Slávistický srdcař Cipro vede v přeboru Hlubokou: Není to degradace!
František Cipro hlásí návrat. Skoro rok o něm nebylo slyšet a vypadalo to, že ho zlákal fotbalový důchod. Jenže teď je devětašedesátiletý trenérský bard zpátky. V plné síle. Nastartovaný čeká na začátek jihočeského přeboru. „Už jsem si myslel, že trénovat nebudu. Ale tady na Hluboké jsem doma, jinam bych nešel,“ prohlašuje slávistický srdcař. V klubu z Edenu strávil nejlepší chvíle kariéry a slavil úspěchy, od vítězství v lize a poháru přes tažení do semifi nále Poháru UEFA. O Slavii se dokáže bavit hodiny, v rozhovoru ale také přiznává, jak svou lásku jednou odmítl – a lituje toho.
Trenérskou kariéru načal v krajském přeboru v Jílovém u Prahy a teď, po spoustě let, to vypadá, že se kruh uzavírá. Známý kouč František Cipro je zpátky v kraji, kde povede Hlubokou nad Vltavou, klub z místa, kde žije. V očích se mu leskne spokojenost, nepotřebuje nikomu dokazovat, co ještě umí. V tomhle směru za něho mluví jasnou řečí statistiky.
„Chci, aby kluky fotbal bavil. Aby se těšili nejen na zápas, ale i na každý trénink. A když se povede vychovat nějakého kluka, co to dotáhne třeba do ligy, budu spokojený,“ vypráví Cipro.
Když jste před rokem končil v Českých Budějovicích, zdálo se, že je konec. Co vás přimělo k návratu?
„V tu chvíli jsem si myslel, že už trénovat nebudu. Člověk ale nemůže být po těch letech ze dne na den bez fotbalu. Říkal jsem si, že bych mohl dělat manažera nebo sportovního ředitele. Taky jsem byl loni oslovený panem Šimáněm ze Slavie. Hodně to pro mě znamenalo, dlouho jsem o tom přemýšlel, ale nakonec jsem odmítl. Bylo to v době, kdy tam ještě nebyli Číňané ani pan Tvrdík. Nejspíš jsem udělal chybu. Pak mě to mrzelo, ale už je to pryč.“
Už jste měl v hlavě, že kývnete Hluboké?
„To mě v tu chvíli ani nenapadlo. Dva roky mě přemlouval Karel Vácha, můj bývalý svěřenec a taky soused. Chtěl, abych jim pomohl, že jsem tu doma, že stejně chodím na fotbal. Dlouho jsem to považoval za šílenost, ale teď jsem nic nedělal a na fotbal jsem fakt chodil. Mám to blízko, sjedu na kole z kopce dolů a jsem na hřišti, tak jsem se nechal ukecat a řekl, že mu vyhovím.“
Vyšší soutěž vás nelákala? Nebo vám prostě jen chybělo trénování?
„Člověk pořád chodí na fotbal, sleduje ho v televizi. Myslím, že jsem toho ve fotbale dokázal hodně, kromě toho, že jsem Slavii nedostal do Champions League. Vyhrál jsem ligu, pohár, v evropských pohárech mám za sebou čtyřicet zápasů, byl jsem Trenér roku. Ale začínal jsem v krajském přeboru jako hrající trenér v Jílovém u Prahy, a že jsem teď zpátky, určitě není špatné, není to žádná degradace. Je to stejné angažmá jako všude. Máte šikovné fotbalisty i kluky, co toho třeba tolik neumí, ale žijí tím. Pro mě je ovšem nejpodstatnější, že jsem doma, všechno mám pět minut daleko. Jinak bych na to nikdy nekývl. Obdivuju Vlastu Petrželu. Už není nejmladší a šel do Baníku, který je na druhém konci republiky. Dojíždění, stres, je daleko od rodiny, to už by nebylo pro mě.“
Co si tedy od téhle štace slibujete?
„Mě to baví. Mezi těmi mladými, s těmi jejich názory a starostmi, člověk omládne. Někdy třeba kroutí hlavou nad tím, co z nich vypadne. Je to radost. Je mi jasné, že někdo se tomu bude divit. Jak znám lidi kolem fotbalu, tak mi někde budou nadávat. Ale s tím počítá každý, kdo trénuje. Jako trenér Slavie si užijete svoje…“
Takže si spíš připravujete špunty do uší, nebo fotky s podpisem?
