Proti Baníku jsem hrát chtěl, říká Matušovič
Téměř po třech letech nastoupil včera Miroslav Matušovič proti „svému“ Baníku Ostrava. Zatímco v květnu roku 2008 bojoval v dresu Sparty o mistrovský titul, včera v dresu Havířova o záchranu v divizi. Jeho tým prohrál s ostravským béčkem 0:3 a stále mu hrozí pád do krajského přeboru.
Mohl dát nejméně dva góly, možná tři. Pokaždé ho vychytal brankář Buček, jeho někdejší spoluhráč z Baníku, který včera za ostravskou juniorku nastoupil. Po celý zápas musel Miroslav Matušovič poslouchat pokřiky, jimiž ho častovala skupina baníkovců v hledišti. Ale nevypadal, že by si z jejich nadávek cokoliv dělal...
Do zápasu jste nastoupil s nedoléčenou angínou. To proto, že se hrálo s Baníkem Ostrava?
„Je to tak, chtěl jsem za každou cenu hrát. I když doktor byl proti, protože jsem bral antibiotika. Na zápas s Baníkem jsem se hrozně těšil, nechtěl jsem o něj přijít. A čím víc se blížil, tím víc jsem cítil takové to správné chvění. Bohužel jsme tři nula prohráli. Hned ve druhé minutě jsme dostali gól ze standardky, a to bylo špatně.“
V hledišti seděl ostravský klubový šéf Kahoun a s ním i generální manažer Lička. Motivovalo vás to? Měl jste přece šanci jim ukázat, co ve vás ještě je...
„Tak už to dnes neberu. Snažím se vyhrát každý zápas, chtěl jsem vyhrát i nad Baníkem, ale že bych se chtěl před panem Kahounem nebo Ličkou předvést, to ne. Já si jich vážím, s panem Kahounem jsem si pak podal i ruku, ale že bych u toho myslel na to, že bych se mohl ještě dostat do Baníku, to ne. Já to teď beru tak, že co bude, to bude.“
Určitě vám bylo jasné, že do Havířova dorazí příznivci Baníku, kteří si na vás budou chtít zakřičet. A to se taky stalo. Jak se vám hrálo?
„Já tohle vůbec neřešil. Mě to jejich křičení ani nevyhecovalo, ani neponížilo, prostě vůbec nic. Jestli mě to kvůli něčemu mrzí, tak kvůli tomu, že na tribuně seděla moje žena s dcerou. Říkal jsem jim, ať zváží, jestli na ten zápas jít, protože se dalo čekat, že na mě budou fanoušci Baníku křičet.“
V brance Baníku proti vám nastoupil Antonín Buček, s nímž jste se v Ostravě potkal v jednom týmu. A nutno říct, že vás vychytal...
„Vychytal, máte pravdu. Hlavně na konci, když jsem proti němu šel sám. Pomohl jsem mu asi tím, že jsem se unáhlil. Hrozně brzy jsem vystřelil a Tonda mi to chytil. Stejně jako třeba ten přímák, který mi výborně vystihl.“
