Bořil: Překvapilo mě, že jsem hrál. Trenéři vědí, že jsem srdcař
Vstřelil gól Barceloně, hrál proti Dortmundu nebo Interu. Obránce Jan Bořil k tomu včera přidal domácí střet v Evropské lize s AS Řím (2:0). Přitom už v posledních měsících i vinou zranění vypadl ze základní sestavy Slavie. „Překvapilo mě to, že jsem hrál. Ale byl jsem trpělivý, trenéři vědí, že jsem srdcař,“ líčil usměvavý 32letý obránce.
Jste nadšený z výhry i jistoty, že i na jaře budete hrát evropské poháry?
„Věděli jsme, proti komu hrajeme. Chtěli jsme odčinit venkovní zápas (0:2), což se povedlo. Koukali jsme hodně na videa a z taktického hlediska jsme hráli dobře. Všichni podali nadstandardní výkon a zaslouženě jsme vyhráli.“
Po zápase jste táhl děkovačku s fanoušky. Bylo to hodně emotivní?
„Tohle jsme potřebovali. Fanoušci nás hnali a my jim dali možnost, aby nás podporovali ještě víc. Měli jsme nějaké závary, rohy, auty, fauly… Góly pak byly jen třešničkou na dortu.“
Čekal jste, že AS Řím přehrajete takovým způsobem?
„Věděli jsme, že když budeme víc držet balon, budou nervóznější. To se potvrdilo. Pak jsme využili chyby, na kterou jsme čekali. Z taktického hlediska jsme hráli famózně.“
Kompletní známkování hráčů Slavie si projděte ZDE >>>
Těší vás, že se kanonýr Romelu Lukaku k ničemu nedostal?
„Hráli jsme dobře a zavírali ho. Oni to chtěli hrát na něj, protože je silný. Ale my jsme ho zdvojovali, ztrojovali a byl bez šance. Je vždycky lepší, když hrají v plné palbě. Když tam přišel Dybala, tak jsem si říkal, že to bude mazec. Ale pohlídali jsme si je a zaslouženě vyhráli.“
Vy osobně jste nastoupil v základní sestavě v evropském poháru po dlouhé době. Co to pro vás znamená?
„Momentálně ani nevím, kdy jsem takový zápas hrál naposledy. Pár měsíců už to asi bude. Dozvěděl jsem se den před utkáním, že budu hrát. Překvapilo mě to. Byl jsem ale rád, šťastný, užívám si tak velké zápasy.“
Když jste se vracel po zranění, věřil jste, že si zahrajete ještě proti tak silnému soupeři?
„Soustředil jsem se hlavně na to, abych se vrátil do tréninku i do herní pohody. Byl jsem trpělivý. Kluci i trenéři mi hodně pomohli. Pracoval jsem na sobě a někdy zahraju dobrý, někdy zase špatný zápas. Teď se to ale dobře sešlo.“
Byl jste překvapený, že jste nastoupil na wingbeku? Pochyboval jste, jestli to zvládnete?
„U mě je to padesát na padesát. Buď zahraju, nebo ne. A když ne, už nedostanu šanci. V každém zápase jsem pod tlakem, což mám rád. Nepřemýšlím nad tím, kam mě trenér šoupne. Budu hrát všude, klidně i gólmana. Trenéři vědí, jaký jsem, že to hecuju a jsem srdcař. To se ukázalo.“
