Hovorka o Lukakovi: Splněný cíl, pak nastal zlom. Od fotbalu si držím odstup

Výška: 191 centimetrů. Váha: přes 90 kilogramů. Romelu Lukaku je obr. V osobních střetech těžko odstavitelný, ve vzduchu takřka neporazitelný. To je fakt. Ale bývalý obránce David Hovorka (30) má právo se tomu vysmát. Před čtyřmi lety v utkání Ligy mistrů s Interem Milán (1:1) belgického útočníka ustrážil. „Je to kolos, má velké boty,“ líčil s úsměvem někdejší obránce Slavie, jenž bude čtvrteční souboj „sešívaných“ s ofenzivním lídrem AS Řím sledovat v televizi.
Zaťal pěsti a pořádně od plic si zakřičel. Až celý zbrunátněl. David Hovorka oslavil vítězný souboj s Lukakem a stal se symbolem slávistické loupeže na San Siru. V odvetě v Edenu však kvůli trablům s kolenem už chyběl. „Naplnil jsem cíl a najednou se ve mně něco zlomilo,“ nastínil bek se dvěma reprezentačními starty, jenž před víc než půl rokem ukončil kariéru.
Vybavíte si ikonický moment, při kterém vyskakujete nad Lukaka?
„Rozhodně. A vzpomínám si na to moc dobře. Navíc teď, jak jsem skončil s fotbalem, hodně lidí za mnou chodí a připomíná mi to. Děkují mi za výkony a tohle je pro ně prý hezký zážitek.“
I pro vás?
„Pro mě je to dost smíšené. Zažil jsem si tenhle moment a pak vlastně rychle skončil. Jsem ale za tuhle chvíli rád a vzpomínám na ni opravdu hezky.“
Jde o nejvýraznější akci vaší kariéry? Předhazují vám ji fanoušci často?
„Jasně, určitě to zmiňují nejvíc. Teď jsem víc mezi lidma, chodím do kavárny, do hospody, za kulturou, tak za mnou přijdou, pozdraví mě, vyfotí se a mluví o tom. Je milé, že si tohle pamatují.“
Od té doby už uplynuly čtyři roky. Jak na to reagujete?
„Už se tomu víc zasměju a pobavím se s nima o tom. Jsem teď otevřenější a svůj. Ale upřímně, dřív to nebylo úplně příjemné, protože to bylo v daleko větším množství. Zastavovali mě, když jsem šel na pumpu, do obchodu, všude. Pak jsem chtěl být spíš sám, abych si odpočinul.“
Jak jste na Lukaka vyzrál?
„Je to hlavně o týmovosti. Uzpůsobili jsme rozestavení na hru Interu. Lukaku s Lautarem (Martínezem) byli nahoře a fungovalo jim to dohromady skvěle. Pro nás pak byla důležitá spolupráce s Kudym (Ondřej Kúdela) a s Tomášem Součkem v záloze. Jde o to, že souboje jeden na jednoho jsou vidět, ale předchází tomu soudržnost týmu.“
Mluvil jste o něm hodně s trenérem Jindřichem Trpišovským? Co jste si říkali?
„My jsme se hlavně smáli už v momentě, kdy jsme dostali takovou skupinu. Hned jsem se držel za hlavu, že na nás vyběhne Lukaku. Říkal jsem, že je to v … Je dobré si říct, jaká je realita a kdo proti nám stojí. Na druhou stranu se z toho nepodělat a užít si to. To se povedlo. Současně jsme se drželi taktických prvků a vyšlo to. Jen škoda, že jsme nevyhráli. Ale 1:1 je také pěkný výsledek.“
Vybavíte si, kdy jste poprvé viděl Lukaka? Co jste si pomyslel?
„Viděl jsem ho až na hřišti. Fakt jsem se v tunelu a před zápasem koncentroval jen na sebe. Bylo tam strašně moc