Veselý Koubek: Kérku si nedám. O progresu Plzně, nervech i SMS od ženy
Velký zápas zakončený úspěšnými pokutovými kopy nad Servette Ženevou dostal Viktorii Plzeň už do čtvrtfinále Konferenční ligy. Západočeská skvadra pod Miroslavem Koubkem dosáhla na historický klubový úspěch, po remízách 0:0, 0:0 a penaltovém skalpu 3:1 jako jediný český zástupce zůstává ve hře o evropskou trofej. Miroslav Koubek si jeden z vrcholných momentů bohaté kariéry pochopitelně užíval. „Celé mužstvo má obrovskou morálku,“ chválil po utkání a pustil se do hodnocení mimořádného počinu.
Už jste vstřebal, co jste v Plzni dokázali?
„Samozřejmě už jsem to nějak vstřebal. Vnímám, že jsme dokázali překonat klubový rekord v podobě postupu do čtvrtfinále evropské soutěže. Jde o pocit uspokojení z tohoto faktu.“
Co stojí za plzeňským úspěchem?
„Je to dlouhá cesta a jsem rád, že stále pokračuje. Začala už loni v létě. Naše geneze týmu byla speciální, málem jsme vypadli v předkole v kosovské Dritě. Vybojovali jsme vydřené vítězství penaltou v poslední minutě. Tam se to začalo lámat, zesílila morálka našeho mužstva. Zápas jsme v Kosovu neměli zcela pod kontrolou, ale když jsme to zlomili, začali jsme se rozjíždět. Pak jsme zdolali ještě dvě kvalifikace a postoupili do skupiny. Každým úspěšným krokem a dobrým rozehráním skupiny sílilo naše sebevědomí, mladí kluci nabírali evropské zkušenosti. Měli jsme velmi náročné mise, dvakrát jsme letěli do Kazachstánu, šlo o složité cestování. Hlavní příčina je v obrovské morálce celého mužstva.“
Čím jste zvládli nervák se Servette?
„Nikdo mi to moc nevěřil, někteří mě nazývali alibistou, když jsem upozorňoval, že nás čeká jiný protivník, než s jakým na podzim hrála Slavia. Vnímal jsem jejich pokrok, progres. To se potvrdilo, v pohybové i technické stránce byli tentokrát lepším mužstvem než my. Servette hrozilo z rychlých protiútoků, jejich problém spočíval v tom, že to nedokázali dotáhnout a překonat naše zadní řady, které nás podržely. Hosté nepřekonali ani hrdinu utkání Martina Jedličku. Když jsme byli zformovaní, soupeř neměl převahu, ale byl nesmírně nebezpečný při brejcích, to byl blesk. Také my jsme ale měli šance. Šulcík (Pavel Šulc), Tomáš Chorý, některé standardky zaváněly brankou. Ženeva ale měla vyšší herní kulturu.“
Šlo o One Man Show Martina Jedličky?
„Martin odchytal skvělý zápas. Je z našeho pohledu jeho hrdinou, podržel nás, zejména v devadesáté minutě při hlavičce Antunese. Pochytal pět, šest těžkých střel. Jsem bývalý gólman, šlo o chytatelné střely, až na tu z 90. minuty jsme soupeře nepustili pro brankáře do až tak neřešitelných situací. Ženevu zastavovala naše skvělá obrana. Ale vrátím se k Martinovi. Měl nejvíc práce za dobu, co se vrátil z Bohemians a zastal ji skvěle. Chytal bez chyby a byl nejvýraznější postavou zápasu.“
Byl jste i díky němu při penaltách klidnější?
„Říkal jsem, že utkání může rozhodnout jediný gól, nakonec ani ten nepadl. Penaltový rozstřel byl na pořadu dne naší dopolední rozcvičky, trošku jsme si je tam zkusili. Počítali jsme s touhle variantou. V případě Martina jsem klidný od první chvíle, co přišel. Je to příjemné překvapení.“
V čem je největší síla plzeňského týmu, věříte si až do finále?
„Závěr vaší otázky je velmi odvážný. Tam bych se do toho nepouštěl a nechal to otevřené (smích). Je za tím soudržnost. Máme v týmu spousty hráčů, co mají za sebou velké kariéry a nehrají pravidelně. Týmu to neškodí, jsou tak profesionální, že když to řeknu jednoduše, tak nezlobí. Šanci dostala mladší generace, ti jsou hladoví, to je další faktor progresu a vývoje mužstva, To nám dává sílu. Je to dobrá parta, která dobře trénuje, sama si kontroluje a nastavuje atmosféru v týmu. Nemáme žádné střety a je zde dobré klima.“
Kam osobně řadíte postup do čtvrtfinále Konferenční ligy?
„Na stejnou úroveň s titulem. Ale kérku si neudělám.“ (smích)
Ani v případě postupu do finále?
„To bych nechal otevřené.“ (Koubek si nechal tetovat ruku po zisku titulu v Plzni v sezoně 2014/15).
Jak zvládáte nervy v takových zápasech?
„Jak stárnu, asi mi to dělá i dobře, nehroutím se u toho. Není to špatné, srdce mi nebouchá, je to dobré a zvládám to.“
Co na úspěch řekla vaše žena?
„Mám tady od ní esemesku: Kdo má ty nervy vydržet, ale gratuluju.“ (úsměv)
