Olomoucký objev Štěrba o svém restartu, sebevědomí či porovnávání s Radakovičem
PŘÍMO Z ALMATY | Na úvod proti Slavii sice nepřesvědčil, v ostatních ligových zápasech, včetně toho s mistrovskou Plzní, již ale patřil k nejlepším. Ta pravá prověrka psychické i fyzické odolnosti však Jana Štěrbu čeká až dnes. V kazašském pekle Sigmě půjde o hodně. „Důležitost si uvědomuju, bude to pro mě skok,“ přiznává upřímně 24letý stoper.
Z lavičky v Karviné rovnou do základu Sigmy v předkole EL. Slušný progres...
„V létě jsem přicházel s nějakou vizí, že se poperu o místo, ale vůbec nebylo jisté, jestli zůstanu. Nakonec se to vyvrbilo ze dne na den tak, že jsem zůstal a začal jsem hrát. Za to jsem samozřejmě rád, budu dělat maximum, abych tam zůstal co nejdéle.“
Co takový skok dělá s psychikou?
„Myslel jsem si, že se tomu budu věnovat v hlavě víc, ale když do toho člověk skočí takhle rovnýma nohama, ani si to pořádně neuvědomuje. Možná mi to dojde až zpětně, že na takový začátek v Sigmě budu vzpomínat, ale v tuhle chvíli na to ani není moc čas.“
Jde o šestý ostrý zápas sezony. Roste vám sebevědomí?
„Samozřejmě. Proti Slavii to pro mě byl skok, byly tam ode mě jisté rezervy i z toho důvodu, že na stoperovi hraju v lize po dvou letech. Je to něco jiného než bek, ale dostávám se do toho a doufám, že to bude lepší a lepší.“
Na začátku proti Slavii byla velká nervozita?
(přemýšlí) „Možná normální, ale tím, že nám nevyšel úvod utkání, si člověk říkal, že to snad sakra ani není možné. Skočím do toho a hned takový výsledek... Pak jsem si říkal, že na sobě musím něco změnit, třeba být odvážnější.“
Proto pak přišly ty dvě parádní asistence, kdy jste vyvezl míč až k soupeřově vápnu a pak pěkně našel střelce?
„Trenér po nás chce jistou míru konstruktivity, ale zase nechci, aby to vyznělo, že bychom měli jen útočit. To vůbec ne, protože se proti tomu trenér pak vždycky ohradí! (směje se) Důležitá je bezpečnost, nemůžu si dovolit vyjet a ztratit balon, aby z toho byl nebezpečný brejk. Když to však vyjde, je to pozitivní pro mé sebevědomí i pro tým. Uvolníte tím totiž další hráče.“
Je to hodně odlišný styl oproti jiným trenérům?
„V Olomouci asi ne, tady je to takový nastavený trend. Na druhou stranu jsem taky zažil trenéry, kteří tomu úplně nehověli, raději preferovali odkop do bezpečí a byl klid. Pan Jílek si na tom asi zakládá nejvíc.“
Nicméně těžší to máte v tom, že vás každý porovnává s Urošem Radakovičem. Vnímáte to?
„Samozřejmě, Džema (Václav Jemelka – pozn. red.) s Urošem odehráli minulou sezonu výborně. Uroš měl vynikající věci, na tom postu hrál opravdu výborně. A dlouhodobě, takže to tady pro mě bylo těžké. Nesložil jsem však zbraně, makal dál a doufal, že nějaká šance přijde.“
S rozehrávkou jste na tom v porovnání s Radakovičem minimálně stejně dobře, ne-li lépe. Ale co vám naopak do něj ještě chybí?
„Osobní souboje, do kterých on chodil opravdu tvrdě. Já se o to taky snažím, občas to odnesu i nějakým šrámem (nad okem má čerstvé stehy – pozn. red.), ale ještě to musím vypilovat.“
Jak vnímáte svou současnou pozici v týmu? Cítíte se už jako stabilní člen sestavy?
