Všude je ticho, na návsi ve Smetanově Lhotě se nemihne živá duše. Od místních stavení neslyšíte kvokat slepice, jen kolem malého rybníčku se plouží porybný. Tady teď baví diváky svými góly zdejší slavný rodák Jan Koller. O víkendu výrazně pomohl ve třetí nejnižší soutěži k demolici vedoucích Kluků 8:0! Podílel se na pěti brankách...
Je sobota, 7. dubna chvilku po poledni. Do zápasu zbývá hodina a půl, když se mezi futry klubové hospody skrčí obrovitá postava. Kolem stolu už sedí šest spoluhráčů, se všemi si Jan Koller plácne a pak si poručí malou desítku. „To je na rychlost,“ otočí devětatřicetiletý čahoun sklenici dnem nahoru a rukou si sundá zpod nosu pěnu.
Bývalá hvězda reprezentace přiletěla až z Monaka, kde bydlí, pomoci Smetanově Lhotě v bitvě s prvním celkem píseckého okresního přeboru Bostonem Kluky. Mezi týmy je šestibodová díra a „Smetanka“ touží po návratu do I. B třídy, ve které chybí druhou sezonu.
„Z Nice začal v dubnu létat přímý spoj do Prahy, zpáteční letenka stojí dvě stě euro (asi 5 tisíc Kč). Cesta je naprosto pohodová,“ vysvětluje Koller a omočí rty v pivu. Jakmile ho vyžahne, chopí se malé sportovní tašky a namíří si to do kabin.
Hned za dveřmi šatny má své pravidelné místo, jen musí před zápasem ještě vybojovat malou při. Se spoluhráčem si stříhá, kdo si obleče dres s devítkou. Triko má totiž pod penzí jeden z místních borců a nechce se ho jen tak vzdát. Jenže musí, Koller svoje oblíbené číslo vyhraje.
Ač fičí silný, mrazivý vítr a občas zaprší, kolem hřiště se zatím vyrovnávají diváci. Zápas, tedy spíš samotný Koller, zajímá i v těchto podmínkách přes polovinu vesnice, která má sotva 250 obyvatel.
Po úzkých schodech sbíhají od šaten k rozcvičce soupeři z Kluků, lídři soutěže. Jenže v body příliš nevěří. „Remíza by byla zlatá. Víme, co Honza dokáže. V poli ho necháme hrát, tam nám nic neudělá, jinak u něj bude stát náš nejlepší hlavičkář. Za tři roky, co ho znám, prohrál snad jen tři hlavy,“ ukazuje trenér a kapitán Kluků Miroslav Štěpán směrem ke spoluhráči Vojtěchu Košatkovi.
Něco přes 190 centimetrů výšky, hubený. Hlavně on si „užije“ bránění dvoumetrového a metrákového obra. „Jenom se na něm brzo nevyfauluj,“ volají na něj kamarádi.
Pod límec se dere pořád vlezlejší zima, konečně už ale přichází zápas, Kollerův pátý v téhle sezoně, první jarní. Ještě před hvizdem si ho mezi sebe pozvou soupeři a nechají se s kanonýrem vyfotit.
Od přátelského momentu ale uběhne jen malá chvilka a z Kollera je zase obávaný střelec. Svůj první hlavičkový souboj s Košatkou sice prohraje, z následného rohu ale dává domácím bleskové vedení. Jak jinak než hlavou. Na hodinkách neutekla ani minuta!
„Když se člověk umí postavit, je to sranda, viď, Dino!?“ hulákají na Kollera od střídaček spoluhráči. Na další dva zářezy nahrává, jednou neohrabaně kolenem, podruhé posílá sám před brankářem přihrávku vedle nabíhajícímu záložníkovi.
Namlsaný Koller si dokonce stoupá k přímému kopu z pětadvaceti metrů, jenže trefí zeď. „Kdyby nevystrčil nohu, možná by to byl gól. Neletělo to špatně,“ lituje toho, že obral diváky o nevídaný obrázek. Do poločasu stihnou domácí ještě jeden gól na 4:0.
A ani po pauze se bývalá hvězda Dortmundu či Anderlechtu nemíní uklidnit, jen už není vystrčená na hrotu, ale hraje mezi záložníky. Stejně Kollerovi tahle změna nebrání, aby dál drtil soupeře. Čtvrthodinku před koncem práskne na rohu velkého vápna do mičudy, která skončí u tyče. A za dvě minuty se s ní lehounce pomazlí, položí si brankáře a zakončí do prázdné brány.
„Smetanka“ vítězí krutým rozdílem 8:0, Koller posbíral hattrick a dvě asistence! O zeď v hospůdce se opírá kapitán hostů Štěpán a zklamání z něj cáká do všech koutů. „Na takové nářezy nejsme zvyklí. Myslím si, že kdyby Honza nehrál, tak bychom tu neprohráli.“
S ohledem na výsledek možná trochu bláhová, ale přesto výstižná slova. I když sám Koller, který se v Monaku udržuje hokejem, tenisem nebo jízdou na kole, má jiný názor. „Hodně nám pomohl ten první gól. A jak jsme dali třetí, čtvrtej, tak už to byla pohoda. Kluci dneska prostě hráli výborně,“ vypráví v hospodě u pozápasového piva se svou typickou skromností.
Úkol porazit první tým tabulky dopadl skvěle, „Dino“ navíc silně vystrašil další soupeře. Do konce sezony se totiž chystá ještě na tři zápasy. O které jde si ale nechá pro sebe.
| Cesta za Kollerem: Dino místo navigace |
| Potřetí projíždím mrňavou Smetanovou Lhotou a stadion pořád ne a ne trefit. Nemám navigaci a pochybuji, jestli ho vůbec najdu, když proti mně kráčí ulicí rozevlátou chůzí velká postava. „To by mohl být Koller,“ tuším. Od domu svých rodičů si to na utkání šine pěšky, což vypadá trochu zvláštně. Ale na stadion to nemá daleko, jen pět minut. „Nechcete svézt?“ ptám se. „Jo, jo, to jste hodnej,“ odvětí Koller a s taškou na kolenou se nacpe na přední sedadlo mé postarší toyoty. „Vezměte to přes přejezd, tady za rybníčkem doleva a je to. Nechte to klidně u toho stromu.“ Takhle slavného navigátora jsem ještě nevezl. |
