Ve druholigovém Žižkově měl zkušený Pavel Mareš šéfovat obraně. Když však poprvé po svalovém zranění nastoupil, potupila Viktorku Jihlava pěti góly! Po výprasku a jediném odehraném zápase za Žižkov dostal Mareš od svého „osudového kouče“ Vlastimila Petržely padáka.
Třiatřicetiletého beka tím hodně zklamal. Uvažuje i o konci kariéry.
Proč jste na Žikově skončil?
„Po pěti týdnech po zranění stehenního svalu jsem šel do zápasu. Bohužel to dopadlo špatně, prohráli jsme 1:5. Po zápase bylo hodnocení samozřejmě tvrdé. A já si nemyslel, že bych mohl za všech pět gólů, tak jsem šel s trenérem do konfrontace. A dopadlo to tak, že trenér vedení řekl, aby mi zrušili smlouvu. A pokud o mě nemají zájem, já se proti tomu pouštět nebudu.“
Pohádali jste se spolu?
(přemýšlí) „Že bychom se nějak moc výrazně pohádali, to ne. Vyměňovali jsme si názory. Řekl mi, že jsem mohl za všech pět gólů, já toho názoru ale nebyl. Chtěl jsem, aby neházel všechnu vinu jen na mě, proto jsem se ozval a druhý den jsem se dozvěděl, že mi chce ukončit smlouvu.“
Petržela vyhodil Mareše. Po jediném zápase! »
Byla to ostrá výměna názorů?
„Bylo to dost ostré. (usměje se) Dával mi za vinu všechny góly. Vyčítal mi věci, které podle mě nebyly spravedlivé. Řval na mě, tak jsem se ozval. Nechtěl jsem se s ním hádat před klukama, tak jsem šel za ním a vyříkali jsme si to. Takhle já na sebe už řvát nenechám. Nejsem nejmladší, takže jsem musel reagovat.“
Nelitujete toho zpětně?
„Můžou se vytýkat chyby, ale pokud někdo řekne, že můžu za všechny góly a já s tím nesouhlasím, tak se samozřejmě ozvu. Už nejsem sedmnáctiletý kluk, který sklopí uši, když mu někdo nadává za něco, o čem si myslím, že není spravedlivé.“
| OČIMA TRENÉRA PETRŽELY |
| „Rozhodl jsem se tak už před hodnocením zápasu s Jihlavou. Je to pro mě zklamání, chtěl jsem ho, ale Pavel nesplnil to, co jsem od něj očekával. Čekal jsem na něj osm zápasů. V přípravě jsem hrál s Marešem a Petroušem a najednou přišla soutěž a já každý zápas lepím obrannou čtveřici. A když se uzdravil, tak se mi nelíbilo, jak trénoval. Všechno dělal na půl plynu. Upozorňoval jsem ho na to, on mi říkal, že si to v zápase ukřičí. 1:5 mluví samo za sebe. Popírám, že bych mu kladl za vinu pět gólů. Po hodnocení za mnou přišel a něco mi vysvětloval. Řekl jsem mu, že ho tam mám kvůli tomu, že je zkušeným hráčem a že jestli dostane mančaft pět gólů, tak samozřejmě jako prvního budu vinit jeho, protože do Žižkova jsme ho brali jako šéfa obrany. A my jsme s Marešem dostali za jeden zápas stejně gólů jako dosud za všechny předtím.“ |
Myslíte, že pokud byste mlčel, zůstal byste na Žižkově dál?
„To nevím. To jsou spekulace, možná ano, možná ne. To není otázka pro mě.“
Rozešel jste se s Petrželou ve zlém?
„To v žádném případě. Prostě o mě nemá zájem. Rozhodl se, že se mnou už dělat nechce a já se mu příčit nebudu. Je to ale zklamání. Mohlo se to vyřešit jinak, mohl jsem třeba dostat ještě nějaký čas, abych se mohl připravit. Po pěti týdnech jsem šel do zápasu, řekl jsem, že už můžu a že do toho půjdu, což asi byla moje chyba, ale že mi ukončí smlouvu? To jsem opravdu nečekal. Takhle radikální řešení jsem ještě nezažil.“
Netajíte se tím, že Petržela je váš osudový kouč. Změnil se váš vztah?
„Teď mě to samozřejmě trochu štve. Zažili jsme spolu krásné roky a krásné zápasy... Rozladěný jsem, ale že bych z toho dělal závěry, že už s ním nechci v životě dělat? To asi ne... Určitě se trochu náš vztah změnil, ale v žádném případě ho nezačnu nenávidět.“
Ptám se, protože jste ho měli nadstandardní. Když se například léčil ze závislosti, tak jste ho byl třeba navštívit v nemocnici.
„Šel jsem tam ze slušnosti pozdravit. Byl vážně nemocný a pár roků jsme spolu dělali, takže se známe dobře. Myslím, že většina lidí, kteří ho znali za ním byli nebo alespoň uvažovali, že by tam měli zajít.“
Neberete žižkovské angažmá jako ztrátu času?
„Když člověk někam jde, tak nikdy nemůže říci, že to byla ztráta času. Byla to zkušenost. Věděl jsem, že to nebude jednoduché, Petržela hodně dbá na kondici a na přípravu. Poznal jsem třeba vynikající kluky.“
Co teď budete dělat?
„Velké plány nemám. Uvidíme, co se stane do konce září, ještě bych mohl někde nastoupit. Ale opravdu teď nevím. Je několik cest, kterými se můžu vydat. Můžu si začít dělat trenérskou licenci, můžu jít hrát do Rakouska nižší soutěž, můžu být doma s rodinou, můžu se vrátit domů do Zlína, anebo taky můžu skončit s fotbalem.“
Vážně uvažujete o konci kariéry?
„Zatím nijak vážně a chtěl bych ještě hrát, ale když nebudu mít kde, tak profesionální kariéru asi ukončím.“
