Jurečka dlouho spal, ale už zase táhne Slavii. Pomohla změna systému
Od začátku sezony se o něm hodně namluvilo. Není divu, svými střeleckými výkony v závěru ligy na sebe ušil standardy, které je těžké splňovat. Václav Jurečka v této sezoně dlouho gólově spal, nyní už ale začíná připomínat tahouna z jara minulé sezony. V Tiraspolu se trefil ve čtvrtém utkání v řadě a nenápadně se vyšvihl na post nejlepšího střelce týmu.
První signál, že něco nehraje, zaznamenali fanoušci už v generálce na podzimní část sezony. Václav Jurečka se proti Dynamu Drážďany řítil sám na bránu a vyloženou šanci poslal vedle. Na jaře mu přitom do brány padlo úplně všechno – rána z třiceti metrů, střely z úhlu nebo třeba i volný přímý kop. „Skóroval by i hlavou z půlky,“ vtipkoval Jindřich Trpišovský.
Úvodní obavy se změnily v dlouhodobé problémy a nejlepší střelec loňské sezony se rázem stal největším paličem ligy. Nebýt tří proměněných penalt, byl by do 21. října v lize bez gólu.
„Hraje na pozici křídelníka, takže to není klasický hrotový hráč. Pro mě jsou měřítka spíše výkonnostní, pracovitost hráče a jeho kvalita, to řadím výše,“ tvrdil v srpnu Jindřich Trpišovský, přesto si nemohl nevšimnout, že upadla nejen hráčova střelecká fazóna, ale postupně i platnost v mezihře. Sebedůvěra a mentální nastavení, které je podle trenérových slov u Jurečky klíčové, bylo tatam.
Odchovanec Opavy je přitom očividně oblíbencem realizačního týmu a v sestavě se objevoval pravidelně. Někdy se zdálo, že zůstává na hřišti déle, než je potřeba, jen aby se k němu třeba náhodou vykulil balon a on si spravil chuť. Z prvních čtrnácti soutěžních zápasů byl v základní sestavě devětkrát.
Obraťme list, je přelom listopadu a prosince a devětadvacetiletý forvard je opět tahounem. Trefil vítězný gól ve veledůležitém domácím zápase proti AS Řím, skóroval v Olomouci, otevřel skóre s Českými Budějovicemi a svůj čtvrtý zásah v řadě zaznamenal v Tiraspolu. Úctyhodná šňůra. Jeho branky navíc neznamenají jen „bezcenné“ honění čísel v boji o korunu střelců, hrají klíčovou roli v důležitých zápasech.
Jako naposledy v Evropské lize na hřišti Šeriffu. V 19. minutě přetavil bývalý hráč Slovácka slávistický tlak v gól, když si před bránou našel Bořilův centr a uklidil ho ze vzduchu do brány elegantní patičkou. Takový kousek značí o vysokém sebevědomí.
Co se změnilo? Trenéři možná přece jen usoudili, že mu křídlo tolik nesedí. Ne náhodou začala Jurečkova renesance krátce poté, co Pražané přešli na rozestavení s dvěma útočníky a podhrotem. Vousatý snajpr se nyní může pohybovat v prostorech, které mu jsou bližší, a s každou vydařenou akcí mu sebedůvěra roste. To se pak promítá do jistějšího zakončení před bránou.
Jurečkovi rozhodně prospěl i fakt, že poprvé v sezoně neodjel na reprezentační sraz. Jeho progres tak nebyl narušen, naopak mohl v tréninku pod Trpišovským dohnat další manka a třeba svému šéfovi ukázat, že si místo v základní sestavě zaslouží on. „Ve Slavii je pro mě nejkomplexnějším střelcem, v kombu s Mojmírem Chytilem jsou pro mě nejlepším řešením,“ řekl ve studiu iSport český obránce David Heidenreich.
Nyní Jurečka právě Chytila střelecky předehnal, je na devíti gólech ve všech soutěžích, díky čemuž vévodí týmovému žebříčku. Má o čtyři branky více než za celý loňský podzim, paradoxně tak má probuzený útočník v boji o krále střelců nakročeno lépe než v minulé sezoně. A kdo ví, co se zase stane na jaře…
Nejlepší střelci Slavie | |
| Václav Jurečka | 9 gólů (24 zápasů) |
| Mojmír Chytil | 8 (24) |
| Ivan Schranz | 4 (16) |
| Muhamed Tijani | 4 (19) |
| Matěj Jurásek | 4 (20) |
| Mick van Buren | 4 (24) |