„Fotek mám spoustu i ze Slavie, na nich už mě možná nikdo ani nepozná. A jestli na mě budou řvát? Musíte být nad věcí. Někteří lidé jsou dneska zlí. Stačí si přečíst fóra pod články, to je k zblití, děs. Laici, co neznají souvislosti, dokážou odsoudit člověka. To ale mají i novináři. Někdy jsou lidé nějaký čas nedotknutelní, a pak jsou z nich nepřátelé číslo jedna. Jako třeba trenér Vrba. To se otočilo během čtrnácti dní. To mi vadí. Nevím, že by takováhle atmosféra byla v jiných zemích.“
Zatím ale vypadáte spokojeně.
„Nejpodstatnější je, že jdu třikrát týdně na trénink, a že se na to těším. Měl jsem vždycky takovou zásadu, aby se všichni, co jsou mančaftu, na trénink těšili. Aby na něj nechodili jako do práce, otrávení.“
Kolik hráčů máte v mužstvu Hluboké?
„Zatím jich chodí skoro třicet, chleba se láme kolem října, když je změna času. Začne být chladněji a brzy je tma (směje se). Něco si naplánujete, čtyři se omluví, tři hráči základní sestavy tu teď třeba čtrnáct dní nebudou, protože jedou na dovolenou. Ale s tím člověk nic nenadělá. Je to nezvyk, ale musím to takhle brát. Pro mě je to zábava a pro kluky snad taky.“
Někdo si může říct, že je to pro vás i únik od života důchodce, který chodí na výlety nebo pracuje na zahrádce. Co vy na to?
„Já se k věku nehlásím. Navíc na zahrádce pracují lidé, kterým je třicet, čtyřicet. Tam je práce pořád dost (směje se), i na baráku. Musíte stihnout obojí. Na výlety nechodím, cítím se mladý duchem a říkám si, že na tyhle věci mám pořád dost času.“
Co na vaše rozhodnutí říkala manželka a děti?
„Žena byla ráda, že nepůjdu trénovat ligu, že nebudu mít stresy a novináře. A taky nebudu někam dojíždět.“
Takže, teď si splníte svoje penzum na zahrádce a jdete na fotbal?
„Tady je všechno pohromadě, ideální. Svůj záhonek mám. Jsou tam petržele, pažitky, pórky. Letos poprvé jsem se pustil do brambor, tak uvidíme, co z toho bude.“
Jak těžké bude přizpůsobit nároky trenéra, který vedl týmy v nejvyšší soutěži?
„Vím, že kluci mají svoji práci, to jsem sám zažil ve svých začátcích. Fotbal je nadstavba, zábava. Nemůžete jim říct: Hele, nechoď do práce. Za fotbal nic nemají, někdy je člověk musí obdivovat. Místo do hospody jdou na trénink. A pak si třeba dají i to pivo. To je tady normální, s tím člověk musí počítat. Nejde nic nařizovat. To mi řeknou: Trhni si nohou, příště nepřijdu. A co se týče techniky v kabině, zákazy nejsou. Mají dané pokuty, když jim to zazvoní.“
Na lavičku Hluboké jdete dvacet let od chvíle, kdy jste se Slavií získal titul. Oslavil jste to?
„Ne. Spíš vzpomínám na poháry. V mysli jsem si jich cenil víc než titulu. Je jasné, že když Slavia čekala na titul devětačtyřicet let, lidé tím byli posedlí. Měli jsme dobrý tým, partu.“
Slavia je vaše srdeční záležitost. Někde jste říkal, že vám z Edenu můžou zavolat ve čtyři ráno a vy budete připravený pomoci. Jenže naposledy jste „sešívané“ odmítl. Jak to tedy je?
„O Slavii se můžeme bavit od rána do večera. Netajím se tím, že jsem slávista. Ale jako trenér se do ní už nevrátím. Slavie je ale prostě Slavie, mám ji v srdci… Takže zavolat můžou.“
Co to s vámi dělá, když vidíte zápas Slavie?
„Nervózní nejsem. Dívám se na to s nadhledem. Říkám si, jak bych to udělal já. Fascinuje mě atmosféra na stadionu. Vzpomínám na starý dřevěný Eden. Tady je tribuna Sever, oni pořád zpívají, mají chorea. A když je tam deset tisíc diváků, tak je rachot.“
Situace od doby, kdy jste ve Slavii byl v roce 2010 naposledy vy, je hodně odlišná, že?
