"Zářez" přebolel, syn nyní píská I. A třídu se svým otcem

Teď spolu pískají na místě činu – v jihočeské I. A třídě. „Byl jsem na něj naštvaný, ale už je to pryč,“ říká Hoch mladší.

Svědci říkali, že to byla poprava, domluvená fraška. Po konečném hvizdu ve Vodňanech se na jihu Čech rozjela velká fotbalová kauza. „Zaříznul nás i vlastního syna jako psa,“ supěl tenkrát Vít Michalec, obránce Oseku.

Karel Hoch starší byl kromě rozhodování ve prospěch Vodňan obviněn z pískání v opilosti v utkání, na němž nebyl přítomen delegát. Přitom se vědělo, že půjde o vyhrocený zápas.

Takhle začalo třicet dní ticha mezi synem a otcem. A to spolu oba bydlí v Oseku pod jednou střechou a na zápasy jezdí společným autem! „Byly to hodně krušné časy,“ vzpomíná 46letý rozhodčí.

Aby ne. Vždyť tehdy 18letý Hoch mladší v dresu Oseku bojoval na hřišti prvních Vodňan. Poločasové vedení 2:0 se ale začalo hostům po přestávce rychle ztrácet. Hlavně prý kvůli trojici sudích, kde měl hráčův otec zásadní vliv.

„Mohl jsem tomu předejít. Dlouho před tím jsem zvažoval, jestli se z utkání neodhlásím. Bohužel jsem to neudělal, a takhle to dopadlo. Je jasné, že byl na mě kluk naštvaný, chápal jsem ho. Bylo to nepříjemné pro něj, ale i pro mě,“ říká dnes Hoch starší pro Sport. Tehdy se ale ke svému výkonu odmítl vyjádřit. Mlčely i Vodňany.

Podle svědků měl být on hlavním aktérem „divného“ obratu. Všechno vyvrcholilo na konci duelu. Zúčastnění tvrdí, že rozhodující branka na 3:2 padla v 15. minutě nastavení...

„V 90. minutě se zastavila časomíra, jak se to běžně dělá. Pamatuji si, že hlavní sudí nastavoval sedm minut, já měl k dispozici orientační čas. Ale jestli gól padnul v rámci nastavení, nebo až po sedmé minutě, to říct nedokážu,“ vypráví Hoch starší.

Můžete si pomyslet: vzorový příklad pro syna, aby dráhu arbitra nenastoupil. Omyl! Karel Hoch mladší se pískání věnuje od čtrnácti let a před touto sezonou postoupil do jihočeské I. A třídy – píská stejnou soutěž jako otec. Pár utkání už dokonce řídili společně. „Občas se najde nějaký stařeček, který mi kvůli otci něco řekne. Ale neřeším to, jsem klidný člověk,“ povídá.

„S oběma nemám jediný problém. Mladší je ještě trochu nevýrazný, přece jen je mu teprve devatenáct let. Má omezenou delegaci na jeden den, protože aktivně hraje. Se starším mám dobrý vztah, odpíská zápas kdykoliv během týdne, nemůžu si na něj stěžovat,“ hodnotí oba Vladimír Eibl, sekretář Jihočeského fotbalového svazu.

Na začátku Hoch starší syna od pískání zrazoval. „Když byl ještě malý, vozil jsem ho s sebou na zápasy. Slyšel tam ty nadávky, které ke mně směřovaly, a ptal jsem se ho, jestli to chce vážně dělat. Říkal, že bude pískat, jak nejlíp dovede, a jestli se to někomu nebude líbit, je to jeho věc,“ usmívá se Hoch starší. Ve čtrnácti letech se tak jeho syn přihlásil do Akademie mladých rozhodčích.

Otec dobře ví, proč potomka od téhle záliby odstrkoval. Na jeho osobu míří spousta negativních ohlasů, to kariéře syna moc nepomůže. „Pan Hoch to dělá vědomě chytře. Rozhodně nepatří mezi sudí, na které bychom psali dobré referáty. Už jsem chtěl kvůli takovým skončit s předsednictvím,“ zní hlas z jednoho z jihočeských klubů, který nechce být jmenován.

Za kauzu z minulého roku trest od disciplinární komise neschytal. Byl ale vyřazen z listiny rozhodčích pro krajský přebor. „Domnívám se, že to nebylo dostatečné ocenění jeho zásluh,“ říká s ironií v hlase předseda Oseku Stanislav Mrkvička.

Proti němu šel Hoch starší do kandidatury na šéfa místního fotbalového oddílu. Neuspěl. Poháněla snad Hocha při asistenci hlavnímu sudímu ve Vodňanech msta za neúspěšný diplomatický boj? „Celý incident šel za hranice fotbalu,“ připouští sudí, který není v Oseku na fotbale vítaný.

„Od té doby pro mě jméno Karel Hoch starší neexistuje a existovat nebude. O něj se vůbec nezajímám, ani nebudu. Čelil jsem tenkrát ještě trestnímu oznámení za křivé nařčení, které na mě podal. Policie to samozřejmě musela odložit. Jeho jméno jsem úplně přestal vnímat. Věřím, že už ho k nám nikdo nikdy nepošle,“ doufá Mrkvička.

Špatné vztahy prý ale Hoch starší podle svých slov nemá ani s jedním oddílem, nebo o nich alespoň neví. „Je ale fakt, že s negativními ohlasy se setkávám dost často,“ připouští. „Nikoho přitom vědomě nepoškozuji, nevím, proč bych to dělal.“

Spor se synem je pryč, teď se snaží radit mu a pomoct jako rozhodčímu. „Hlavně si voláme po každém zápase, jak to šlo, jestli se tam něco nestalo. I doma spolu řešíme dokola věci, které se týkají rozhodování,“ vypráví otec. „Pořád spolu jezdíme v jednom autě po fotbalech, podporuju ho, jak to jenom jde. Máme dobrý vztah. Ta událost je za námi,“ povídá Hoch starší.

Mladík by prý rád prorazil do ligového fotbalu. „Snaží se, myslím si, že píská dobře. Je ale dost lidí, kteří ligu pískají nebo by do ní rádi pronikli,“ uvědomuje si otec.

I na syna, který momentálně studuje vysokou školu, ale zazní tvrdá kritika. „V jednom utkání nepísknul soupeři dva ofsajdy, ze kterého dal dvě branky. A ještě se nám smál do ksichtu. Byl rád, že odjel bez újmy,“ vzpomíná jeden obránce jihočeského celku z I. A třídy.

Jinak ho ale vidí Mrkvička, předseda Oseku, za jehož béčko mladý rozhodčí ještě nastupuje. „Jako fotbalista je to poctivý a skromný kluk. Za otce nemůže. Myslím, že je takový i jako rozhodčí – férový,“ říká.

Reakce? „Občas se najdou nespokojenci, ale taková už je tahle profese,“ říká Hoch mladší.