ROZHOVOR | V předkolech pohárů má neskutečnou bilanci. Marek Bakoš se v součtu minulé a současné sezony trefil devětkrát v osmi zápasech – a posledními dvěma trefami posunul Plzeň přes Lokeren do základní fáze Evropské ligy. Přesto tvrdí, že skutečnými hrdiny týmu jsou stopeři...
Jak nervózní jste byli v závěru?
„Bylo to těžké. Lokeren je silný, když nakopává míč na toho svého vysokého nepříjemného útočníka. Hráli vabank, všechno tam kopali, padalo to tam, odráželo se to... Na konci jsme si oddechli.“
Hodně jste hypnotizoval hodiny?
„Hlavně těch posledních pět minut, když to jenom nakopávali k nám do vápna, už to bylo těžké. Věděli jsme, že každou chvíli může být konec, bylo to ale hlavně na našich stoperech, aby to uskákali. Klobouk dolů před Mariánem Čišovským, který nehrál dva měsíce, a dokázal uskákat jejich nejlepšího útočníka... To jsou hrdinové našeho mužstva.“
Byl to nejtěžší zápas z předkol Evropské ligy i Ligy mistrů, která jste hráli loni?
„Na hlavu ano. První utkání venku jsme prohráli, i kdybychom dali doma gól na 2:0, soupeř by stejně žil. Bylo to těžké psychicky, tím pádem pak nemáte tak lehké nohy. Jsme rádi, že jsme to zvládli.“
Připravovali jste se na odvetu jinak, když jste poprvé úvodní zápas prohráli?
„Stejně bychom si nepřipouštěli, že bychom doma hráli na 1:0 nebo 0:0, což by nám v případě remízy z prvního zápasu mohlo stačit. Prostě jsme věřili, že jeden gól dáme, že je dokážeme přehrát. S tím jsme do toho zápasu šli. I když Plzeň není zvyklá vyhrávat 1:0, ukázali jsme, že i tohle umíme.“
Budete hrát druhý rok po sobě evropské poháry, i když tentokrát to bude skupina Evropské ligy. Jak se na to těšíte?
„Možná si to ještě ani tak neuvědomujeme. Až nám v pátek někoho nalosují, potom si řekneme, že to je pěkné. Jsme zkušenější, bude to lepší i pro naše fanoušky, kteří si to tentokrát můžou vychutnat na vlastním stadionu.“
Na Lokeren jste se od začátku vrhli. Nebyli jste nervózní, když jste přes půl hodiny nedokázali přeměnit tlak na góly?
„Nervózní jsme nebyli. Fotbal se hraje na devadesát minut, i to byla jedna z myšlenek. Říkali jsme si v šatně, že nám to nemusí jít jako doma s Ruchem nebo s těmi Gruzínci. Že kdyby se nám nedařilo dát rychle gól, musíme být trpělivý. Do puntíku se to splnilo, nervózní jsme nebyli, možná až v závěru.“
Vypadalo to, že Lokeren na vás byl z pohledu bránění velmi dobře připravený...
„To asi ano, ale hlavně nám svazovala nohy motivace. Ta velká touha po gólu. Bylo to i jejich zásluhou, samozřejmě.“
Máte v posledních dvou sezonách v předkolech bilanci osm zápasů, devět gólů. Čím to je?
„Já nevím. (usmívá se) Jsem rád, že to tak je... Čím to je... Pracuje na mě celé mužstvo, já chci být prospěšný – a to můžu být tím, když dám nějaký gól. Jsem rád, že se mi to daří.“
Kvůli kluzkému terénu bylo na hřišti několik tvrdých zákroků. Nebál jste se o zdraví?
„Je to terén, na kterém se prostě tohle děje. Nemůžete ale myslet na to, že byste se mohl zranit, nebo něco takového. Když na to budete myslet, stane se to.“
A neměl jste obavu z červené karty po tvrdém skluzu na obránce Giorgiose Galitsiose?
„Vzal jsem ho přes balon, nemyslel jsem na to, že jsem mohl dostat červenou. Rozhodčí mi pak vysvětlil, že to byl špatný zákrok, ale ne na vyloučení.“
