Ještě před pár lety byli v pozici trenér – hráč, teď se situace obrátila. Tomáš Rosický je coby sportovní ředitel v hierarchii Sparty nad Pavlem Vrbou. Jejich čerstvě utvořený vztah ovšem důkladně prověří až nadcházející měsíce. „Budu chtít bitvu, na jejímž konci musí být vyřknutá ta správná jména, která klubu pomohou,“ říká zkušený kouč na margo potenciálních posil. Ve druhé části exkluzivního rozhovoru pro Sport mluví o sparťanských talentech, otevřeném útoku na titul či Jindřichu Trpišovském a Slavii.
U některých hráčů přetrvává problém, že se po přestupu na Letnou herně nezlepšují. Je jedním z vašich primárních cílů tenhle trend změnit?
„Trochu s vámi nesouhlasím. Sparta se vydala jinou cestou. Má tu pět šest hodně talentovaných kluků ve věku jednadvacet let a mladší. Chce to nějaký čas a trpělivost. Naším úkolem je, abychom je v horizontu dvou tří let dostali na top úroveň. Jestli se to podaří, tak i výsledky mužstva budou lepší, než když je těm hráčům sedmnáct. Pokud má někdo představu, že osmnáctiletí kluci porazí průměrné ligové mužstvo, tak si myslím, že je to trochu složitější. Já bych si hlavně přál, aby tým zůstal co nejdéle pohromadě. Chápu, že se třeba jednou za dva roky prodá hráč, o kterého bude v Evropě zájem, a klubu to pomůže ekonomicky. To ale může mimo jiné znamenat, že ostatní v kádru zůstanou. Pokud to tak bude, jsem přesvědčený, že tahle generace mladých hráčů je tak silná, že by do dvou tří let Sparta měla být určitě dál. Pokud se to stane dřív, budu rád. Vsadilo se tu na budoucnost, teď by se mělo začít pomalu sklízet ovoce, které se zasadilo.“

Je z vás cítit, že o mladých mluvíte s jiskrou v oku.
„Když jsem přicházel do Sparty, spousta odborníků psala, že mladí hráči budou mít najednou problém. Já ho nevidím, protože ti kluci pořád hrají a jsou zajímaví. Jen to chce trpělivost, aby v pohodě dorostli tam, kam si všichni přejeme. Pak mohou pomoci Spartě a následně i sobě zajímavým přestupem do zahraničí.“
Vy ovšem máte pověst trenéra, který raději spoléhá na zkušenější fotbalisty...
(rázně skočí do řeči) „To není pravda.“
První díl rozhovoru s Pavlem Vrbou čtěte zde »
Minimálně během vaší první plzeňské éry to tak bylo.
(kroutí hlavou) „Řeknu vám příklad. Darida začal hrát v devatenácti v Plzni ligu, pak se prodal za zajímavé peníze do bundesligy. Jiráček přišel taky mladý a potom šel do Wolfsburgu. Jasně, vždycky to lze interpretovat tak, jak se dotyčnému hodí. Samozřejmě jsou pak hráči, kteří byli u toho startu, a když mužstvo potom jelo, nebyl důvod do toho zasahovat. Když jste v Plzni třeba pět šest let a máte tam hráče typu Dana Koláře, který tam přišel ve čtyřiadvaceti letech, tak je logické, že postupně stárne. Ale když tým funguje, tak přece nemáte důvod ho vyhazovat, a dělat místo mladšímu hráči. Každý by měl zohlednit hlavně skladbu mužstva. Tenkrát to bylo takové, že Řezníkovi, Rajtoralovi, Limberskému nebo Petrželovi bylo sedmadvacet nebo osmadvacet, nebyl jediný důvod, aby se tým měnil. Tím spíš, když byl úspěšný. Ale každý na tohle může mít jiný názor, asi je zbytečné to nějak víc rozvádět.“ (usmívá se)
„Bitva“ s Rosickým o posilách
Nyní máte k dispozici Hložka, Karabce, Vitíka. Jsou to nejtalentovanější kluci, se kterými jste v kariéře měl možnost pracovat?
„Jsme v období, kdy tu obecně máte hodně zajímavých a talentovaných hráčů. Ale třeba na současném šampionátu jednadvacítek vidíte, že mezinárodní scéna je jinačí. Hráči potřebují nastupovat do těžkých zápasů, které ukážou, jak na tom jsou. U Sparty je možná trochu problém,