Redaktor Blesk.cz v Liberci sledoval utkání po boku rumunských chuligánů

Všichni viděli, jak se před týdnem proměnili v zuřivý dav a utkání v Bukerešti muselo být předčasně ukončeno.

Liberecký Hauzr: Nejsmutnější okamžik kariéry »

Mám velké obavy, přesto se ale rozhoduji proniknout mezi rumunské rowdies a zažít to "peklo" na vlastní kůži. Pokud zjistí, že jsem český novinář, zdravý už se domů jen těžko vrátím.

Na pokladně na mě hledí jako na blázna. "Chcete lístek do kotle Dinama?" kroutí hlavou starší žena za kasou. "To nepůjde, nemůžu vám ho prodat."

Ještě chvíli na ni naléhám, ale nakonec se spokojím se sektorem hned vedle, který je vyhrazen pouze pro pořadatele a policisty.

Fans už jsou na místě! Očekávají se tři stovky běsnících fandů, ale překvapivě se objevují pouze dva autobusy. Navíc atmosféra je na rumunské poměry příliš klidná. Někteří tancují, bubnují, jiní zas tleskají nebo jen postávají, ale nikdo nedělá žádné problémy.

Naopak se se mnou dávají do řeči a rádi se nechají i vyfotit. To že jsou ti obávaní hooligans?!

Liberci nepomohla ani kontumace, postup ztratil v penaltách »

Zkouším se mezi ně začlenit a prodrat se skrz desítky pořadatelů a těžkooděnců do sektoru "smrti". Mám štěstí, hned první pořadatel mi vychází vstříc: "Jasný, to půjde, dostaneme vás tam, jen musíte projít stejnou kontrolou jako všichni ostatní." Každý je prošacován dvakrát od shora dolů a i boty musí pryč.

Ale hlavní úkol je splněn: Jsem tu! Mezi nejnebezpečnějšími fanoušky na světě. Nevím, co mám očekávat, raději se držím stranou.

Chuligáni se mi zdají zakřiknutí, stojí opření a chvílemi se až člověk diví, proč sem vlastně jezdili. Utkání přitom už začalo a stovka Rumunů jako by neměla žádnou šťávu. Uvědomují si, že smazat náskok Liberce z prvního utkání 3:0 se rovná téměř zázraku.

Čtvrtá minuta, 1:0 pro Dinamo! Fanušci se poprvé ozývají, ale zbytek prvního poločasu se v kotli Rumunů více než nudím. Až druhý gól v druhé půli chuligány konečně probouzí a můžu slyšet jejich oslavné chorály, hlučné bubny a s každou větší šancí i hluboké výdechy.

Třetí gól je na spadnutí a Rumuni to vědí. Trička jdou dolů a v kotli začíná být horko.

Ozývají se stále hlasitěji: "Dinamo, Dinamo, Dinamo", ale také "Žurnalisti, teroristi." V tu chvíli se trochu orosím, ale uklidňuje mě pohled na mnoho těžkooděnců.

GÓL!!! Kotel Dinama je na nohou a euforie z třetí branky nebere konce. Rumuni jsou na koni. Plácají si, přemítají si celou akci znova a znova. Už veří jedině ve výhru a pokaždé šanci Liberce se na sebe jen nevěřícně podívají.

"Kápo" volá své ovce, aby se všichni spojili do jednoho balíku a podporovali hlasitě svůj tým. I když chuligánů není mnoho, konečně poznávám, jaká atmosféra musí být při zápasech v rumunském hlavním městě Bukurešti.

Před prodloužením si fanoušci raději neodskočí ani pro pivo, jak jsou nedočkaví. Nervozita sílí a rumunský kotel ví, že jejich hráči potřebují podpořit.

Celé prodloužení vytrvale povzbuzují a jsou i v malém počtu velkou oporou.
Uf, jsou tu penalty.

Drama jako hrom! Rozhoduje až DVACÁTÝ pokutový kop!

Rumuni po celou dobu zpívají klubový chorál a ještě dříve než je znám vítěz, je jasné, že jejich hráči budou hrdinové, ať už utkání dopadne jakkoliv.

Jejich fanoušci svůj klub milují a penalty to nemůžou změnit. Radost, která z nich po rozhodujícím pokutovém kopu vytryskne je nepopsatelná.

Jen škoda, že jich nepřijelo více. Tedy takových fanoušků, které jsem ve čtvrtek viděl v Liberci.

Atmosféra mohla být skutečně bouřlivá!