Polorozpadlý stadion v Hradci Králové nevyvolává pozitivní vibrace. Napůl zdemolovaná stavba budí deprese. V pondělí ale bylo všechno jinak. I pod lízátky. Fotbalový život se po více než měsíci konečně rozproudil. Vrátila se dobrá nálada. „Došlo i na nějaké vtípky, kluci na mě zkoušeli společnou grilovačku,“ smál se trenér Zdenko Frťala.
Sluneční paprsky propichovaly typické dlouhé laminátové lavice na tribunách, po hliněném valu naproti hlavní tribuně se občas proběhl zajíc a kolem dokola si to štrádoval šedovlasý chlapík v teplákové soupravě.
Ano, Ladislav Škorpil.
Na stadionu je každý den. Ve čtyřiasedmdesáti letech bedlivě dbá na svoji fyzickou připravenost. Čtyřicet minut kvapíkové procházky, to je denní norma trenérského doyena. „Dodržovat odstupy,“ zvolal naoko zlostně ve chvíli, kdy rychlou chůzí míjel redaktora iSport.cz.
Hráči ulehli na pěnové karimatky, začali se zvolna protahovat, Frťalův asistent Ondřej Prášil rozpustile prohodil. „Jsou tady novináři, tak dodržujte odstupy, ať nás nenatřou.“ Všem se na tváři vykreslil úsměv.
Povinné dvoumetrové rozestupy dodržovali fotbalisté nejen při rozcvičení, ale i během celé hodinové jednotky. Jen výjimečně se stalo, že se hráči přiblížili k sobě blíž, než doporučuje norma. A to zejména ve chvíli, kdy se během kruhového tréninku otáčeli do protisměru. „Ale dáváme si pozor. Občas se stanou nějaké výjimky, že se potkáme blíže než na vymezené dva metry. Ovšem tomu se nevyhnete. Je to totiž fakt velký nezvyk. Nicméně se to vážně snažíme dodržovat. Navíc u cvičení, které děláme, je to vcelku proveditelné,“ hlásil Jakub Rada, hradecká zimní posila z Bohemians.
V Hradci se trénovalo ve třech osmičlenných skupinách. První měla nástup už o půl deváté, ta poslední půl hodiny po poledni. Při vstupu na hřiště stál kýbl s dezinfekcí. Okolo něj se točil masér Aleš Kobr. Mezi jednotlivými tréninky bílou specificky páchnoucí bezbarvou tekutinou otřel všechny míče i další tréninkové pomůcky. Flašky s pitím pečlivě rozmístil taktéž ve vzdálenosti dvou metrů od sebe.
„Vše jsme uzpůsobili, aby nedocházelo ke kontaktu mezi hráči. Ostatně jsme si tento režim otestovali už minulý týden, kdy se trénovalo po dvojicích. Máme k dispozici dezinfekční prostředky nejen na ruce, ale také na míče a věci potřebné k tréninku. Hráči jezdí převlečení z domova, sprchují se až po příjezdu domů,“ vypravuje Michal Petrák, tiskový mluvčí klubu. V Hradci se tedy vůbec nevyužívá zázemí stadionu. S jedinou výjimkou, a tou je odchod na malou. „Ovšem pouze jednotlivě,“ upozorňuje Petrák.
Jak samotná hodinová jednotka vypadala? Rozcvičení, kruhový trénink, některá cvičení s míčem, jiná bez balonu. Každé kolo v jiné intenzitě. Když hráči kráčeli ze hřiště, pot jim tekl z čela.
„Člověk si to moc neužívá, ale chápeme, že v této pauze je to potřebná věc, abychom se nějak udržovali. Pozitivní je, že jsem viděl kluky. Vypravovali jsme si pár zážitků, co kdo prožil. Byť je to trochu monotónní. Ale je to pořád lepší, než běhat někde po lese s hodinkami,“ ušklíbl se Rada a dodal, že by vládní opatření ještě rozvolnil. „Pustil bych trénink ve větším počtu. Dal bych to aspoň na dvě party, abychom mohli snadněji trénovat na hřišti. Ale chápu, že se musíme podřídit podmínkám, které ve společnosti jsou,“ pravil smířlivě.
Na klasický společný trénink si bude muset ještě pár týdnů počkat.
