Štěpán Filípek
Premium
12. února 2022 • 04:50

Dva trenéři Jarolímové, jedna lavička. Tohle byl náš sen! shodují se bráchové

Vstoupit do diskuse
6
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Plekanec promluvil o Kladně: Když se pořád opakují stejné chyby, tak…
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
VŠECHNA VIDEA ZDE

Trvalo to, trvalo... Ale konečně to vyšlo! Poprvé v profesionálním fotbale se David a Lukáš Jarolímovi sešli v jednom týmu. Respektive na jeho lavičce. Mladší David (42) jako hlavní trenér druholigového Ústí nad Labem přibral do party o tři roky staršího bráchu Lukáše. „Respektuju, že rozhodnutí je na něm. Jsem šťastný za šanci, že můžeme spolupracovat,“ říká posledně jmenovaný. „Kdybych nebyl přesvědčen o tom, že nám pomůže, neudělal bych to,“ ujišťuje mladší šéf.



To je osud. Stejně jako hráči i nyní coby trenéři musí Lukáš i David Jarolímovi počítat s tím, že budou srovnáváni s tátou Karlem. Mimochodem, dikcí a stylem mluvy se mu blíží víc Lukáš... Také o tom, stejně jako o bratrském soupeření i spolupráci, nyní v jedenáctém týmu druhé nejvyšší soutěže, vyprávějí v obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium. A jak vycházejí dva ex-slávisté s legendou Sparty, Jaromírem Blažkem, který jim dělá trenéra brankářů?

Nakolik bylo vaším snem, sejít se v jednom klubu?
David: „Největší sen byl hrát spolu v jednom týmu na nejvyšší úrovni. Částečně se to nakonec podařilo v nižší soutěži, ale nebylo to takové. Známe se, víme, jaký máme názor na fotbal, jak bychom chtěli pracovat, hrát, takže jsem rád, že jsem Lukáše do Ústí dovedl.“
Lukáš: „Když jsem začínal ve Slavii, chtěli jsme být hodně spolu. Nechci říct, že jsem měl mladšího bráchu na starosti, ale jezdil se mnou na tréninky a kolikrát se do nich i zapojoval. (usmívá se) Když mu bylo šest sedm, hráli jsme v jednom mužstvu minikopanou, dneska je to přípravka. Nechtělo se mi tenkrát ještě moc běhat, chodil jsem do brány, David hrál v poli. Byl to náš společný sen, ale každý jsme měli i svůj. Hlavně po tom, co jsme strávili čtyři roky ve Francii, kde měl táta angažmá. Mým snem bylo se tam vrátit. A jinak dostat se do českého ligového fotbalu. Pak přišly další cíle a být v jednom klubu byl jeden z nich. Nakonec se nám nastoupit spolu v profi fotbalu nepodařilo, na druhé straně jsme hráli proti sobě.“

Připomeňte, prosím, kdy to bylo?
Lukáš: „V Poháru UEFA. V Hamburku, za který David hrál. Tehdy ještě bylo pět mužstev ve skupině a hrálo se jednou každý každým. To bylo zajímavý.“
David: „Shodou okolností jsem proti Slavii, kterou vedl táta, hrál dvakrát. Dneska už to můžu říct: tehdy jsme měli zajištěný postup a vedli jsme. Celý mančaft jsme si o půli řekli, že se nebudeme nikam hrnout, aby Slavia taky postoupila...“

Sešli se až jako trenéři. Byl to náš sen, říkají David a Lukáš Jarolímové
Video patří k placenému obsahu iSportu
Odemknout video

Právě ve Slavii jste se ale jako spoluhráči potkat mohli. Proč to nevyšlo?
Lukáš: „To bylo v roce 2013. Zapojoval jsem se do tréninků, ale už nechtěli, abych nastupoval do zápasů, vůbec jsem nebyl v nominacích. David dostal od Slavie nabídku a může to dopovědět...“
David: „Krátce jsem působil v Evianu, z rodinných důvodů jsme odešli domů. Vždycky jsem si myslel, že když se vrátím do Čech, tak jedině do Slavie, i to byl sen. Ale brácha byl trošičku odstavený, přece jen jsme hráli stejnou pozici, za takové situace jsem tam nechtěl jít.“
Lukáš: „David se ptal, jak to ve Slavii je. Neradil jsem mu, aby do ní nechodil. Jen jsem řekl, že situace klubu za Aleše Řebíčka není růžová. Rok nato hrál do posledního kola o záchranu...“
David: „Po těch letech venku jsem absolutně nekoukal na finanční podmínky v Čechách, a ve Slavii už vůbec ne. Ale vrátit se do ní jsem nemohl.“
Lukáš: „Ještě do toho skočím. Bavili jsme se o tom spolu, že kdybys šel, chtěl bys, abych byl plnohodnotně zapojený do mančaftu, že bych mohl chodit do zápasů. Trenér Petr Rada o tom se mnou mluvil, že kdyby bylo na něm, určitě by mě takhle neodstavil. David to věděl, ale asi se s tím nedalo nic moc dělat. V létě mi končila smlouva, takže jsem to ve Slavii víceméně dojel. Pokud ale jde o trenérskou kariéru, už jsme se potkali jednou v Mladé Boleslavi, i když krátce. David dělal asistenta u prvního mužstva, já působil u juniorky, takže k nějaké spolupráci došlo už tam.“

