Vrbův omyl: na vině nebyly souboje, ale týmová (ne)součinnost Sparty
Jak je možné, že provinční klub sestřelí čtyřmi góly velkoklub s řádově vyšším rozpočtem? Tuhle hlavní otázku po sobě zanechal víkendový ligový šlágr Slovácko - Sparta (4:0). Odpověď opřená o souvislosti a data: nebylo to kvůli malému důrazu v osobních soubojích, jak konstatoval kouč Letenských Pavel Vrba, ale proto, že vědomá týmová spolupráce je víc než volná improvizace i těch nejdražších hvězd. V moderní éře kolektivních sportů to platí stále naléhavěji.
Legendární kouč Karel Brückner měl pro vymezení kategorie dobrý trenér jedno základní kritérium. Říkal, že opravdu dobrý trenér se pozná podle toho, že jeho rukopis určíte, i když byste přišel na zápas a netušil, v jakých dresech mužstvo, které dotyčný vede, hraje. Prostě ať nastoupí v bílých, červených nebo zelených barvách, okamžitě vás praští do očí pilíře hry daného trenéra.
„Felliniho filmy taky poznáte hned po první scéně,“ dodával.
Je to roky prověřená pravda. Důkazem budiž Sacchiho presinkový AC Milán, biliárový ťukes v podání Guardiolovy Barcelony, Bayernu Mnichov nebo Manchesteru City, či metalový Kloppův fotbal v balení Dortmundu a Liverpoolu. Variací způsobů hry je hodně, ale musíte se pro něco rozhodnout a pak se toho držet. Aby na hřišti byl pořádek a nikdo nemusel tápat, co má dělat.
A naopak – kdo nepochopí, že i hvězdy potřebují přesný řád, aby pak mohl ještě více vyniknout jejich nadprůměrný um – má potíže. Poslední příklad? Manchester United.
Anglický gigant si může koupit kohokoli na světě, což dokazuje v kabině plejáda superstar počínaje brankářem De Geou, přes záložníky Pogbu a Fernandese až k fenomenálnímu útočníkovi Cristianu Ronaldovi. Jenže manažer Ole Gunnar Solskjaer jim neuměl nabídnout smysluplný koncept, kterému by se super hráči podřídili. Proto United byli nedávno v městském derby s Guardiolovým orchestrem herně i výsledkově o třídu, možná o dvě horší. A proto musel na lavičce předčasně skončit Solskjaer.
Teď už na Slovácko, kde se psal podobný příběh. Domácí vyrukovali na Spartu s herním oblekem ušitým krejčím Martinem Svědíkem. Jeho stěžejní parametry: aktivní napadání a raketový přechod do útoku pomocí málo dotekové kombinace a náběhů za obranu. Dále vysoká intenzita pohybu.
Sparta Pavla Vrby? Poněkud nečitelná. Něco ve smyslu: prosadíme se individuální kvalitou. Styčné principy týmové součinnosti scházely, anebo byly zamaskované.
Tohle byla ústřední příčina lekce, kterou Letenští obdrželi od soupeře pracujícího v mnohem skromnějších podmínkách. Ne to, že by sparťanští hráči duel podcenili, nestačili v soubojích a mysleli si, že nastoupili proti dorostencům. Ostatně v nedělním utkání vyhráli 105 osobních soubojů stejně jako Slovácko.
Pes byl zakopaný jinde, což si principiálně ukážeme na prvním gólu v síti Sparty.
Nekompaktnost Sparty vs. vědomá součinnost Slovácka
Na počátku gólové akce bylo autové vhazování Slovácka. Hosté tedy měli čas, aby zaujali kompaktní obranné postavení. Jenže neudělali to. Kdyby ano, napadající Hložek by zabraňoval průnikové přihrávce do středu na útočníka. Krejčí mladší by kryl prostor před stopery a pas na Kohúta by tudíž nemohl projít, pokud by Hložek selhal.
Sparta má i zbytečně velkou hloubku, neboť Štetina zůstal příliš vzadu. Také Hancko měl přistoupit blíže k Petrželovi. Důležitá je dvojice u protilehlé lajny Kalabiška - Haraslín. Sparťanské křídlo stojí blíže k vlastní bráně než slovácký bek. Jeho úkolem je zamezit Kalabiškově hrozbě, což mohl a měl splnit.
Slovácko vědělo předem, jak si tuhle situaci připravit a jak s ní naložit. Hráči dělali z tréninku zautomatizované věci, čímž získali časový náskok na sparťany, kteří navíc reagovali pozdě a špatně. Následovaly čtyři rychlé přihrávky (jen Kohút použil dva doteky) doprovozené náběhy za letenskou defenzivu, což vytvořilo rázem podhoubí pro gólový úder.
