Hrdina Lookman: rozstřílel Kováře a sundal Bayer. Vorlický popsal, jaký je
Fotbalová nadvláda Bayeru Leverkusen mohla pokračovat, ale ve finále Evropské ligy ji do cesty vstoupila Atalanta Bergamo. Italský celek odehrál týmovou partii králů, ale jeden muž vyčníval. Střelec hattricku Ademola Lookman. Matěj Kovář v bráně německého vládce musel sklonit hlavu, stejně tak všichni na straně die Werkself, včetně střídajících náhradníků Adama Hložka a Patrika Schicka. Porážka 0:3 přišla po neuvěřitelných 51 zápasech. Proč vlastně? A kdo je to ten Lookman, se kterým se v Bergamu přátelil český záložník Lukáš Vorlický?
Vzhledem k faktu, jak se oba celky dlouhodobě prezentují, se dala čekat solidní finálová podívaná. Leverkusen hrává nátlakově s patřičným sebevědomím vzhledem k průběhu sezony. Gasperiniho Atalanta zase už roky dementuje zvěsti o italské kopané, která někdy bývá až příliš svázaná taktikou.
Dublinská válka však vypadala poměrně jednoznačně jako triumfální koncert Atalanty. Gian Piero Gasperini se totiž nezdráhal na Bayer vytasit presink, který mohl hraničit se sebevraždou. V jistých chvílích aktivně napadala až čtveřice, možná pětice hráčů. Kdyby se Alonsově tlupě povedlo tento val překonat, kdoví, jak by se finále vyvíjelo. Tradiční zbraň Atalanty ale znovu slavila úspěch a než si Leverkusen navykl, Lookman poslal Kovářovi dva gólové polibky.
„Vůbec to pro mě nebylo překvapení. Atalanta takhle hraje Evropu už pět let. Na Gasperinim oceňuji, že on sice hledí na hru soupeře, ale nepřizpůsobuje se. Nevěřím, že by každý tým ve finále proti Bayeru hrál takhle odvážně,“ má jasno Vorlický, který prošel juniorkou Atalanty a Gasperini mu dopřál i tři starty v A-týmu.
Zkušený italský kouč převálcoval Alonsa. Španělský talent mezi trenéry nevymyslel za pochodu nic účinného.
„Myslím, že jsme se zapsali do historie i způsobem, jak jsme k trofeji došli. Vyřadili jsme lídra portugalské ligy Sporting, pak Liverpool, který byl v té době první v Premier League a teď tohle. Je to neuvěřitelné. Já osobně však nejsem lepším koučem, než jsem byl ve středu odpoledne. Jsem hrdý na Atalantu a celou Itálii. Tohle byla pro naši zemi prokletá trofej,“ prohlásil Gasperini.
Měl pravdu v tom, že Evropská liga byla dosud v její patnáctileté historii italským klubům zapovězena. Silná skvadra Parmy se radovala jako poslední italský vyslanec z celkového triumfu v roce 1999 ještě v Poháru UEFA.
„Jakmile prohrajete v tak velkém zápase, bolí to. Na takové porážky nezapomenete do konce života. Osobně se těžko vyrovnávám s tím být druhý. Musíme se poučit. Zároveň je to pro nás test, protože už v sobotu nás čeká další velké finále,“ hovořil Alonso po hořké porážce s odkazem na blížící se sobotní finále německého poháru s Kaiserslauternem.
Hrdinství v Dublinu padlo na Ademolu Lookmana. Útočník Atalanty vsítil hattrick. Přitom je to kluk, který se dlouho potloukal po velkých soutěžích, ale nedařilo se mu zakotvit. Everton, Lipsko, Fulham ani Leicester se jeho domovem nestaly. Navíc řešil i otázku národního týmu. Narodil se sice v Londýně, ale po předcích může reprezentovat Nigérii, jejíž vyslance třikrát odmítl. Až napočtvrté kývl a momentálně má na kontě už přes dvě desítky startů v jejím dresu.
„Lookman se mnou řešil strašně moc věcí na hřišti, protože hrajeme podobnou pozici, radil mi a pomáhal. Chodili jsme spolu i na sushi. On si dřív hodně bral, když se mu nedařilo. Vypravoval mi svoje nastavení, jak vnímá fotbal a taky o tom, jak je teď v Atalantě v pohodě. Byli jsme si blízcí v pohledu na fotbal, ale i v mentálním nastavení,“ prozradil Vorlický.
Spojení se vznětlivou povahou Gasperiniho však kupodivu začalo šlapat a v Itálii se šikovný ofenzivní hráč našel. „On je prostě osobnost. Jsou hráči, které motivujete tím, že na ně budete křičet, ale Lookman patří mezi ty, které musíte naopak podporovat a řešit výkony spíše v pozitivní rovině. Když na něj někdo vyjel, tak ho to demotivovalo. Tak jsem alespoň chápal jeho povahu. Přitom Gasperini je impulzivní. Přesto spolu evidentně našli nějakou shodu, která funguje. Podle toho to ve finále vypadalo,“ liboval si současný záložník Slavie.
V Bergamu lidé žijí fotbalem, milují svůj klub a teď ještě více taky Lookmana. Když Atalanta v semifinále porazila Marseille 3:0 a Nigerijec jeden gól dal a další připravil, druhý den městská vývěska na okraji města hlásila, „radnice vítá malého Lookmana.“ Ano, rodiče byli tak hrdí na výkon šestadvacetiletého hráče, že na jeho počest pojmenovali svého synka.
„Vůbec se nedivím, jestli se něco takového stalo. Bergamu se říká hornické a pracovité město. Leží na severu v předhůří Alp a nejedná se zrovna o nejbohatší oblast. Mluvil jsem po finále s kamarádem Italem a ten mi plakal do telefonu dojetím. Před pár lety jel na zápas, když Atalanta hrála ve druhé lize o udržení a teď slavil v Dublinu titul v Evropské lize. Pro fanoušky je to něco neuvěřitelného. Slaví se tam ale střídmě. Berou to jako velký úspěch, ale umí si vše vyhodnotit. Nečekám, že teď po Atalantě budou chtít fanoušci každý rok pohár. Jsou tam pokorní lidi, kteří podporují, i když se nedaří,“ doplňuje Vorlický.
Lookman zkrátka zastínil všechny. Co se týče Čechů, Kovář třikrát inkasoval, ale góly na jeho vrub nejdou. Celkově se Bayer prezentoval směrem dozadu možná nejhůře v celé sezoně. Tapsoba, Palacios či Xhaka až nebývale kazili. V útoku to nebylo o moc lepší, protože Wirtz a Grimaldo zůstali jen stínem letošních terminátorů. Alonso možná překvapil, že do zápasu od začátku neposlal typického hroťáka. Boniface i Schick jen střídali. Český reprezentant navíc dostal jen zhruba deset minut za rozhodnutého stavu. Hložek šel na plac v 68. minutě, ale připsal si pouze jedovatou ránu na Mussa v úplném závěru klání. Král Bayer je mrtev, ať žije královna Atalanta.
