Střeďáci bez míče, obránci ve skluzu. Rozebrali jsme, proč šlágry byly válka
Spíš válka než fotbal. Tohle vysvědčení si vysloužilo zkraje letošního října derby pražských „S“. O měsíc později se totéž opakovalo. Proč utkání Slavie s Plzní (2:0) a Baníku se Spartou (2:2) bylo festivalem soubojů, a ne přehlídkou souvislých kombinací? Vysvětlení tu je: v Česku stále dostatečně nerespektujeme moderní trendy. V zevrubné analýze jsme se zaměřili třeba na srovnání s Premier League, věnujeme se věkovým průměrům a shrnuli jsme víkendová data.
Bible fotbalu 21. století říká jasně: vítězí konstruktivní, ale zároveň i bezpečná obrana a efektivní útok. Abyste tahle hesla naplnili, musí na tom cíleně spolupracovat 11 hráčů, včetně brankáře. V obraně i v útoku. Jakmile se tomu zpronevěříte, zaděláváte sobě i fanouškům na bramboračku.
Právě hrnec téhle bramboračky navařila česká fotbalová superneděle. V Edenu byl míč ve hře 57 minut 18 vteřin, ve Vítkovicích 48 minut 43 vteřin. Předtím v derby Sparta - Slavia byl čistý čas 50:36. Skok do víkendové Anglie? V duelu Leicester - Arsenal se hrálo 63 minuty a 15 vteřin. Liverpol vs. Brighton 64:19. Hit bundesligy Union Berlín vs. Bayern Mnichov? 62 minut a 6 vteřin.
Co počet faulů? V duelu Slavia - Plzeň jich statistikové napočítali 31, v bitvě Baníku se Spartou 29. V žádném víkendovém utkání Premier League se na tuhle metu nikdo nedostal. Nejvíce nedovolených zákroků rozhodčí odpískal v utkání Newcastlu s Chelsea (26). V utkání Liverpool - Brighton hráči faulovali jen 13x (hosté dokonce na Anfieldu nastřádali pouze 5 faulů!).
Dokumentuje to rozdílný přístup k fotbalu. Zatímco na Albionu, kdysi hrdém na skluzy a nákopy, se podařilo s pomocí evropských trenérů funkcionáře, hráče i fanoušky přesvědčit, že budoucnost je v čistých obranných zákrocích a na ně navazujících kombinací (s využitím brankářů a pokud možno málo dotekové), v Česku o tom máme stále pochybnosti. Odůvodňujeme to tím, že na ťukes pod tlakem soupeře nemáme hráče. Není to ale spíš tak, že je k tomu odmalička nevedeme? Agresivitu si také vykládáme po svém.
K čemu to poté vede? Mrkněme se třeba na zapojení středních záložníků do kombinace v hitech FORTUNA:LIGY a v Premier League. Z tabulky vidíme, že „střeďáci“, tedy hráči s největšími možnostmi ovlivnit hru, se potkají v anglické lize s míčem násobně více než jejich kolegové na české prvoligové scéně – s čestnou výjimkou slávisty Ševčíka.
Jordan Henderson, dispečer Liverpoolu, se průměrně dostane za zápas k 73 přihrávkám. V posledním utkání s Brightonem jich nashromáždil 61. Bylo to skoro dvakrát tolik než sparťanští středopolaři Pavelka (37 přihrávek), Dočkal (29), který mimochodem nasprintoval nejméně ze všech středových hráčů z utkání v Edenu a ve Vítkovicích (pouhých 69 metrů).
Oproti Sáčkovi (18) jich měl Henderson dokonce více než třikrát tolik!
Nedostatečná týmová souhra
Přejděme ke způsobu bránění. Hráči v top ligách nebo v Lize mistrů se nenechají lehce obcházet. Vědí přesně, kdy se sluší soupeře vykrýt pozičně a kdy se naopak vyplatí proti němu vystartovat s cílem vzít mu míč. Slouží jim k tomu tréninkem vytvořené správné návyky, které v utkání používají automaticky.
V Česku v tomhle pokulháváme.
