Hrdina Slavie: Při gólu jsem viděl celý vesmír, táta má být na co pyšný
První gól dal, na ostatní dva nahrál, tenhle postup do finále poháru patří Davidu Douděrovi. Skvělým výkonem pomohl Slavii vydřít těsnou výhru 3:2 po prodloužení nad houževnatými Bohemians. „Je mi skvěle, tohle je ten důvod, proč člověk hraje fotbal,“ radoval se dojatý záložník červenobílých.
Jak jste to drama na hřišti prožíval?
„Já ani nevím, to je snad bez komentáře, ani nejde ty emoce nějak hodnotit… Pro tohle to hrajete, pro lidi, pro tu radost. Když jsme dali na 2:2, tak jsem jen koukal kolem sebe na lidi, jak šílí, to mě nabíjelo. Já bych možná odehrál hned ještě druhý zápas, dalších devadesát minut, kdyby mě nebolelo to tříslo… Hodně tuhle energii vnímám a strašně mi pomáhá. A jak jsme dali třetí, už jsem ani nevěděl, co mám dělat, to bych se musel celý roztříštit, abych všechny objal. Super. A těším se na finále.“ (smích)
Kde jste se vzal na zadní tyč před vyrovnáním na 2:2?
„To byl úplný omyl, asistenci hlavou mám, myslím, asi poprvé v životě. Říkali jsme si, že prohráváme, že nějakou haluz tam musíme dát. Já si to vyčíhal, Tomáš Holeš to, myslím, prodlužoval na zadní, já se to jen snažil vrátit před bránu, protože jsem už stál na lajně, a padlo to tam. Neskutečná euforie. V tu chvíli jsem před sebou viděl snad celý vesmír…“
A vy jste ještě byl hrdinou toho zápasu.
„No jo, cítil jsem se skvěle, celý tým to zvládnul. Že mám gól a asistence, za to jsem rád, že jsem pomohl klukům, týmu, ale tohle je o Slavii.“
Po utkání vám gratuloval otec, ubránit se dojetí v tu chvíli asi nešlo, že?
„Jo, jsem z toho dojatej… Co k tomu říct. Prostě nás vychovával, mně a bráchu, je to takový, nevím… Zadostiučinění. Pak má z toho celá rodina radost, neudržel jsem se, hřeje mě to. Táta nás podporuje odmalička, myslím, že může být na co pyšný.“
Ještě respekt Bohemians?
„Určitě, klobouk dolů, co tu odehráli. Ne nadarmo jsou čtvrtí v lize, hráli fakt dobře. Bohužel pro ně, naštěstí pro nás jsme rozhodli my. Ale všechna čest jim.“
