Ve čtvrtek večer povede Baník jako nový šéf obrany do odvety třetího předkola Konferenční ligy s Kodaní, která může ostravským fotbalistům změnit život. „Největší zápas kariéry,“ těší se stoper Matěj Chaluš, jenž na Bazaly v létě přestoupil z Malmö, které příští týden vyzve Spartu. V rozhovoru mluví o této konfrontaci i ex-parťákovi Veljku Birmančevičovi nebo jednání s Libercem.
Kdybyste měl porovnat současnou Kodaň s Malmö, kde jste působil, který tým je silnější?
„Když jsem tam působil, prožíval klub nejhorší sezonu asi za posledních dvacet let. Tým je pořád docela podobný až na trenéra Henrika Rydströma, který nastavil fungující koncepci. Daří se jim, vyhráli titul. Kodaň a Malmö jsou kluby, které se mezi sebou trošku tahají. Je to jen přes most, fanouškovská rivalita je velká. Kodaň nastavila laťku hodně vysoko úspěchy v Lize mistrů, ale i přestupy. Není pro ně problém koupit za jedno přestupové období tři hráče po pěti milionech eur. Jinak zázemí je podobné. Parken je větší stadion, ale Malmö má lepší fanoušky.“
Když jste přilítávali do Dánska, dýchl na vás kousek nostalgie při pohledu na most do Švédska a mrakodrap v Malmö?
„No jasně. My ještě letěli tak, že nám pilot hlásil: Malmö máte pod sebou, vychutnejte si ten pohled. Koukal jsem na svůj bývalý apartmán, dýchlo to na mě. Navíc na zápas do Kodaně přijeli kromě mých rodičů i rodiče mého nejlepšího švédského kamaráda. Nostalgie byla.“
Tudíž Kodaň pro vás nebyla neznámou.
„Ne, vůbec. Jakmile ke mně přijela nějaká návštěva, vyráželi jsme do Kodaně. Je to jenom čtyřicet minut vlakem, někoho jsem tam rovnou vyzvedával na letišti. Byl jsem tam s kamarády poměrně často.“
Vy jste si ale severský fotbal oproti původním předpokladům příliš neužil, za Malmö jste zvládl sedmnáct soutěžních zápasů.
„Bylo to náročný. Přišel jsem a v prvním roce se vystřídali tři trenéři. Šílený! Začal jsem pohárem, ale pak vypukla válka a přivedli odchovance, který začal hrát místo mě. Občas jsem naskakoval, ale pak se koučování ujal sportovní ředitel. Celou dobu mě utěšoval a říkal, že kdyby on byl trenérem, tak bych hrával, protože všechno dělám dobře. A když se stal trenérem, byl jsem jedinej, kdo si pod ním tři měsíce nezahrál ani minutu... Řekl jsem si, že jako správný Čech zatnu zuby, budu makat a šance přijde, ale vůbec to tam takhle nebylo. Musel jsem se ozvat a trošku si dupnout. Najednou jsem začal hrát, ale už byl konec sezony. Přišla možnost jít do Groningenu, čehož jsem využil.“
Fanoušky Sparty nyní samozřejmě zajímá, jaká konfrontace je v play off Ligy mistrů čeká a jakou mají s Malmö šanci na postup.
„Když jsem viděl úterní zápas a sledoval, jak Malmö z poslední akce s trochou štěstí vyrovnalo, bude to mít podle mého názoru Sparta složitý. Švédové teď mají velkou kvalitu, potvrzují ji i v lize. Konkrétně Nanasi je ve velké pohodě, ale Sparta má taky velkou sílu. Vidím to tak padesát na padesát. Je škoda, že na sebe tyhle týmy narazily teď, ale zároveň jsem rád. Vždycky jsem si přál vidět konfrontaci špičkového švédského a českého týmu, teď se dočkám.“
Komu budete přát?
