Parádní trefa zpoza vápna přinesla jejímu autorovi Martinu Brnovjákovi titul měsíčního vítěze. Krajní bek účastníka Ondrášovka Středočeského krajského přeboru AFK Tuchlovice předčil v hlasování své čtyři soupeře a zajistil si nejen zásobu piv nebo kopačky, ale i postup do celoročního finále.
Jak si se dozvěděl o Gólu snů a co říkáš na projekt, znal si ho i před tvým vítězstvím?
„Ano, znal. Dozvěděl jsem se o soutěži přes Facebook. Někdy ke konci minulé sezóny, když byl do soutěže nominován spoluhráč Jakub Kala za přehození vyběhnutého brankáře z poloviny hřiště."
Nominoval ses sám, někdo z tvých přátel nebo jsi to vůbec nevěděl a dozvěděl ses to až z Facebooku?
„O své nominaci jsem se dozvěděl až díky spoluhráčům. Nebýt "Pospi", tak jsem se možná o nominaci dozvěděl až po hlasování, takže mu ještě jednou děkuji. Teprve až poté jsem si totiž u “Fortuna Gól snů” nastavil sledování příspěvků."
Jak dlouho hraješ fotbal?
„Začal jsem pozdě, teprve až kolem deseti let. Takže když nebudu počítat nucené přestávky na operace, tak už to dává nádherně strávených osmnáct let."
Nejoblíbenější tým a hráč?
„Jednoznačně SK Slavia Praha. A hráč, pokud se zaměřím na současné soupisky, tak Honza Bořil, který převzal #18 po Dušanu Šventovi. Tu totiž právě kvůli němu oblékám. Letos mi také hrozně přirostl k srdci Vláďa Coufal, který skvěle zapadl a má výbornou formu. Tohle krajní duo se mi stylem hry ohromně líbí a jsem strašně rád, že oblékají právě sešívaný dres."
Kolik bys zvládl žonglů před trenérem Radou?
„K panu Radovi mám úctu, a také ohromný respekt. Myslím si, že kdyby mu ze mě naběhla žíla, tak by ze mě dokázal dostat i ty pověstné tři."
Popiš ve zkratce svojí kariéru?
„Začal jsem s fotbalem poměrně pozdě a v menším klubu na Kladně “TJ Novoměstský Kladno”. Tam jsem prošel celou mládeží až k dospělému fotbalu, takže mě vlastně “Novokladenský" krajský přebor dorostu vychoval k dospělému fotbalu. K odchodu z červenobílého klubu mého srdce mě nalomil až sestup a nabídka Tuchlovic. Po dlouhých 15 letech jsem odcházel z pozice kapitána o dvě soutěže výš do AFK. Zatím největším úspěchem zde byla hned má první sezóna a historický postup do krajského přeboru. V Tuchlovicích jsem letos načal svou pátou sezónu, takže lásku k opět červenobílému klubu jsem si již vypěstoval obrovskou, teď už tedy jen překonat ve svém druhém a snad posledním klubu těch druhých 15 let.
Ke kterému hráči by ses nejvíc připodobnil?
„Asi k někomu z výše zmíněné dvojice Bořil, Coufal. Důraz a běhat nahoru dolů, to je moje, za to si mě v klubu všichni dobírají." (smích)
Fotbalový sen?
„Třešničkou by bylo zahrát si jednou v Edenu. Ale jako splnitelný sen, bych si chtěl s Tuchlovicemi zahrát divizi. Ačkoliv letos jsme hodně omladili a snažíme se spíše stabilizovat kádr. Takže ambice na postup aktuální nejsou, ale dva roky zpátky nám postup vyfoukl jen o pět bodů SK Rakovník, tak snad se na to ještě podaří navázat.
Co říkáš na ostatní góly, proti kterým teď vlastně soutěžíš? Který se ti líbil?
Nádherné jsou všechny a oproti mému jsou všechny až na jeden i dobře zachycené na kameru. Kdybych měl z těch vítězných jeden vyzdvihnout, tak vítěze měsíce března. Ta raketa šajtlí Jana Suchana byla parádní.
Hraješ fotbal třeba i jinak než na hřišti (FIFA 19 apod.)?
Už dlouho ne… Tituly FIFA jsem hrával sice už od 98`- World Cup, ale naposledy jsem hrál ročník 2014. O rok déle jsem vydržel u Football manageru, ale pak také konec. Nicméně na titul jsem nezanevřel a letos mám dokonce tušení, že si s ohledem na možnost zahrát si za sešívané udělám na Vánoce velkou radost.
