Krmenčíkovo usmiřování s Plzní: co se stalo, když potkal Šádka v restauraci
Roky byl ikonou Plzně. Má s ní tři mistrovské tituly, v červenomodrém dresu si zahrál Ligu mistrů a tribuny ve Štruncových Sadech ho vyvolávaly i po odchodu. Jenže před půl rokem řady obdivovatelů Michaela Krmenčíka podstatně prořídly. Svou oslavou ve slávistickém dresu naštval i své největší kamarády a zastánce. Včetně parťáka Davida Limberského a „táty“ Adolfa Šádka. Teď se útočník kaje a snaží se usmířit, s plzeňským bossem se potkal osobně a udělal první krok.
Kromě stadionu Viktorie mají Adolf Šádek a Michael Krmenčík i minimálně jedno další společné oblíbené místo. Jistou restauraci v Praze, kde se oba po incidentu na konci října minulého roku shodou okolností potkali.
„Kamarád z dětství tam pracuje. Sedli jsme si tam, dali oběd. On mi povídá. ‚Míšo, víš, že sem chodí pan Šádek.‘ Povídám, že jo, ale že teď sem přece během obědů nemůže přijít. Najednou byl ve dveřích,“ zavzpomínal Michael Krmenčík v obsáhlém a mimořádně upřímném rozhovoru pro Sport.
Jen pár týdnů poté, co Krmenčík nadšeně slavil gól proti bývalému týmu a přidal se k urážlivému skandování na jeho adresu, ale nešlo o nadšené setkání.
„Pozdravil se s mou manželkou, pozdravil se i se mnou. Když jsem odcházel, zaplatil jsem mu oběd jako omluvenku. Vždyť se známe spoustu let, ví přesně, jaký jsem,“ věří střelec, kterému pomalu končí roční angažmá ve Slavii.
Cestu by si chtěl najít i k dalším parťákům ze skvělé plzeňské dekády. Třeba k Davidu Limberskému, který ho po inkriminovaném zápase nazval „největší ostudou“ a ani ho nepozval na nedávnou rozlučku.
„Řekli to vůči mně správně a výstižně, neřekl bych to jinak, souhlasím s tím. Doteď v sobě mají emoce, určitě jim to neberu. Prostě se stalo, nebudu se schovávat. Osobně toho lituju a život jde dál. Asi to nebude stejné, ale čas to všechno doufám zahojí. Budu rád, pokud se kluci ozvou,“ věří Michael Krmenčík.