„To je taky strašně těžký. V Malmö mám furt kamarády, na druhou stranu samozřejmě přeju českému koeficientu, abychom se dostali třeba příští rok rovnou do skupiny, když uděláme poháry.“ (úsměv)
Jak Malmö přivítá Veljka Birmančeviče?
„Všichni ho tam měli rádi, určitě to bude vřelé přijetí. Byl oblíbený díky tomu, že byl neustále pozitivní. Hodně lidí z realizáku tam zůstalo, takže pro něj to bude skvělý návrat. Rádi ho tam uvidí.“
Jste ještě v kontaktu?
„Jen když proti sobě hrajeme, prohodíme pár slov. Jinak ne.“
Ve Spartě má Birmančevič ještě lepší čísla než v Malmö. Očekával jste od něj takový nástup do české soutěže, skvělou sezonu a účast na EURO 2024?
„Asi mě to ani nepřekvapilo, protože on je zkrátka výborný hráč. Možná si člověk na první pohled ani neřekne, že tolik dře, ale on fotbalu dával fakt hodně. Makal a teď ho to odměňuje. Chtěl jsem ho vidět v české lize, zajímalo mě, jak tady bude vypadat. A teď doufám, že zůstane. Je výborný.“
Kdo se hůř brání? Srb, nebo Ewerton?
„Zrovna jsme se s Michalem Fukalou bavili o tom, kdo mě v minulé sezoně v souboji jeden na jednoho natřel. A když jsme tady hráli, byl to Ewerton. Proto jsem rád, že už jsme spoluhráči.“ (úsměv)
A jak ubránit doma Kodaň, která tentokrát může podobně jako vy před týdnem čekat spíš na brejky?
„Řeknu to takhle: nikdo nechce skončit, nikdo si to nepřipouští. Věříme, že to zvládneme a půjdeme dál. Víme, jak velký soupeř to je, co dokázal minulou sezonu, ale bylo by úžasné ho vyřadit.“
Bude pro vás odveta dosud největším zápasem kariéry?
„Zkušenosti s evropskými poháry moc nemám, protože když se v Liberci hrály, já se vracel po zranění, do toho byl covid a soupeři nebyli takoví. Steaua Bukurešť měla tehdy asi dvacet pozitivně testovaných hráčů, takže jsme ji vyřadili, ale já nebyl v sestavě. V Malmö jsme hráli skupinu, ale na postupu jsem se nijak nepodílel. Teď už jsem v Baníku něco odehrál, takže pokud nastoupím, asi to bude na klubové úrovni největší zápas. I díky tomu, že přijede rodina.“
Působíte, jako byste za Baník nastupoval x let. Ať už hrajete vzadu na tři nebo na čtyři, vypadáte aklimatizovaně.
„Jsem moc rád, že jsem dostal šanci sem přijít. Každým dnem se cítím líp. Myslím, že si zvykám rychle. Snažím se být na hřišti hodně sebevědomý, proti Hradci Králové jsem byl ve stoperské trojci tím nejzkušenějším. Mám rád, když můžu kluky řídit. Hrozně si užívám hrát před takovým publikem a atmosférou. Fanoušci nás povzbuzují, dodává mi to k výkonu procenta navíc. Skončí zápas a já už se nemůžu dočkat dalšího. Je skvělé přijít už na rozcvičku, kde už je plný kotel. Ve čtvrtek i Kodaň pocítí, kde je.“
Pocítit může i vaši pevnou defenzivu. V poslední době doma neinkasujete, soupeři si ani nevytvářejí moc šancí.
„Zrovna jsem v úterý přemýšlel před spaním, že nám to docela funguje. Beru to tak, že na Bohemce jsme dostali jen jeden gól, protože druhá branka mi furt leží v hlavě. Nepobírám to, jak se neregulérní gól dokázal zamést někam pod stůl. Nedokážu to pochopit! V Kodani jsme ukázali, že se strašně těžko hraje proti poctivě bránícímu týmu, který je kompletně pod balonem. Sparta se Slavií to znají, my jsme ukázali, že umíme bránit.“
A vy jste se projevil jako vůdce.
