Veselý cítil křivdu, na tým je hrdý: Za tři týdny třeba Slavii připravíme o titul
Ještě v 97. minutě byli postupujícími do finále poháru, Slavia byla přitlačená ke zdi. Stačilo ubránit poslední rohový kop. Nevyšlo to. Lingr vyrovnal a Jurečka v prodloužení rozhodl gólem na 3:2. Bohemians upadli do frustrace. Ovšem jen na chvíli. Na pozápasové tiskové konferenci už Jaroslav Veselý spřádal smělé plány. „Třeba sem přijedeme za tři neděle a Slavii připravíme o titul,“ s vážnou tváří pravil kouč „klokanů“.
Jak těžko se vám kouše porážka v prodloužení?
„Z hlediska výsledku se mně utkání hodnotí těžce. První poločas jsme odehráli velmi dobře, byli jsme poměrně nebezpeční a dostávali jsme se do situací, které volaly víc než po jednom gólu. Slavii jsme dovedli eliminovat. Tady vidím jeden z klíčů k zápasu. Měli jsme vést více, třeba 2:0. V druhém poločase jsme se dostali pod ohromný tlak, přežili spoustu nepříjemných situací. Pak jsme přeskupili řady a trochu otupili soustavný tlak soupeře. Právě v té chvíli jsme dali gól na 2:1.“
A v dohrání základní doby spatřujete druhý klíč?
„Přesně tak. Začaly nám docházet síly. Byli jsme limitovaní lavičkou. Nemyslím tím kvalitou lavičky, ale typologicky nám někteří hráči chyběli. Třeba jeden rychlý útočník a jeden střeďák. Když jste pět vteřin od vítězství, cítíte určitou křivdu. Já vím, soupeř měl šance, mohl vyrovnat dřív, ale stejně… Na rovinu říkám, že v prodloužení bylo naší jedinou šancí dotlačit zápas do penalt. Už jsme neměli síly, ždímali jsme se jako hadr. Zase jsme byli pod tlakem a nemohli s tím nic dělat. Slavia vyhrála zaslouženě, ale já jsem pyšný na tým. Odcházíme s hlavou nahoře, mužstvo má ode mě absolutorium.“
Jak to myslíte s tou křivdou?
„Pokud má nastavení trvat pět minut, a hraje se sedm, podvědomě cítíte křivdu. Vždycky to tak je, pokud na hřišti padáte po hubě, odbráníte šest minut a nastavují se další dvě. Dostali jsme gól, budilo to emoce, ale zápas jsme si prohráli sami. Pro diváka mělo utkání všechno, byla to dobrá reklama na fotbal.“
Nenapadlo vás, že byste Prekopa s Drchalem ždímal ještě víc?
„Šel tam Necka (Necid), který není rychlý, ale zase pomůže do standardek, je dobrý na doskákání. Navíc hráči mají drobné šrámy, den odpočinku oproti Slavii nám prostě chyběl. Říkalo se, že jsem brečel, když jsem o tom mluvil po ligovém zápase se Slováckem. Ale já jsem nebrečel, jen jsem popisoval aktuální stav. Mluvil jsem po zápase s Jindrou Trpišovským, zkusili jsme si, jaké to je hrát anglický týden. Ale ještě k vaší otázce, měli jsme okleštěnou sestavu. Kdybychom měli typologicky jiné dva tři hráče, dovedli bychom měnit rozestavení podle potřeb. Takhle jsme to jen látali. V prodloužení cítíte, že si nechcete oddělat tři hráče na delší období. Jsme v lize ve hře o šestku, musíme být taky trochu rozumní. Já vím, vaše otázka je správná, dobrá myšlenka… Ale třeba konkrétně Erika jsem takhle ždímal v Boleslavi a pak jsme s ním na hřišti dostali dva góly.“
Měl by zhruba takto vypadat výkon Bohemians proti Slavii? Byla to vaše ideální vizitka?
„Máme na víc. Umíme hrát lépe, ale musí se to potkat. To znamená, že musíme být v topu, dokonale nachystaní, mít optimální kádr a ještě podat nadstandardní výkon. Na druhou stranu jsme se poučili ze zápasu se Spartou, což jsme ukázali minule proti Slovácku. Třeba sem přijedeme za tři neděle a Slavii připravíme o titul.“
Vnímáte, jak se mužstvo pod vaším dohledem neustále vyvíjí?
„Jistě. Procházíme progresem, je to vidět. V lize to máme dobře rozehraný, snažíme se učit z chyb. Naším naprosto legitimním cílem je udržení v první šestce.“
Jste na čtvrtém místě tabulky…
„Ano, ale o čtyřce mluvit nechci, bylo by to velkohubé.“
V zápase byla spousta emocí, což bylo pochopitelné vzhledem k dramatickému vývoji. Ovšem emoce šly pozorovat už v prvním poločase. Byl cítit napnelismus mezi oběma týmy po kontroverzním zápase na podzim?
„To ani ne. Víte co, moc dobře víme, že lavička Slavie je uštěkaná, my také nejsme beránci. Je to součást taktiky realizačního týmu Slavie, který chce rozhodit druhou stranu. Ale nejsme děti, uneseme to. Po zápase si normálně podáme ruce.“
