Kdybyste se vodním taxíkem plavili po Máze, praští vás to do očí a nebudete se moct přestat dívat. Mohutný De Kuip, místo, kde sídlí slavný Feyenoord. Člen nizozemské Velké trojky, tradiční značka, kde se proslavil Ernst Happel a kariéru tu uzavíral Johan Cruijff. V posledních letech chřadne a zlobí ho finanční potíže. Ale stejně to pořád krásně zní… Feyenoord!
Nizozemsko a kopaná? To je samý Ajax, převratná filozofie totálního fotbalu. Jenže to zdaleka není jediné, čím se hrdí Holanďani mohou chlubit. Nebude řeč o PSV Eindhoven, ale o Feyenoordu, čtvrtečním soupeři Slavie ve skupině Konferenční ligy.
První ze všech nizozemských klubů, který kdy vyhrál Ligu mistrů, tehdejší Pohár mistrů evropských zemí. Klub, který na stříbrný světový šampionát v roce 1974 vyslal do nominace víc hráčů než Ajax. Sedm ku šesti.
Prostě zlatá sedmdesátá, na jejichž počátku stál bývalý skvělý obránce, bronzový z mistrovství světa 1954 a šestinásobný mistr Rakouska s Rapidem Vídeň, ale tenkrát pořád ještě celkem nezkušený trenér – Ernst Happel.
Do té doby měl za sebou jen sedmileté působení na lavičce Haagu. Z velmi průměrného mužstva udělal během dvou let tým, který končíval v první trojce Eredivisie, nejčastěji za Ajaxem a právě Feyenoordem. Na jaře 1968 ho dovedl k prvnímu vítězství v domácím poháru v klubové historii, ve finále výhra nad Ajaxem 2:1.
Tak si ho ne amsterdamský, ale ten rotterdamský klub prostě vybral. V Haagu mezitím volné místo kouče vyplnili Václavem Ježkem, který mimochodem na přelomu 70. a 80. let taky trénoval Feyenoord.
Happel přijel do Rotterdamu s osudovou cigaretou v puse, v tašce dvě láhve oblíbeného koňaku. Z brány vyšoupnul tehdejší jasnou jedničku Eddyho Graaflanda, který ještě dva roky předtím chytal v reprezentaci a pět let, na začátku své kariéry, byl první gólman Ajaxu. Pak ho do kasy vracel, protože začátečník Eddy Treijtel dělal jeden kiks za druhým.
Graafland ale stejně na jaře 1970 s kariérou seknul. Zrovna po největším úspěchu své kariéry. Když se mu houpala na krku zlatá medaile a slavil s trofejí pro vítěze Poháru mistrů evropských zemí. Ve finále výhra 2:1 nad Celtikem, rozhodující gól dával v prodloužení švédský extra střelec Ove Kindvall, jeden z nejvýznamnějších hráčů klubové historie. Za 144 zápasů za Feyenoord dal neuvěřitelných 129 gólů.
Pro tehdy devítinásobného nizozemského mistra šlo o absolutní vrchol, který už nikdy nezopakoval.
Happel, mistr asi nejstručnějších předzápasových proslovů v historii, z nichž se proslavil hlavně často opakovaný výrok „Pánové, dva body!“, vrátil v roce 1971 Feyenoordu i nizozemský titul. Od té doby už jich klub získal až dodneška jen pět.
| Založen: 1908 Úspěchy: 15x mistr Eredivisie (1924, 1928, 1936, 1938, 1940, 1961, 1962, 1965, 1969, 1971, 1974, 1984, 1993, 1999, 2017), 13x vítěz KNVB Beker (1930, 1935, 1965, 1969, 1980, 1984, 1991, 1992, 1994, 1995, 2008, 2016, 2018), 1x vítěz Ligy mistrů (1970), 2x vítěz Poháru UEFA (1974, 2002), 1x vítěz mistrovství světa klubů (1970). Slavní trenéři: Ernst Happel, Wiel Coerver, Václav Ježek, Leo Beenhakker, Bert van Marwijk, Jaap Stam, Dick Advocaat. Slavní hráči: Wim Jansen, Willem van Hanegem, Ove Kindvall, Ruud Gullit, Johan Cruijff, Ronald Koeman, Giovanni van Bronckhorst, Pierre van Hooijdonk, Robin van Persie, Dirk Kuijt. |
S holandským fotbalem se pak rozloučil a spojil se s ním až v roce 1977, kdy na dva roky převzal reprezentaci, kde pořád válela jeho opora z Feyenoordu, obránce Wim Jansen, ale už ne světová superhvězda Johan Cruijff. Ten sice pomohl národnímu týmu postoupit z kvalifikace, ale těsně po ní se rozhodl reprezentační kariéru položit.
V Barceloně, kde tehdy hrával, se totiž Cruijff i jeho rodina stali oběťmi pokusu o únos, což se na Johanovi podepsalo a odmítal pak opouštět kvůli srazům národního mužstva na delší dobu svou ženu Danny a děti, šestiletou Chantal, pětiletou Susilu a tříletého Jordiho.
Tohle jméno tu ale nezaznívá náhodou a není to ani žádná odbočka do prázdna. Cruijff a Feyenoord, sezona 1983/1984.
Už tehdy měl v životopisu „spolutvůrce totálního fotbalu“, úspěchy s Ajaxem, reprezentací a pětileté působení v Barceloně, vracel se do Ajaxu po angažmá v Americe a v Levante v roce 1981, po dvou letech už mu ale klub jako 36letému odmítl nabídnout novou smlouvu. A Feyenoord se toho chytil.
V záloze Cruijff a v útoku začínající 21letý mladík Ruud Gullit. Tihle dva dali za celou sezonu dohromady 26 gólů, Cruijff jedenáct a Gullit patnáct, u dalších čtyř asistovali, to je zhruba třetinový podíl na všech brankách Feyenoordu v celém ročníku Eredivisie.
A skončilo to jako pohádka, doublem – titulem i domácím pohárem. Zatímco 37letý Cruijff tehdy definitivně kariéru zabalil, Gullit zrovna rozkvétal a později zářil s dalšími Nizozemci Markem van Bastenem a Frankem Rijkaardem hlavně v dresu AC Milán, v jednom z nejlepších kolektivů fotbalové historie, se kterým získal celkem devět trofejí.
Tohle všechno dělá celou slávu Feyenoordu a dýchá to z posvátného stadionu De Kuip, kam běžně chodí čtyřicet tisíc diváků. Stačí jen z městské linky autobusu nebo tramvaje vystoupit na stanici „Stadion Feyenoord“. Bílé sloupy podpírají ohromnou střechu padající dovnitř stadionu přes ochozy, hrálo se tu třeba i finále EURO 2000, které vyhrála Francie v prodloužení 2:1 nad Itálií.
Jen ta současnost už není tak nablýskaná úspěchy.
Od nového tisíciletí jen jeden titul v Eredivisie, aspoň tři domácí poháry, před devatenácti lety dokázala parta kolem Pierra van Hooijdonka a Jona Dahla Tomassona získat Pohár UEFA.
K takovým zářezům má současný výběr přece jen daleko.
Skupina E
| Z | V | R | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Feyenoord |
|
6 | 4 | 2 | 0 | 11:6 | 14 |
| 2. Slavia |
|
6 | 2 | 2 | 2 | 8:7 | 8 |
| 3. Union Berlin |
|
6 | 2 | 1 | 3 | 8:9 | 7 |
| 4. Maccabi |
|
6 | 1 | 1 | 4 | 2:7 | 4 |