„Zatím jsem klidnější v kabině, před zápasem tolik nemluvím, ale na hřišti chci být slyšet a řídit si to. Třeba i časem přijde můj čas v kabině, ale zatím tam mluví kluci, kteří jsou tady déle.“
Postupem času se čím dál víc hrnete i do podpory ofenzivy, že?
„Už jsem to dělal za trenéra Kozla, který měl rád, když stoper vyběhnul dopředu. Ale Liberec nebyl tolik sledovaný, takže tolik lidí si nevšímalo, že útočím. Baví mě to, ve trojce můžu nahoru vybíhat častěji, ve čtyřce mám přece jen víc obranných povinností. Rád bych pomohl i nějakým gólem.“
Přepínání z trojky na čtyřku není problém?
„Já osobně jsem vůbec rád, že hraju. A nechci říct, že přepínání je jednoduché, ale nějaké zkušenosti už mám. Mělo by být samozřejmostí to zvládat, pro mě to problém určitě není.“
Šel byste v rozstřelu na penaltu?
„V tréninku jsme si je zkusili, kopeme je pravidelně. Asi bych šel, věřil bych si. Teď jde o to, jestli bych byl určený. A taky člověk nikdy neví, co všechno se v zápase přihodí.“
Liberec vás mohl ze Švédska vykoupit. Kdy jste měl jasno o tom, kde budete od léta působit?
„Bavili jsme se už v průběhu sezony, rozhovory probíhaly. Chtěl jsem si po jejím konci vzít čas a všechno promyslet. Neměl jsem špatnou sezonu, říkal jsem si, že bych klidně zkusil jít zpátky poprat se o šanci. Nebo třeba jinam do zahraničí, věřil jsem si. Ale zároveň byl tady celou dobu zájem Baníku. A když jsem vycítil, že Liberec mě chce, ale zároveň nechce...“
Ve Slovanu si vámi nebyli jistí?
„Jak to říct... Necítil jsem z nich úplnou upřímnost. Přišlo mi, že mě chtěli mít spíš jako nehrajícího kapitána v Davis Cupu, lektora mladších kluků. Ale na to mám ještě čas. Pořád se to odkládalo, nějaké zahraničí kvůli tomu padlo. Bylo evidentní, že během přestupáku o mě nikdo nemá takový zájem jako Baník. Vyhodnotil jsem si, že by to tady mohla být dobrá štace. Jsem rád, že jsem toho využil.“
Slovan jste nicméně nepřestal sledovat, viděl jsem vás i na jeho zápase v Karviné.
„Jo, klukům fandím, mám tam plno kamarádů. Jsme prakticky v denním kontaktu, řešíme pořád nějaké problémy. (úsměv) Můj vztah k Liberci se určitě nezměnil. Kromě vzájemného zápasu.“
A za Malmö je tlustá čára?
„Měl jsem Malmö na jaře v hlavě, ale šlo o to, jestli mě ještě budou chtít. V sezoně byli téměř stoprocentní, daří se jim. Když jsem se vracel z Groningenu, taky jsem sám usoudil, že asi nebudou nadšení, když se tam vrátím. Vždyť jsem sestoupil a půlku jara nehrál. Měli tehdy jedenáctizápasovou šňůru výher, nepotřebovali něco měnit. Teď hrají se stoperem, který je ročník 2005. V úterý zrovna dával gól. Už jdou taky jiným směrem, než aby brali zpátky šestadvacetiletého stopera.“
Každopádně zahraničí jste ještě nezabalil ani v oněch šestadvaceti, ne?
„Jsem sebevědomý, cílevědomý, ještě bych se určitě chtěl jednou někam podívat. Ale nejdřív mám rozdělanou práci v Baníku.“
Mimochodem, až budete hrát se Slavií, komu bude fandit o deset let mladší bratr Štěpán, který hájí sešívané barvy?
„Ty jo, to je těžká otázka. Nevím, ale věřím, že dokud nebude v áčku Slavie, tak bude přát mně.“ (úsměv)
