Superforma pokračuje! Lukáš Roubal, útočník Chrástu, druhého týmu plzeňského přeboru, vyhrál soutěž hattricků deníku Sport. Ve třiceti zápasech jich nasbíral šest. Ale žádný hrom z nebe tenhle fotbalista není – se 40 brankami navázal na předešlou sezonu, kdy uhodil 31krát.
Když to nevyšlo v jednotlivcích, úřadoval Roubal se svými hattricky. Zatímco v první soutěži se těsně neprocpal na bednu, skončil čtvrtý, druhou ovládl. Jen Marek Kincl z divizních Jiren zvládl tenhle kousek shodně šestkrát, ten si ale se 42 zásahy vyčíhal nejlepšího kanonýra a ceny se vzdal ve prospěch Roubala.
„Aspoň ty hattricky, když se mi v jednotlivcích nedařilo,“ jako by namíchával obrovský zbytek amatérských fotbalistů šťastný střelec. „Markovi velké díky!“
Je mu teprve dvacet let. Co už ale nasbíral tref, to je obdivuhodné. Během dvou sezon v Chrástu si gólové juchání užil student pedagogické fakulty na Západočeské univerzitě celkem 71krát. A zastínil i největšího hattrickového mistra posledních dvou prvoligových sezon jabloneckého Davida Lafatu, kterému se povedl tenhle kousek celkem pětkrát a dnes je s národním týmem na EURO.
„Lafata je ale přece jen úplně jinde, trošku výš,“ ukazuje prstem nahoru Roubal. Trochu symbolicky. Tímhle směrem by chtěl totiž svoji kariéru vést.
„Láká mě to. Žádná nabídka sice zatím nepřišla, ale možná se ještě něco objeví, nevím. Teď ale jdeme s Chrástem do divize, tak uvidíme, jak mi to půjde v náročnější soutěži,“ povídá opatrně mladý kanonýr, který svůj první hattrick v mužích dal hned v prvním přáteláku za Chrást před sezonou 2010/2011. „To byl taky poslední, za který jsem musel platit. Naštěstí!“
Vyloženě vysněné angažmá nemá, chce hrát tak vysoko, na co jen bude mít. S jistotou by po něm ale hrábly i některé třetiligové kluby. Právě do téhle soutěže se uklidil před skončeným ročníkem jeho bývalý parťák Jaroslav Kovařík, se kterým jako zabijácký pár ještě před rokem drtil soupeře. Kovařík odkroutil sezonu v Domažlicích, kde si nahromadil slušných 10 gólů.
„Jarda mi chybí, ale na další ročník to vypadá, že se k nám vrátí. Těším se na něj,“ vypráví Roubal. Zas tak horké to ale není, naráží na sebe na chodbách univerzity. Kovařík totiž na Západočeské univerzitě učí. „Je pravda, že tam občas pokecáme. Mimo školu si zase zavoláme, napíšeme. Když jsem dal na jaře v jednom utkání šest gólů, hned mi od něj přišla blahopřejná esemeska,“ usmívá se.
I když spolu tvořili nebezpečný tandem, Roubalovi odchod parťáka neublížil. „Hrávali jsme v letošní sezoně na jednoho útočníka, kterým jsem byl já. Asi to byla trochu výhoda, že jsem tam Jardu neměl a hrálo se hodně na mě. Nebral mi góly,“ culí se Roubal.
Nežene se za nimi, každopádně je to střelec. „Dávat góly je pro mě radost,“ přidává. A co pak teprve hattricky. „Víte co, jeden gól člověka potěší, ale jakmile dám druhý, už chci vždycky víc. Vyhledávám šance a silněji se v nich soustředím na zakončení, abych to nezpackal. Takový úspěch je přece jen víc vidět,“ říká borec, který za celou sezonu kopal sedm penalt. Dvě z nich neproměnil.