„To je pravda. Měli jsme solidně rozjeté skautské oddělení. Byli jsme blízko hráčům, kteří jsou dneska v Evropě a jako hvězdy. Bohužel ekonomická situace byla, jaká byla, a my jsme na ně nemohli dosáhnout. Tehdy to nešlo. Třeba jsme sledovali Iličiče. Slovince, který šel do Palerma, teď hraje za Fiorentinu, za reprezentaci. A takových hráčů bylo víc.“
Slavii spasil vstup čínského investora CEFC, názory na něj se různí. Někdo jásá, jiný bručí. Do kterého tábora se řadíte vy?
„To jsou předsudky. Podívejte se, komu to patří kluby v Anglii, Itálii – Číňaům, Arabům, Rusům. Jsou rádi, že tam ti vlastníci jsou.“
A jak přijímáte kontroverzní postavu klubového šéfa Jaroslava Tvrdíka?
„Klobouk dolů před ním. Myslím, že je to jeho zásluha, že Číňané do Slavie přišli. Jen aby se něco nestalo a oni se na to nevykašlali. Nevím, jestli ho lidé kolem něj trochu neblbnou. On musí hlavně rozumět ekonomice. Vidím hráče, kteří přicházejí, kolik stojí. Někdy nad výběrem a sumami kroutím hlavou. Ale to je na nich.“
Jenže on prozradil na sociální síti sestavu. To by vás přece jako kouče naštvalo, ne?
„Určitě to udělal v dobré víře. Podle mě stačí, když mu řeknou, že tohle nemá dělat. To bych mu mezi čtyřma očima řekl i já. Na druhou stranu, zase nějaká tragédie to nebyla, zbytečně to vyvolalo negativní emoce. Kdyby Slavia ten zápas prohrála, tak vy novináři byste se toho chytli.“
Jsou tedy podle vás zlé časy ve Slavii pryč a může přijít útok na titul?
„Je moc důležité, že zvládla odvetu s Riem Ave. Kdyby to nedopadlo, tak by atmosféra hned byla jiná. Takhle se může stát ledacos. Plzeň zatím nevypadá nějak zvláštně, Sparta taky ne. Klidně o titul můžou hrát. Uvidíme, co Mladá Boleslav. Ta vypadala dobře, ale zase dohrála v pohárech. Tam bude důležité, kdo přijde místo Karla Jarolíma. Mimochodem Karlovi věřím, že dá národní tým dohromady. Hrál jsem s ním a dělal mi asistenta. Stejně jako Straka, Pešice nebo Rada.“ (směje se)
Troufnete si odhadnout, zda skončí v tabulce své soutěže lépe Hluboká, nebo Slavia?
„Takhle se na to dívat nebudu. Chci, aby to kluky bavilo, nestresovali se. Tady to není na nějaké postupování. A kdyby to šlo a povedlo se vychovat jednoho dva kluky do ligy, nového Latku, tak to bude ono. Máme tady pár sedmnáctiletých kluků, kteří jsou šikovní. Uvidíme, jak to bude. Začínáme soutěž derby se soupeřem, co nám naposledy dal šest gólů. Třeba potom nasednu na kolo a odjedu.“ (směje se)
FRANTIŠEK CIPRO
Narozen: 13. 4. 1947 (69 let)
Pozice: trenér Hluboké nad Vltavou (Jihočeský přebor)
Úspěchy: Mistrovský titul se Slavií Praha (1996), semifi nále Poháru UEFA ve stejné sezoně
Trenérská kariéra: TJ Jílové (1980–1982), SV Gmünd (1984–1988), Zbrojovka Brno (1988–1990), AEL Limassol (1990–1992), Chmel Blšany (1992–1994), Slavia (1995–1997), Tirol Innsbruck (1997–1999), Slavia (1999– 2000), LASK Linec (2001), Teplice (2001–2002), Viktoria Plzeň (2003–2004), SV Freistadt (2004–2005), Č. Budějovice (2005–2007), SV Freistadt (2008–2009), Slavia (2010), Č. Budějovice (2011–2012), Č. Budějovice (2015), Hluboká n. Vltavou (2016) Já se k věku nehlásím. Na zahrádce pracují lidé, kterým je třicet, čtyřicet. Tam je práce pořád dost. Na výlety nechodím, cítím se mladý duchem a říkám si, že na tyhle věci mám pořád dost času.