V Mladé Boleslavi došlo k pikantní situaci. Vy jste tam, Davide, dohrál pod svým tátou kariéru a pak začal dělat sportovního ředitele. Nebylo to zvláštní?
David: „Nebylo. Sportovní ředitel a trenér musí fungovat na jedné vlně, jinak to nejde. Důvěra je strašně důležitá. A nešlo o to, jestli jsem nadřízený, i když se to nabízelo. Ani jeden jsme to nebrali tak, že někdo by měl poslouchat. Táta je ostatně starší, měl jsem k němu respekt. Fungovali jsme úplně přirozeně, určitě jsem si nehrál na to, že by mi měl říkat řediteli, to vůbec nehrozilo.“ (usmívá se)

Řediteli Jarolíme, trenére Jarolíme...
David: „Tak. Zjistil jsem ale, že i když se mi v Boleslavi pracovalo dobře, co do pravomocí se ta funkce v Německu a Česku liší. Cítil jsem taky, že mi chybí hřiště, a přešel jsem do role asistenta.“

Před dvěma lety se mluvilo o tom, že byste mohli dokonce oba dělat asistenty vašemu tátovi v Příbrami. Nakolik to bylo reálné? 
David: „Nabídku jsem měl. Ale chtěl jsem jít svou cestou a být hlavní trenér.“
Lukáš: „Já bych tu šanci bral, ale ve finále to bylo na tátovi, jestli angažmá vezme. Nakonec se rozhodl, že ještě chvíli počká, rýsovala se mu nabídka ze zahraničí. Příbram potřebovala situaci vyřešit a angažovala Pavla Horvátha. A táta za nějakou dobu dostal nabídku do Mladé Boleslavi.“

Škoda, byli byste unikátní trenérské trio. Jak by to mezi vámi fungovalo?
David: „Samozřejmě by to bylo specifické, tři trenéři s jedním příjmením, z jedné rodiny... Ale my jsme takový špekulantský národ. Třeba v Německu mají k lidem, kteří ve fotbale něco dokázali, úplně jiný respekt. My bychom pořád něco hledali, každý spíš čeká na neúspěch, a pak se všechny tyhle věci vrací jako bumerang...“
Lukáš: „Třeba bychom byli ve třech pod větším tlakem, kdyby se úplně nedařilo. I když člověk, který začíná angažmá, o neúspěchu nepřemýšlí. Určitě by to ale fungovat mohlo. Fotbal asi vnímáme stejně, skoro na všem se shodneme.“
David: „Vnímání fotbalu máme, myslím, hodně podobné. Samozřejmě každý jsme jiná osobnost, ale byl by to dobrý mix.“

V čem se vy tři nejvíc lišíte?
David: „Je to složitý. O tátovi bych nechtěl mluvit. Povahově jsme odlišní. Fotbalově mě hodně ovlivnilo Německo, zažil jsem spoustu vynikajících trenérů z holandské školy. Nikdo se nedá kopírovat, ale liberální přístup k hráčům, v komunikaci, i nastavení tréninků, to se mi hrozně líbilo.“
Lukáš: „Každý jsme trošku jiná povaha. Možná hraje roli i horoskop, to, že jsme různé generace. David se o sebe musel postarat v Německu, nebylo to jednoduché. Taky ho to nějak formovalo. Já si prošel

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
6

EURO 2024 v Německu

Program EURO 2024 Los EURO 2024 Vstupenky na ME ve fotbale Kvalifikace na EURO 2024

Mistrovství Evropy ve fotbale 2024 se koná od 14. června do 14. července v Německu. Turnaje se zúčastní 24 týmů. Česká fotbalová reprezentace se představí ve skupině F proti Portugalsku, Turecku a vítězi baráže C.

Fotbal dnes * Evropská liga * Slavia - AC Milán v TV * Liverpool - Sparta v TV

Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud