Spartě napsal e-mail, teď je u áčka. Sparv o životě s modelkou i Friisovi
Ve Finsku je legenda, v Česku začínající trenér. Tim Sparv udělal za dva roky velký progres. Před dvěma lety dorazil do Prahy, napsal e-mail Spartě a najednou se posunul k A týmu, v němž se stal asistentem Larse Friise. „Jsem jako houba, která do sebe všechno nasává,“ říká 37letý kouč. Byť je emotivní, současně dost přemýšlí. A nově působí také u finské reprezentace.
V jeden den šla na trénink jen malá skupina hráčů, kteří se potřebovali dostat do tempa. Na hřiště přesto dorazil téměř kompletní realizační tým. Mezi nimi Tim Sparv, nový asistent Sparty. Když bylo potřeba, zapojil se do hry. Hrál důrazně, byl dost slyšet.
Jste hodně emotivní?
„Možná je to součástí toho, že jsem trenér. Aspoň já takový jsem. Když jsem na hřišti, snažím se mluvit nahlas a povzbuzovat hráče. Tím právě zvyšujete intenzitu. Ještě když jsem na tréninku v rámci cvičení jedním z hráčů, tak rozhodně musím mluvit, abych byl dobrým příkladem pro ostatní.“
Když vstoupíte na hřiště, změníte se?
„Rozhodně jsem víc slyšet. Mimo hřiště jsem trochu víc přemýšlivý, více všechno reflektuji. Jasně, na hřišti to rozhodně všechno prožívám daleko víc. Komunikace je důležitá, být vášnivý, zapálený a povzbuzovat tým. To je přesně ono.“
Byl jste takový i jako hráč?
„Když jsem byl mladý, na začátku kariéry, myslel jsem jen na sebe. Což je velmi přirozené. Zaměřoval jsem se pouze na své výkony a nesnažil se organizovat ostatní. V tom věku jsem byl trochu sobec, ve vlastní bublině.“
Postupem se to změnilo?
„Jak jsem byl starší, začal jsem chápat, jak všechno funguje. Pak jsem byl rozhodně jedním z těch hráčů, kteří se snažili na hřišti víc komunikovat.“
A nakonec jste vyrostl až do pozice kapitána národního týmu.
„Ano, posledních pár let jsem byl kapitánem. Vůdčí schopnosti a postavení týmu na první místo přišlo, až když jsem byl trochu starší. Do dvaadvaceti, třiadvaceti jsem přemýšlel jen o tom, jak jsem trénoval, jak hrál a jak se mi dařilo.“
Když jste se zapojil do tréninku, hráčům jste se vyrovnal. Mohl byste pořád hrát? Nechybí vám to?
„Pocity jsou takové, že chci hrát, ale tahle kapitola je definitivně pryč. Naskočil jsem do toho, abychom měli stejný počet hráčů. Není problém se přidat. Ale je to jen zábava a také dobrý způsob, jak poznat kluky. Když jste s nimi, vidíte to, co oni.“
Máte za sebou bohatou kariéru. Vzpomenete si na začátky v anglickém Southamptonu? Když jste opustil Dánsko, bylo vám šestnáct let.
„Vždycky bylo mým snem odjet do zahraničí a hrát fotbal. Jen jsem čekal, až ukončím školu. Věděl jsem, že hned v šestnácti půjdu do zahraničí. Chtěl jsem
