Tetour natvrdo: Býval jsem dement. Kozel v Baníku skončil i kvůli mně
Co se týče poměru cena/výkon, je Daniel Tetour (27) nejlepší posilou Baníku za poslední roky. Ostravští za kreativního záložníka loni v létě zaplatili Dukle jen dva miliony korun, ale dostali hodně muziky. Mohlo by jí být ještě víc, nicméně Slezané aktuálně upřednostňují spíš jednoduchou přímočarost než kombinaci po zemi. „Ale já jsem extrém, nejraději bych míč vůbec nezvedl do vzduchu,“ usmívá se flegmatik, jenž patří s bilancí 4+1 mezi nejproduktivnější hráče FCB.
Rodnou Prahu vyměnil za dvoutisícovou obec u Frýdku-Místku. Šok, co? Jenže rodinný barák, klid a kousek do Beskyd mu vyhovuje. Po ruchu třetího největšího města v Česku netouží. Exkluzivní rozhovor pro iSport PREMIUM poskytl Tetour v šikovně schované restauraci nedaleko Bazalů. Odpoledne (17.00) bude v Karviné bojovat o prolomení série pěti soutěžních zápasů bez výhry.
Proč se o vás dřív mluvilo jako o klasické leklé rybě z Dukly?
„Asi tím lidi nemysleli jen mě, ale celou Duklu. Vždycky jsme se prezentovali ladným fotbalem bez agresivity. Když to třeba srovnám s Baníkem, tak to je rozdíl. Emoce do toho samozřejmě patří, ale my jsme chtěli soupeře přehrávat fotbalově. A takových nás tam byla většina. Technický hráč moc nebude skluzovat, srážet se, soubojovat. Asi proto jsme byli leklé ryby. Ale možná mě napadá ještě jedna věc, která zapadá do celkového kontextu.“
Jaká?
„Neměli jsme třeba velkou zákulisní sílu, připadali jsme si někdy jako otloukánci. Vygradovalo to ve druhé lize, když jsme byli potopeni opavskou karanténou a nedostali jsme šanci hrát baráž.“
Ale já to opravdu častokrát slyšel v souvislosti přímo s vámi, zejména když se začal řešit váš přestup do Baníku.
„Jsem flegmatik, člověk, který je emočně hodně chladný. Asi nemůžu říct, že by slovní spojení leklá ryba na mě úplně nepasovalo.“
Takže vás to neštvalo?
„Vím, jaký jsem. Když o mně někdo řekne, že jsem leklá ryba, nestanu se zničehonic impulzivním.“
A člověk s takovou náturou může jít do rázovité Ostravy, jo?
„Spousta lidí z toho asi měla obavy, patřil mezi ně i trenér Kozel. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale já jsem si na přestup věřil. V Dukle jsem se vyhrál, cítil jsem, že kvalitu mám. Možností jsem měl víc, ale Baník mi přišel nejzajímavější. Chtěl jsem to zkusit.“
K tomu se ještě dostaneme, ale já se vrátím na úplný začátek kariéry. Zaujala mě položka v životopise s názvem AC Sparta Praha.
„Možná bylo lepší, že to ostravští fanoušci doteď nevěděli, takže děkuju pěkně! (smích) Byl jsem tam jako mladý, bral jsem to jako nejlepší možnost, jak se rozvíjet. Sparta tenkrát měla nejlepší akademii, tréninkové hřiště, zázemí... Zkrátka všechno.“
Proč jste tam tedy zůstal jen do staršího dorostu?
„Největší potíž byla v trenérovi. Nebudu ho jmenovat,
