Horváthův start v roli trenéra Domažlic. Čím ho hráči naštvali?
Nikdy to nebude stoprocentní profi prostředí, na jaké byl celou kariéru zvyklý jako hráč. Ale vlastním zaujetím se tomu chce výrazně přiblížit. Pavel Horváth se už potkal se situací, která ho překvapila. A taky naštvala. „ Ale když si řekneme pravidla, kluci jsou schopní je respektovat a budou je muset respektovat,“ říká vážně kouč třetiligových Domažlic.
O co šlo?
„Takovej zážitek… Jeden hráč mi volal pět minu minut před tréninkem, že to nestihne, že má autoškolu.“
To se ozval brzo…
„No, snažil jsem se to odlehčit takovým situačním humorem, ale byl jsem samozřejmě naštvanej, protože si člověk připravuje trénink na určitý počet lidí a pak je to čára přes rozpočet.“
Asi nešlo o zkušeného mazáka v týmu, ne?
„Ne, nechci ho jmenovat, ale byl to jeden z těch mladých, který o tomhle zatím asi nemá vůbec pojem a možná to tak i fungovalo dřív, že zavolal trenérovi a prostě nemusel přijít.“
S tím se tedy především perete?
„No jo, ale já myslím, že když si řekneme pravidla, tak kluci jsou schopní je respektovat a budou je muset respektovat. Je to začátek, jdeme postupně. Jsou to věci, které k tomu tady patří a budeme se je snažit odbourávat a i tím být lepší.“
Co s tím respektem k vám? Funguje aura úspěšného hráče?
„Myslím, že v přípravě, jakou máme, si nikdo ani nic nedovolí, tréninků je dost a pro spoustu kluků je to nezvyklé. S tím není problém, sám osobně jsem někde jinde a patří ke mně, že si s kýmkoliv promluvím o čemkoliv. Odstup mezi mnou a hráči je a tak by to mělo být.“
K těm tréninkům, slyšel jsem, že dáváte týmu slušně do těla.
„Je to dřina, ale snažíme se většinu věcí dělat s balonem, aby to bylo snesitelnější. Klukům by to mělo fyzicky i herně pomoct. Já ani nevím, na jaké úrovni trénuje třetí liga, ale vím, jak trénuje první liga, špičkové mužstvo. Vím, že kluci chodí do práce, tím je to trochu omezené, ale zatím to všechno zvládají, jsem s tím spokojený.“
Nechci dělat žádnou komedii
Taky zvládli první přípravný zápas, juniorku Viktorie zválcovali 6:1. Bylo to i vaše první utkání v roli trenéra, musíte být nadšený, ne?
„No, to asi ne. (úsměv) Jsme opravdu ještě na začátku něčeho, chtěl bych samozřejmě ještě trošku jiný herní projev, ale zavádíme pár nových věcí. Máme dost času v přípravě, aby se to zlepšovalo. Ale je tu dobrý základ, povedly se nám standardky, což jsem předpokládal při naší výšce a kvalitě exekutorů, pořád ale ve hře byly nedostatky, tak doufám, že se to utkání podařilo natočit tak, abychom si nějaké kousky mohli s hráči pustit.“
Kde jsou ještě ty nedostatky?
„Nic nového nevymýšlím, mám prostě představu, jak napadat, jak rozehrávat. To jsou dvě základní věci, na kterých kluci potřebují pracovat, aby to fungovalo ještě líp než dosud. Občas jsme při rozehrávce zbytečně ztráceli balony, při presinku jsme se občas nechali jednoduše obcházet.“
Všiml jsem si, že jste do vstřelených branek nedával extra emoce, zrovna tak ani do té jedné inkasované. Takže Pavel Horváth je jako trenér mírný?
„Beru to jako první přípravu, nechci tu dělat žádnou komedii, to je, myslím, zbytečné. Navíc tam ani nebyly věci, které by mě vyloženě rozčílily. Když něco stihnu během hry vyčíst, tak to má význam, ale jestli je kluk při zápase zahlcený, nemá ani čas nad tím přemýšlet. Možná mi to odkývá, ale stejně nebude vědět, která bije. Takže když si o tom pak popovídáme v klidu, bude to lepší.“
Jak jste se vůbec v kabině uvedl jako nový trenér, když vás už hráči znali ze zápasů, které jste s nimi v předchozí sezoně odehrál?
„Nešel jsem do neznáma, to je pravda. Popravdě jsem ani žádnou řeč neměl, nicméně s panem Ticháčkem (Jaroslav, prezident klubu) jsme se bavili. Z určitých důvodů se tu nepovedla druhá liga, ale kluci tady mají ligové parametry. Jen musí trénovat, dát fotbalu asi víc než dosud na úkor ostatních věcí a pak… Neříkám, že budou všichni hrát za Plzeň, ale spousta z nich má průměrnou ligovou úroveň a mohli by se časem prosadit. To by měl být jejich cíl. Nevím, jestli všechny uspokojuje hrát třetí ligu, ale hlavně ti mladí by před sebou měli mít nějakou vizi. A tou by měla být ne druhá, ale první liga.“
Mimochodem, jak jde studium trenérské profilicence?
„Teď je pauzička. Jsem přijatý na áčko a čekám, první termín je v říjnu.“
