník, který svého odchovance povýšil na asistenta hlavního kouče Luboše Kozla.
Ocitl se ve zvláštní pozici, neboť ze dne na den začal šéfovat svým kamarádům a bývalým spoluhráčům. Jan Baránek měl ještě větší talent než oni, ale osud se s ním nepáral.
Prozraďte, jak došlo k tomu, že jste součástí realizačního týmu ligového áčka.
„Po zápase s Budějovicemi (2:2) mi zavolal pan Grussmann, abych přijel na Bazaly. Tam už na mě čekal trenér Kozel, který mi řekl, že by chtěli rozšířit realizační tým a já jsem první volbou, protože znám klub, mladé kluky, celé prostředí a ke všemu tady mám vztah. Vždyť když sečtu hráčskou i trenérskou kariéru u mládeže, jsem v Baníku osm let. Z nabídky jsem měl respekt, ale zároveň to pro mě byla velká výzva. Nedalo se to odmítnout, byť kromě tří let u mládeže nemám velké trenérské zkušenosti. Na dospělý fotbal si v tomhle ohledu ještě zvykám, ale jsem za to rád.“
Sedmadvacetiletý asistent v lize je docela raritní záležitost. Zvažoval jste všechna pro a proti, nebo jste měl hned jasno, že nabídku přijmete?
„Že bych hned řekl: Jo, jdu do toho? Ne, nejsem úplný střelec... (smích) Ale když jsem jel ze stadionu zpátky domů, měl jsem jasno. Přemýšlel jsem o tom a říkal si, že do budoucna pro mě může být velká škola, když zblízka uvidím práci trenérů Kozla a Kopeckého. Navíc poznám chod ligového klubu i z úplně jiné stránky, než kterou znám z pozice hráče.“
| Narozen: 26. června 1993 (27) v Opavě Pozice: asistent trenéra Luboše Kozla Klub: Baník Ostrava Hráčská kariéra: Baník Ostrava (2012–2015), Viktoria Plzeň (2015–2018) V lize: 77/8 Největší úspěchy: dvakrát český mistr, vítěz českého Superpoháru (2015) |
Ještě jednu stránku jste si vyzkoušel, když jste po konci kariéry pracoval v agentuře, která vás dřív zastupovala. To vás tolik nechytlo?
„Ne že by mě to nechytlo, ale chyběl mi větší kontakt s klukama, opravdové emoce ze zápasů. Když jste agent, sledujete všechno s odstupem. Mě to zatím pořád táhne víc směrem k hřišti.“
Dojmy z prvních dvou měsíců to potvrzují?
