Bude to znít všelijak, ale tam za kanálem má Slavia šanci. Větší než kdyby potřebovala honit šokující postup do osmifinále Evropské ligy doma. Leicester je na svém stadionu o něco zranitelnější a zvlášť ve chvíli, kdy mu soupeř přenechá míč a nechá dobývat. West Ham, Fulham nebo Everton byly mnohem chytřejší než třeba nedávno Chelsea nebo Liverpool. Buďte taky, slávisti.
Leicester je týmem bleskového přechodu do útoku, brejkového stylu hry. Když to někdo nabourá, začne mít výběr Brendana Rodgerse problém. Typicky to platí pro domácí zápasy. V Premier League z dvanácti hned polovinu nevyhrál, přičemž rovnou pětkrát prohrál.
Všech šest nevyhraných utkání má jedno společné – Leicester v nich buď daleko víc držel míč, nebo byla hra vyrovnaná. Soupeř mu tím pádem dal tak trochu ochutnat vlastní medicínu. Typicky Fulham s West Hamem i s Čechy Tomášem Součkem a Vladimírem Coufalem, outsideři zápasů, kterým k výhře stačilo držet míč lehce přes třicet procent času.
Z vysoké účelnosti je zvyklý žít právě Leicester, což ukázkově předvedl třeba na Manchesteru City. Výběr Pepa Guardioly vypráskal 5:2 na jeho hřišti, celá Anglie byla paf, hosté tehdy drželi míč slabých 28 procent.
Hattrickem to celé řídil Jamie Vardy, nejlepší střelec týmu. Ale nesmlouvavé pistolnictví má v domácích zápasech taky své limity. Z celkových dvanácti ligových gólů dal hned devět na hřištích soupeřů, doma jen tři.
Podrobné statistiky Leicesteru si prohlédněte v GALERII:
Speciálně orientovaný na venkovní duely je i čtvrtý nejlepší střelec týmu. Youri Tielemans dal všech pět ligových gólů při rajzování po celé Anglii, ani jeden na vlastním stadionu. Stejně to Leicester uhrál v Leedsu, na Arsenalu, Tottenhamu nebo nedávno doma s Chelsea a Liverpoolem. Všechno výhry, ke kterým se tým Brendana Rodgerse víceméně probojoval poctivou obranou... A z ní švihal do rychlých brejků.
„Protiútok je nejdůležitějším a nejčastějším rysem hry Leicesteru. Těží z toho střelec Jamie Vardy nebo prvotřídní driblér Harvey Barnes,“ vystihuje hru slávistického soupeře úryvek z analýzy webu MasterMindSite.
„U týmu došlo mezi minulou a touto sezonou ke znatelnému poklesu držení míče, což přispívá brejkové hře. Ostatně podobně si Leicester počínal i v sezoně 2015/16, kdy v Premier League získal titul,“ pokračuje rozborka.
Souvisí s tím taky týmová efektivita, která je venku větší. Na hřištích soupeřů získaly vykutálené „lišky“ stejný počet bodů jako ligový lídr Manchester City, třicet. V domácím prostředí má Leicester až šestou nejlepší bilanci, přičemž ruku v ruce drhne ofenziva i defenziva.
„Mužstvo se příliš nevysouvá k vysokému napadání soupeře, aktivní obranu začíná spíš až na půlicí čáře nebo na vlastní polovině. Je velmi těžké jejich obranu rozebrat, jsou trpěliví. Jejich defenzivní organizace ve spojení s plynulým přechodem do útoku dělá z Leicesteru jeden z nejnebezpečnějších týmů Premier League. A takový přístup je využitelnější v těch venkovních zápasech, zatímco doma se od vás očekává větší aktivita, víc tlak na vítězství,“ vystihuje problém britská analýza.
To dobře ukazuje další statistika – průměrně Leicesteru stačí pět až devět vteřin, než se od zisku míče dostane do poslední třetiny hřiště, před bránu soupeře.
„Patří mezi pět mužstev s nejvyšším tempem hry v Premier League s Manchesterem City, Manchesterem United, Liverpoolem a Chelsea,“ popisuje Theo Tousios, autor časopisu Total Football Analysis, který se v létě minulého roku smrtícími protiútoky Leicesteru zabýval podrobně.
„Jsou v tom naprosto výjimeční,“ přidává Tousios.
Přesně k tomu se Jamie Vardy a spol. nesmí dostat. Varoval před tím trenér Jindřich Trpišovský už před prvním utkáním v Edenu minulý týden a zítra na King Power Stadium to nebude jiné.
Statisticky ale budou mít slávisté možná o chlup větší šanci.
