Narodili se v polské Varšavě, obdivují Barcelonu, ale nejvýš hráli druhou ligu na Slovensku. Teď ale válí polská dvojčata Mateusz Daniel Pyrka a Daniel Mateusz Pyrka za Domažlice. A nemohou si to vynachválit, v klubu totiž působí jako profesionálové.
Když vidíte jejich jména v zápisu a netušíte, že v klubu hrají dvojčata, musíte si myslet, že někdo udělal chybu. Skandál se ale nekoná.
„U nás se dávají dvě křestní jména a rodiče je u nás jen prohodili. Když registrovali na svazu bráchu, tak klubu říkali, ale toho hráče už máte,“ směje se Mateusz, šestadvacetiletý defenzivní štít. „A na Slovensku se nám stalo to samé.“
Proč ale nehrají doma v Polsku, nebo třeba někde na Ostravsku - u polských hranic, odkud by to měli domů blíž? "Bratři v domažlickém triku“ pro to mají jednoduché vysvětlení.
„Jsme tu jako profesionálové. Kdybychom chtěli hrát fotbal jen tak, kopeme v Polsku,“ přiznává hovornější Mateusz.
Ten také zamířil do Domažlic jako první. Poznal, že je to dobrá fotbalová adresa a přilákal do Čech své dvojče – krajního obránce Daniela. Od klubu mají dvojčata byt, i další podmínky si pochvalují. Stejně tak na ně nedají dopustit ani šéfové Domažlic.
„Jsou to poctiví makáči, na tréninku i v zápase nic nevypustí, jsou to skromní kluci. Jsme rádi, že je v klubu máme,“ vykládá trenér týmu Stanislav Purkart, který stejně jako ostatní někdy řeší problém, jak na pohled stejné bratry rozeznat. V dresu to jde, tam pomůže číslo, ale jinak? „Já je třeba poznám podle kopaček,“ směje se trenér. „Co je přilákalo? To, se musíte zeptat jich,“ neodtajní lákadla pro zahraniční posily Purkart.
„Kopal jsem šest let druhou ligu na Slovenku. Pak mi zavolal manažer, jestli bych to nechtěl zkusit v Čechách. Končila mi smlouva, Domažlice mají ambice, tak jsem do toho šel. Když pak doběhla smlouva i bráchovi, tak jsem ho doporučil a jsme tu spolu. Je to lepší, jsme šťastní, když jsme spolu,“ vykládá Mateusz Pyrka.
Ohledně podmínek, které v českém klubu má, říká: „Dá se z toho slušně vyžít, je to slušné. Jsme spokojení. I na Slovensku jsme ale byli profesionálové.“
Oba bratři si chtěli zkusit, jak to v Čechách fotbalově funguje. Jak odolávají tradičním českým lákadlům – krásným ženám a vyhlášenému pivu?
„Holky jsou hezké všude, ale těch příhod, to bych vám mohl vyprávět hodně dlouho,“ culí se věčně usměvavý Mateusz. „Já jsem měl teď tři roky přítelkyni doma v Polsku,“ dodává méně hovornější dvojče Daniel.
Co se týče pěnivého moku, on i bratr si prý po zápase jedno malé pivo dá. „V Česku je hodně kvalitní, na světové úrovni. To ví každý, malé pivko po zápase není špatné,“ cukají koutky oběma bratrům.
V Domažlicích jim to prostě sedne, a když jim městečko začne být malé, neváhají vyrazit do nedaleké Plzně. „Občas tam zajedeme na fotbal i na diskotéku,“ hlásí.
Oba bratři se pořád chtějí dostat fotbalově výš, i když je jim nejspíš jasné, že jejich vysněná Barcelona už nezavolá. „Každý má nějaký sen a sní si ho. Do třicítky ještě nějaký rok máme a život přináší změnu, pokud se člověk chová profesionálně a dodržuje kromě jiného i stravu, tak se časem může dostat výš,“ potvrzují dvojčata slova trenéra o profesionalitě.
Přesto se najde jedna věc, s kterou musí v Česku bojovat. Dopolední výkopy v 10.15. „To je hrozný,“ má už zase pusu od ucha k uchu Mateusz Pyrka. „Ale když jsme jeli z Humenného třeba do Bratislavy, tak se taky vstávalo v pět. Není to příjemné, ale dáváme to. Lidi přece vstávají do práce i dřív,“ říká smířeně spolu s bratrem.
Jeden bez druhého nedají odmalička ani ránu. Když je na pár sezon rozdělilo zranění, byla to pro bratry nepříjemná situace.
„Daniel se odjel léčit domů do Polska, to jsme si pak volali každý den. Ještě, že existuje skype, jinak by to bylo hodně drahé,“ vykládá Mateusz Pyrka.
„Původně jsme na Slovensku hráli dokonce i se starším bratrem. Ten už se ale kvůli ženě vrátil domů do Polska,“ doplňuje Daniel s tím, že oni sami se do Varšavy dostanou tak jednou za půl roku. „Máme to 800 kilometrů, je to daleko.“
Pokud by se jim ale splnilo fotbalové přání, s kterým do Domažlic šli, určitě by se v rámci oslav postupu domů vydali. „Minulý rok mi to nevyšlo,“ krčí rameny Mateusz Pyrka.
Rozhodně se ale nevzdává. Doba, kdy se každé léto vydával s bratrem někam na zkoušky, je pryč. O úspěch se chce porvat v dresu Jiskry. „Máme tým na to, abychom se dostali výš,“ věří jeho bratr Daniel.
„Třetí liga je tu hodně kvalitní, podívejte se na tabulku, jak je vyrovnaná. Tahle soutěž je určitě kvalitou výš než třetí liga na Slovensku. Tam jsme si ale zahráli druhou ligu a stejný cíl máme i tady. Smlouvu mám ještě rok, tak by bylo fajn, kdyby to vyšlo.“
Přehled cizinců v ČFL
3 – Sparta B: Andrej Kerič (Chorvatsko), Tiémoko Konaté (Pobřeží slonoviny), Lukáš Pauschek (Slovensko), Jirny: Peter Bartalský (SR), Nemanja Kuzmanovič (Srbsko), Vitus Mbah (Nigérie).
2 – Čáslav: Abdullah Habbar (Sýrie), Onubiyi Praise (Nigérie), Chomutov: Maroš Klimpl (SR), Erik Adjei Kwame (Ghana), Horní Měcholupy (posily ze Žižkova): Igor Súkeník (SR), Kenan Karadüz (Bosna), Domažlice: Mateusz Daniel Pyrka a Daniel Mateusz Pyrka (oba Polsko)
1 – Kunice: Jan Koridak (SR), Roudnice: Musa Ansuma (Ghana), Meteor: Miroslav Minárčik (SR)
0 – Chrudim, Admira, Zápy, Kolín, Štěchovice, Karlovy Vary, Strakonice, Králův Dvůr, Převýšov.
