Jak v minulé sezoně, tak i v této. A možná ještě lépe. Slovácko si stále drží vysoký výsledkový standard z posledního ročníku, kdy skončilo čtvrté, a i teď se pohybuje poblíž ligové špičky. Dnes hostí ve šlágru Spartu a deník Sport při té příležitosti rozebírá kouzlo týmu Martina Svědíka.
Vývoj herního způsobu
Slovácko již loni překvapilo čtvrtým místem a ve skvělých výsledcích pokračuje i v této sezoně. Nejedná se o náhodu, protože moravský celek obsazuje čtvrté místo také v tabulce očekávaných bodů (xPTS). Způsob hry se však oproti sezoně 2020/21 proměnil – svěřenci Martina Svědíka hrají daleko „fotbalověji“. Letos si průměrně za zápas vymění 348 přihrávek (šesté místo v lize) se 78procentní úspěšností, v minulé sezoně jen 307 přihrávek (šestnácté místo v lize) se 73procentní úspěšností. Výrazně pomohl příchod brankáře Filipa Nguyena.

Zlepšená rozehrávka
V minulé sezoně Slovácko nakopávalo daleko více na náhodu, kdy se spoléhalo na vyhrané hlavičky Jana Klimenta (13,19 hlavičkového souboje na 90 minut). V této sezoně si mezi stopery a brankářem vymění více pasů, díky kterým si lépe připraví pozici na dlouhý míč, který směřuje na fyzicky silné krajní beky Petra Reinberka s Janem Kalabiškou. Ti se poté snaží míč prodloužit na křídla, která se drží blízko středu hřiště.
Výhody fyzicky silného mužstva
Kádr je plný fyzicky vybavených hráčů. Oba stopeři Stanislav Hofmann i Michal Kadlec mají výškové i soubojové parametry, což platí rovněž o krajních becích Kalabiškovi s Reinberkem nebo hrotových útočnících Riginu Ciciliovi s Václavem Jurečkou, což dokládá i 56,13 souboje na zápas (druhý nejvyšší počet v lize). Kromě středních záložníků mají téměř všichni hráči také rychlostní předpoklady.
To je znát při presinku. Slovácko umí na soupeře vyvinout velký tlak jak hned po ztrátě míče, tak při organizované rozehrávce. Díky vysokému presinku získává vysoký počet míčů na soupeřově polovině a soupeř přichází o kontrolu hry. Kouč Martin Svědík má při presinku přichystané dvě varianty, které používá flexibilně: 4 – 4 – 2, kdy se vedle hrotového útočníka vysune ofenzivní záložník. A pak 4 – 3 – 3, kdy křídlo na straně bez míče zavírá stopera a krajního beka soupeře.
Slovácko se může pyšnit čtvrtou nejlepší defenzivou, co se týče očekávaný gólů proti (1,14 xGA na zápas) i díky slušnému střednímu bloku. Do středního bloku se často zatahuje, pokud se dostane do vedení, nebo pokud soupeř přehraje úvodní presink.
Kalabiškova role
Velkou zbraní směrem dopředu je vysoce ofenzivní levý bek Jan Kalabiška. Slovácko je nejaktivnější právě přes jeho stranu. 35letý obránce má i přes vysoký věk velkou rychlost, fyzickou kondici, výšku a schopnost vydržet běhat ve velké intenzitě.
Oba krajní beci Slovácka při centrech zavírají zadní tyč, čímž jsou velmi nebezpeční. Kalabiška je však oproti Reinberkovi směrem dopředu ještě nebezpečnější – v této sezoně nasbíral čtyři asistence, dvakrát se dokonce trefil a do vápna poslal průměrně na 90 minut 3,01 centru s 38procentní úspěšností.
Kalabiškova podpora útoku je jak zbraní, tak slabinou Slovácka, protože nedokáže dostatečně balancovat jeho ofenzivní aktivitu. Směrem dozadu proto vznikají velké mezery, kterých se soupeři snaží využívat.
Dlouhé auty
Velkou zbraní Slovácka jsou dlouhé auty. Jaký systém dlouhého autu Slovácko zvolí, záleží na stavu skóre, ale vždy hází střední záložník Lukáš Sadílek, který má přesný a dlouhý dohoz. Většinou míří na jednoho hráče, který se posune směrem k míči z pozice u první tyče.
Finální třetina a centry
Slovácko se ve finální třetině spoléhá na centry většinou z velké hloubky. Krajní beci zavírají zadní tyč, do vápna se hráči z Uherského Hradiště dostávají ve velkém počtu. Problémem je, že pokud Svědíkovi svěřenci nezískají první kontakt, k míči se na hranici vápna nedostanou. Tam totiž nezůstává skoro nikdo, přestože se jedná o taktický trend: je důležitější vědět, jak po centru získám míč zpět, než jak se dostanu k samotnému centru. Slovácko se přitom na centry velmi spoléhá, málokdy se do vápna soupeře dostane kontrolovaným způsobem.