Kadlec (39) končí jako legenda: Slzička ukápla. Nedávali mi moc šancí...
V roli náhradníka oblékl dres 1. FC Slovácko, před začátkem utkání se Slavií (1:2) zamával ze hřiště fanouškům, kteří Michalu Kadlecovi (39) aplaudovali. Naposledy. Význačný obránce novodobých českých fotbalových dějin se rozhodl ukončit před čtyřicítkou kariéru. Kvůli bolavé achilovce, věku či odchodu trenéra Martina Svědíka z klubu, kde dělal syn internacionála Miroslava Kadlece kapitána. „Když jsem začínal, nedoufal jsem, že toho dokážu tolik,“ přiznává levonohý stoper.
Na rozhovor jste dorazil v bílém dresu Slovácka. Pořád se cítíte jako hráč?
„Přemýšlel jsem, v čem jít. Marek Jurák (tiskový mluvčí) to nechal na mně. Zvolil jsem tematický dres. Popadl jsem ho a myslím, že je to tak správně.“
Původně bylo v plánu, že naskočíte v závěru na minutku, dvě. Mrzí vás, že se to nestalo?
„Ani ne. Musí platit, že nikdo není větší než klub. Pořád bylo dost času s výsledkem něco udělat. Byl jsem připravený opravdu na taktické střídání, protože achilovka opravdu není dobrá. Při každé zátěži reaguje. Ještě to chce nějaký čas. Skoro tři měsíce jsem prakticky nic nedělal. Radši jsem se chtěl rozloučit takto než nějakou minelou. Vzal jsem to, jak to je. Během celé kariéry se mi vážná zranění vyhýbala. Tohle taky není vážné, ale přišlo v době, kdy už se s tím nedalo nic dělat. Ani věk nezastavíte, táhne mi na čtyřicet.
Byl jste dojatý?
„Emoce jsou vždycky. I v kabině to bylo emotivní, když mi kluci děkovali. Nějaká slzička ukápla. Budu si to pamatovat. Večer jsme měli posezení s večeří a pivkem, já s trenérem jsme pozvali celý mančaft i s vedením. Děkuji klubu a fanouškům za to, co si pro mě přichystali. Je to pro mě odměna za to, jakou práci jsem odvedl. Troufnu si říct, že i pro český fotbal, pro sebe, pro rodinu.“
Kdy ve vás dozrálo rozhodnutí ukončit kariéru?
„Už v průběhu sezony jsem o tom přemýšlel. Už na podzim mí nejbližší věděli, že jsem plánoval rozlučkový zápas, který jsem bohužel musel zrušit. I kvůli zranění. Po té achilovce už to bylo definitivní. Bylo by složité se vracet. Možná je potřeba užít si život i trošku jinak, dívat se dopředu. Je potřeba uvolnit i místo mladším, klub jde novou cestou. Roli samozřejmě hrálo i nepokračování trenéra Svědíka. Stačí. Končit v devětatřiceti je super. Jsem rád, že to tělo vydrželo. Možná teď mi to dává trošku sežrat.“
Čemu se budete věnovat? Zůstanete u fotbalu?
„Nemám žádný plán. Kdo chce, číslo na mě má anebo ho sežene. Jsem otevřený všemu, co bude dávat smysl. Zatím se těším na odpočinek. Konečně nebudu muset v červenci běhat někde v Kunovčáku (Kunovický les) nebo na hřišti. Můžu se jet v klidu vykoupat a užít si léto. Během pětadvaceti let jsem měl volno vždycky jenom v červnu nebo na konci srpna. Červenec a srpen mě totálně minuly. Teď můžeme jet k moři na podzim, na jaře.“
Tohle je velký bonus, že?
„Pro fotbalisty prázdniny nebo svátky vůbec neexistovaly. Myslím, že čas vyplním dobře. Nejsem typ, který si teď sedne na gauč. Musím něco dělat. Baví mě cyklistika, golf. Možná ho začnu víc trénovat. Člověk je zvyklý mít režim. Ráno vstát a nic nedělat není nic pro mě. Možná jsem čekal, že budu z konce víc zdrcený. Ale v hlavě jsem si to nastavil tak, že něco končí a něco jiného začíná. Život běží rychle. Jsem zvědavý, co budoucnost přinese. V sobotu jedu do Berlína na finále Německého poháru. Možná stihnu i zápas Slovácka na Baníku. Snad vyhrajeme a ještě se popereme o Evropu. Tým i trenér Svědík by si to zasloužily. Ale bude to těžké.“
Nemáte obavy, že Slovácko čeká po nutné obměně kádru a odchodu kouče propad?
„Já spíš můžu hodnotit, co bylo. V posledních zápasech bylo vidět, že se Slovácko zase zvedá. Přijde nový trenér, bude jiný realizák. Přál bych si, aby fanoušci fandili pořád stejně dobře, i kdyby se dařilo míň. Doufám, že nějaké úspěchy ještě přijdou.“
Jak budete vzpomínat na Martina Svědíka?
„Jenom v tom nejlepším. Dá se říct, že celé Slovácko pozvedl a pobláznil. Byli tady podobní hráči jako předtím za trenéra Korduly a on z nich dokázal vymáčknout maximum, které v nás bylo. Vygradovalo to ziskem domácího poháru a evropskými poháry. Jsem rád, že jsem byl součástí nejúspěšnější éry v historii klubu. Když jsem začínal, vždycky jsem si přál zanechat tady nějakou stopu. Získal jsem ve Slovácku svou poslední trofej, což je třešnička na dortu.“
Co vás ještě napadne k vaší bohaté kariéře?
„Když jsem sem přišel, neměl jsem to jednoduché. Se jménem Kadlec mi hodně lidí nedávalo moc šancí. Mysleli si, že je za tím spíš protekce. Ale když jsem se prosadil v áčku, pak šel do Sparty a dostal se do nároďáku, myslím, že lidé svůj názor přehodnotili. Táta je mým vzorem. Co jsem chtěl, to jsem ve fotbalovém životě dokázal. Jsem rád, že na utkání se Slavií byl i syn. Vzpomínám si, jak jsem se já chodil dívat na tátu. Bude mu teprve pět. Fotbalová přípravka začíná od šesti let. Vedu ho ke sportu, k tomu, aby se pohyboval. Byl na fotbale i na hokeji. Chci, aby zkusil i golf. Uvidíme, co si vybere. Hlavně, ať je zdravý. Budu se snažit ho vést správným směrem, aby byl dobrým člověkem.“
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 35 | 82:30 | 87 |
| 2 |  | 35 | 76:24 | 85 |
| 3 |  | 35 | 76:40 | 70 |
| 4 |  | 35 | 56:48 | 49 |
| 5 |  | 35 | 51:59 | 47 |
| 6 |  | 35 | 45:56 | 44 |