Pomalá a ledabylá Sparta vs. koordinovaná hbitost Slovácka
Co se slušelo v téhle chvíli udělat v obou táborech? Kopnout do vrtule. Svědíkovi chráněnci se tak zachovali. Pět se ve sprintu hnalo na zteč. Mají z přípravy zažité, že jiná možnost pro ně neexistuje. Všichni sparťané však nikoli. Krejčí mladší návrat vypouští, jeho jmenovec také a Haraslín je za Kalabiškou, i když ještě před vteřinou byl před ním. Od hostitelů to je směrem vpřed organizovaný cvrkot.
Kalabiška předem ví, že musí zavírat protilehlou stranu, když je veden útok od opačné lajny. V rozboru Nedělního Sportu jsme přesně na toto před utkáním upozorňovali. Pavel Vrba a jeho hráči to číst nemusí, ale vědět by to měli sami od sebe.
Záložník Holzer předem ví, že musí seběhnutím doprostřed strhnout bránícího hráče. Aby tým měl co nejlepší podmínky pro zdárné finále, k němuž v tomto případě záhy také došlo. Parádní týmový kontr trval 10 vteřin. Uskutečnil se na 5 přihrávek a 7 doteků. Ale při dobrém pozičním bránění k němu nemuselo dojít.
Sparta držela míč. Ale v pokutovém území hrálo Slovácko
Že má Slovácko pod Svědíkem radši údernou akci než zdlouhavé držení míče, je všem známé. Sparťané naopak mívají balon v tuzemsku častěji na kopačkách než jejich protivníci. Vítězství lze dosáhnout oběma stezkami, ale jen pokud se v rámci zvolené strategie chováte efektivně.
Slovácko mělo v tomhle nad Spartou jednoznačně navrch. Nepřišlo to náhodou. Svědík s realizačním týmem učí ve všech průpravných hrách své hráče, jak účinně spolupracovat při napadání a jak bleskově po zisku míče využít otevřeného postavení soupeře. Zastavuje akce, opravuje.
Sparťanský trenérský štáb nejspíš tak důsledný není. Jinak by se nemohly opakovat principiální chyby. Nejen v utkání na Slovácku, ale i v evropských pohárech s kvalitnějšími celky.
Zase pár čísel. Sparta vyhrála na držení míče v procentech 58:42. Ovšem co z toho vytěžila? Nic. Ve vstupech do soupeřovy šestnáctky mělo navrch Slovácko (21:17), v dotecích s míčem ve vápně také (26:19), ve střelách z vnitřku pokutového území jakbysmet (7:2).
V nebezpečném prostoru, odkud nejvíce padají góly, tedy bylo Slovácko častějším hostem, i když mělo míč o 16 % méně na svých kopačkách než sparťané. Ti kombinovali většinou v neškodné vzdálenosti od soupeřovy brány.
Není divu, že průměrná vzdálenost střel od brány soupeře činila u Slovácka 13 a půl metru, u Sparty bezmála 19 metrů. Takže Letenští pálili z méně výhodných pozic. I proto nedoputovala ani jediná rána mezi tyče, což se sparťanskému celku přihodilo naposledy před rokem.
Větší přímočarost domácích je patrná i z mapy přihrávek vpřed obou mužstev. Podívejte se na jeden obrázek i druhý a rozdíl je hned patrný. Balony u domácích putovaly od brankáře nebo obránců rovnou k útočníkům, šlo o jednoduchou, přímočarou, ale hlavně bezpečnou a účelnou rozehrávku.
Zato sparťané si přihrávali na vlastní polovině nebo kolem středového kruhu. Záložníci byli ve větší permanenci s míčem než slovácká středová řada, ale efekt v podobě nebezpečí pro soupeře z toho opět žádný nebyl.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 30 | 71:19 | 73 |
| 2 |  | 30 | 53:19 | 72 |
| 3 |  | 30 | 65:32 | 66 |
| 4 |  | 30 | 50:30 | 59 |
| 5 |  | 30 | 54:39 | 51 |
| 6 |  | 30 | 38:40 | 40 |
| 7 |  | 30 | 45:48 | 38 |
| 8 |  | 30 | 29:38 | 37 |
| 9 |  | 30 | 39:37 | 37 |
| 10 |  | 30 | 40:46 | 36 |
| 11 |  | 30 | 36:53 | 30 |
| 12 |  | 30 | 29:49 | 27 |
| 13 |  | 30 | 22:45 | 26 |
| 14 |  | 30 | 34:56 | 26 |
| 15 |  | 30 | 35:67 | 24 |
| 16 |  | 30 | 30:52 | 17 |
- Skupina o titul
- Play-off o umístění
- Skupina o záchranu
