Vondrášek: Já a penalta? Nekopu je. Barac ukázal koule a nedal, to je fotbal
Reparát za Spartu se nepovedl. Dukla v sobotním duelu na Julisce hostila Jablonec a po jalovém výkonu Severočechům podlehla 0:2. Neproměněná penalta Jakuba Barace ještě za stavu 0:1 všemu nasadila korunu. Možná právě jméno exekutora leckoho na stadionu překvapilo. Vždyť Barac vstřelil za poslední dva roky jediný gól a pokutový kop proti Jablonci zahrál bídně. „Řekl, že si věří. Nedal, ale ukázal koule,“ bránil svého kolegu zkušený obránce Tomáš Vondrášek. Ten oslavil smutně 350. odehraný zápas v nejvyšší soutěži.
Začneme tou penaltou. Proč šel kopat Jakub Barac?
„Upeklo se to na hřišti ve vápně. Přišel jsem za ním a on už si bral míč. Já se ho zeptal, jestli si na tu penaltu stoprocentně věří, on řekl, že jo. Bary ty penalty tady kope a kope je velmi dobře. Ve finále je to možná první penalta, kterou na Dukle neproměnil. Už v kabině jsme mu řekli, ať dá hlavu nahoru. I jiní borci penaltu neproměnili. Nic mu vyčítat nebudeme. Naopak ukázal, že má koule.“
Říkáte, že penalty kope, ale za poslední dvě sezony vstřelil jediný gól, takže typický exekutor není. Jde vám o každý bod. Neměl by v takové situaci za stavu 0:1 kopat někdo zkušenější?
„Tak asi ano. Nevím, jestli míříte i konkrétně na mě, ale já penalty nikdy nekopal. Mešanovič a Hora střídali. Taky jsme se o tom s klukama bavili. Kdybych si ji vzal já a nedal, tak teď se bavíme o tom, pane Vondrášek, vy jste nikdy penalty nekopal, proč jste se k tomu hrnul? Barac kopací techniku má. Důvěřovali jsme mu. Dopadlo to takhle. Takový je fotbal.“
Byl jste jeden z nejlepších hráčů Dukly. Zkušenosti s hrou o záchranu máte. Co změnit, aby se Dukla nedostala pod větší tlak?
„Určitě nesmíme panikařit a klesat na mysli. Nadále je důležitá poctivá práce. Těch zápasů je před námi mraky. Víme, že tři body ze čtyř zápasů není něco, co bychom si představovali. Máme za sebou těžké zápasy, i když co je pro nás snadný zápas ve finále, že? Musíme si věřit. Do budoucna nás to odmění.“
Odehrál jste 350. utkání v první lize. Po odchodu z Teplic jste ještě věřil, že pokoříte tuto metu?
„To číslo je hezké, asi by mě dříve nenapadlo, že se takhle daleko dostanu. Pamatuju si sté utkání v lize a pak už jsem to nějak nepočítal. Je fakt, že před rokem, když jsem měl složitější období a šel jsem do Dukly, tak to bylo s cílem postupu do ligy a vrátit se. To se nám povedlo. Věděl jsem, že starty by měly přibývat. Mám radost, že hraju od začátku. Čísla rostou, je to plus, ale nepřeceňuju to, byť to beru s respektem.“
Byl jste jeden z nejlepších hráčů Dukly na hřišti. Jaký je rozdíl mezi Vondráškem dnes a tím, který odehrál stý zápas?
„To jste koukal tak do šedesáté minuty, ne? Pak jsem už chodil po čtyřech. To je těžká otázka. Mám pocit, že jsem se nějak v 25 letech zasekl a snažím se hrát pořád stejně. Trenéři po mně něco chtějí, ale něco v sobě už máte dané. To, že to uběhám, je hlavní ukazatel, že na ligu pořád mám. Asi je to částečně i geny. Bolí to už v regeneraci. Teď už jsem dva dny po utkání nepoužitelný. Dřív jsem si šel zaběhat nebo zahrát tenis.“
Dukla hrála dva poslední domácí zápasy ve 14.30. Vyhovuje vám tento model, nebo byste raději večerní zápasy?
„Mně vyhovuje odpolední termín. Nemám rád čekání na večerní zápasy. Ten den mi pak připadá strašně dlouhý. Večer ať si nechají na Ligu mistrů. Je to samozřejmě jen můj názor. Vedro musí vadit každému, je to takové klišé. Musíme se s tím ale všichni vyrovnat.“