„Pocitově doufám, že jo, myslím, že už bych tam měl být. (usmívá se) Ale nikdo nemá nic jistého, v každém zápase musíte svou pozici na hřišti obhajovat. Konkurence je velká, nesmíte polevit.“
Vy jste polevil za ty dva roky? Nebo čím to, že jste do ligy nakoukl již před dvěma lety, byl jste schválen a pak jste zmizel ze scény? Asi jste čekal, že startů budete mít víc než současných 16...
„Nedávno jsem si na to vzpomněl, fotbal je opravdu nevyzpytatelný. Jednou je člověk nahoře a za chvíli zas dole. Může se o vás hezky psát a mluvit, ale stačí půlrok a zapomene se na vás. Bylo to těžké, doufal jsem, že to půjde líp. Ve druhé lize jsem paběrkoval, pak se chytil Uroš. I proto jsem pak chtěl odejít na hostování do Karviné, které mi pomohlo, přestože jsem nehrál.“
Bylo to náročné na hlavu, když jste odešel na hostování kvůli vytížení, ale ani tam jste nehrál?
„Do Karviné jsem šel původně hlavně proto, že měl odejít Pavel Dreksa. On na poslední chvíli ale v týmu zůstal. Ještě se řešilo, že bych se vrátil do Sigmy, ale nakonec si mě tam trenér Mucha nechal. Byl jsem rád a chtěl jsem se o místo porvat. V přípravě jsem se cítil dobře, ale v úvodu sezony dostali přednost zkušenější hráči a pak se, tuším, osm zápasů v řadě neprohrálo, takže problémy v obraně nebyly. Na lavičce jsem si říkal, že už to není možné, že je to pořád dokola... Na druhou stranu parta v Karviné byla skvělá. Sám jsem si uvědomil některé věci, které musím zlepšit a změnit. Taky mi prospěla změna prostředí, protože v Olomouci jsem byl předtím nějakých devět let.“
Co konkrétně jste musel změnit?
„Řekl bych, že hlavně určitou průraznost, abych byl v některých situacích víc vidět. Nebýt tak hodný a celkově být tvrdší. Myslím tím zdravě tvrdý, nikdy nechci být zákeřný. Také je třeba být sebevědomější s míčem. Někdy jsem chtěl hrát až moc bezpečně a hlavně neudělat chybu. To ale bylo taky tím, že jsem toho moc neodehrál a v takových chvílích člověk moc vymýšlet nechce.“
Nyní v létě jste to v Olomouci bral už jako „teď, nebo nikdy“?
„Říkal jsem si, že už to není možné, když jsem tomu tolik obětoval, ale přišel jsem čistou hlavou. Měl jsem taky jiné nabídky, takže jsem měl i zadní vrátka. Díky tomu jsem mohl být v klidu. I trenér to viděl tak, že se můžu hlavně o místo poprat. Možná na mě nebyly ani takové nároky, takže jsem do toho prostě skočil a snažím se s tím poprat. První kolo asi nebylo úplně ideální, ale pak už šly výkony nahoru. Jsem za to rád a doufám, že v tom budu i pokračovat.“
Ideálně hned dnes proti Kajratu.
„Připravujeme se na trochu něco jiného, než co hráli u nás. Ale je otázka, jak budou hrát. Mohli taky kalkulovat s tím, že udělají nějaké změny. Sledovali jsme jejich poslední zápas a tam hráli na tři beky a posílili útok. Záleží taky na tom, jestli to budou chtít hned od začátku otevřít. Variant máme víc, tak uvidíme, s čím na nás vyrukují.“
Minimálně s pořádným vedrem, téměř 40 stupňů Celsia. Zažil jste to někdy?
„Snad jedině se sedmnáctkou na mistrovství světa v Mexiku jsme hráli v podobných vedrech. Hrávali jsme odpoledne, a sice tam foukal vítr, ale bylo to jak v sauně. Takový knedlík jsem asi nikdy neměl.“
