Je ve věku, kdy i gólmani v drtivé většině pomýšlejí na konec kariéry, pokud ji už předtím neukončili. Brankář Marek Čech, jenž se v plzeňském dresu postavil na Nou Campu slavné Barceloně nebo na San Siru milánskému AC, pokračuje i po čtyřicítce. Teď chytá divizi, na jaře oblékl dres Frýdlantu nad Ostravicí. A chytá se stejným zaujetím, jako kdysi v Lize mistrů.
Živí se jako sportovní ředitel Frýdku-Místku. Ten má za sebou smolnou sezonu, sestoupil z druhé ligy. Možná, že ventil v podobě zápasů v dresu Frýdlantu přijde Marku Čechovi vhod. Člověk zapomene na sestupové starosti. I když… Také Frýdlant je kolo před koncem na sestup. Pokud v posledním utkání nezaboduje, zažije Marek Čech druhý pád v jedné sezoně.
Jak jste se do Frýdlantu vlastně dostal?
„Oslovili mě kamarádi, kteří ve Frýdlantu trénují. Věděli, že jsem se vrátil zpět na severní Moravu, tak mi nabídli, jestli bych si nechtěl zachytat a zároveň pomoct Frýdlantu v boji o záchranu.“
Váhal jste?
„Ani ne. Proč bych nepomohl, když to mám docela blízko.“
Vaším posledním brankářským angažmá bylo to v Dillí. V indické Indian Super League…
„Ano. Byl to pilotní ročník a zajímavé to bylo v tom, že každý tým měl nějakou velkou hvězdu. Hrál tam Anelka, my jsme měli Del Piera. Byl tváří celé ligy a zároveň našeho týmu.“
Zajímavé ovšem je, že jste si nezachytal…
„Nezachytal, je to tak. Náš belgický trenér si tam přivedl belgického gólmana, dva metry a osm centimetrů nebo kolik přesně měřil. Těžce si ho prosazoval, protože jeho brankářská úroveň tak valná nebyla. Ale on ten trenér byl trochu zvláštní, nenechal hrát ani Del Piera.“
Vážně? Jak to snášel?
„Úplně hrozně. Chtěl hrát, měl s trenérem několik konfliktů, protože trenér se s ním vůbec nebavil, posadil ho na lavici jako nějakého devatenáctiletého dorostence a Del Piero to nesl fakt špatně. Paradoxně nás ten společný osud hodně sblížil.“
Teď jste tedy ve Frýdlantu, zároveň ale pracujete jako sportovní šéf Frýdku-Místku. Jak se to dá skloubit?
„Na prvním místě je Frýdek-Místek. Nesnažím se to nějak dělit. Prostě nejdřív práce. Když mi vyjde volno, jdu si do Frýdlantu zatrénovat. Nebo na zápas.“
Jak jste si na stadionek v Podbeskydí zvykl? Chytal jste v jinačích arénách…
„Ve Frýdlantu je to moc pěkné. Vážně. Útulný stadionek, hezké zázemí, navíc pod horami. Překvapily mě i návštěvy: chodí tam nějaké tři čtyři klidně i pět stovek lidí. Člověk cítí, že místní lidi fotbal baví. A to jsme na sestupové pozici. Myslím, že kdybychom hráli výš, chodilo by ještě víc lidí.“
| Marek Čech |
| Narozen: 8. dubna 1976 (41 let) |
|
Brankář Frýdlantu nad Ostravicí (divize E) Sportovní ředitel MFK Frýdek-Místek (sestup do MSFL) |
| Kariéra: Orlová (1984-90), Baník Ostrava (1990-2001), Hranice (1996), Frýdek-Místek (1998), NH Ostrava (1999-2000), Třinec (2000, 2003), Žilina (2001-03), Trnava (2003-04), Liberec (2004-07), Vladivostok (2007-08), Lokomotiv Moskva (200810), Soči (2011), Plzeň (2011-12), Sparta (2012-14), Dillí Dynamos (2014-15) |
| Reprezentace: 1 start Největší úspěchy: 2x titul mistra ČR (2006 s Libercem, 2014 se Spartou) |
Jak často trénujete?
„Někdy se mi povede jednou týdně se na trénink dostat, jindy se na něj nedostanu čtrnáct dnů.“
Tuhle tréninkovou absenci na sobě přece musíte cítit…
„No, na druhé straně mi pomáhá, že ve Frýdku-Místku trénuju brankáře, takže jsem každý den na hřišti. Na zadku nesedím. Jen už to není takový zápřah jako kdysi.“
Váhu si držíte?
„Plus minus kilo pořád stejnou.“
A po fyzické stránce zápasy zvládáte?
„Zvládám. Zápas není tak náročný jako nějaký těžký trénink. Já měl po tom roce a půl nebo dvou, co jsem už nechytal, jiný problém. Celou tu dobu jsem nemusel vykopávat míč a najednou bylo třeba kopat ho na šedesátimetrovou vzdálenost, několikrát za zápas. Po prvním utkání po návratu mě z toho hrozně bolelo tělo. Až s dalšími zápasy jsem si na to zvykl.“
Býval jste z profifotbalu zvyklý na určitý předzápasový režim. Jak to máte dnes?
„Vždycky pro mě byl důležitý odpolední spánek, toho se pořád držím. Pokud to vyjde. Jednou se stalo, že jsme měli s Frýdkem-Místkem doma zápas. Po něm jsem hned sedl do auta a předseda Frýdlantu mě vezl do Šumperka na utkání, do kterého jsem měl nastoupit. Dorazili jsme padesát minut před zápasem, rychle jsem se rozcvičil a šel jsem chytat. To nebyla úplně ideální příprava.“
Jak zápas dopadl?
„Prohráli jsme 1:2 gólem v devadesáté čtvrté minutě.“
A jakým gólem?
„Ten hráč si na šestnáctce udělal dva naše, potáhl si to blíž k brance, a když jsem mu zmenšoval úhel, šikovně mě obstřelil. Hezky to udělal, chlapec.“
Jaké to je pro gólmana, který chytal proti Barceloně, když ho takhle přehraje divizní hráč?
„Není to žádná superchvíle, ale to není ani na tom Nou Campu, když dostanete gól. To, že jste chytal Ligu mistrů, z vás neudělá neprůstřelného gólmana ani v divizi. I tam jsou hráči, kteří něco umí. Kolikrát i ti, kteří hrávali vyšší soutěž. Ani
Buffon
by v divizi nebyl neprůstřelný. Takový brankář není. Ale něco jsem v tom zápase v Šumperku chytil. Třeba i penaltu.“
V penaltách, které se kopou v divizi nebo v Lize mistrů, asi trochu rozdíl bude, nebo ne?
„V Lize mistrů jsem nikdy žádnou nechytil, to je pravda. Ibrahimovic mi jednu dal. Aby gólman chytil penaltu, musí se trochu střetnout jeho myšlenky se střelcovými, abyste uhodl, kam by to mohlo jít. V kariéře jsem chytil penalt celkem dost. Ale uhodnout to je těžké i v divizi. Tím spíš, že tam ty kluky vůbec neznám a nevím, co si o nich myslet.“
V tom Šumperku jste tedy exekutora přečetl, nebo jste prostě šťastně trefil stranu?
„Něco jsem vytušil. Ten kluk mi něčím napověděl, sám ale neví, čím. A já to neřeknu. Ještě možná na nějakou tu penaltu přijde řada, tak nebudu dalším napovídat. Kdo ví, kolik toho ještě odchytám.“
