LONDÝN (Od našeho zvláštního zpravodaje) – Sobotní finále Ligy mistrů bude skutečně parádní záležitost. Na úrovni jsou totiž nejen oba soupeři – FC Barcelona a Manchester United – ale i dějiště posledního zápasu sezony. V Evropě neexistuje magičtější stadion, než je londýnské Wembley. Stojí za to je navštívit, i když se v něm zrovna nic neděje.
Prohlídka zrekonstruované arény, která patří Anglické fotbalové asociaci, startuje v Crossbar Reception odkazem na zřejmě nejsladší vzpomínku kolébky fotbalu vůbec. Původní dřevěné břevno i socha nešťastného německého gólmana Hanse Tilkowskiho zde připomínají gól Angličana Geoffa Hursta z finále mistrovství světa 1966, které se konalo právě ve Wembley. Ano, jde o slavný gól století, který ve skutečnosti zřejmě ani gólem nebyl. Míč totiž po odrazu od břevna nepřešel brankovou čáru.
U kuriózního panorama skupinku návštěvníků přebírá průvodce Adam. Chlapík s perfektně zastřiženými kotletami pusu nezavře, proud informací prokládá vtípky, kterým se sám směje.
„Fandím Chelsea… Klidně si zabučte,“ vyzývá potenciální příznivce jiných barev před vstupem do zřejmě nejzajímavější místnosti na stadionu – šatny domácích, tedy anglické reprezentace. Pokud čekáte přepych a luxus, budete zklamáni. Klasická fotbalová šatna, člověk by třeba určitě čekal, že bude větší.
„Ano, je to zařízené jednoduše. Přesně tak si to pan Capello přál,“ vysvětluje Adam, že hlavní slovo při budování zázemí měl italský kouč Albionu. Napravo od dveří sedí základní jedenáctka, nalevo náhradníci. Na každém místě visí připravený bílý dres s číslem a jmenovkou: 1 – Hart, 4 – Gerrard, 8 – Lampard a podobně.
Před kabinou je rozsáhlé sociální zázemí, kromě sprch a toalet jsou zde k dispozici kuchyňka, tři vany a tři fény s velkými zrcadly.
„Ty jsou ze všeho nejdůležitější, protože každý fotbalista dnes musí na hřišti dobře vypadat,“ culí se Adam.
Totožně je ovšem vybavena i šatna hostí.
„Chtěli jsme ji udělat malou, tmavou, no prostě hnusnou. Tak, jak je to na britských stadionech zvykem,“ líčí Adam. „Ale to bohužel ve Wembley nejde. Pořádají se zde totiž finálové zápasy pohárových soutěží, a tak musejí mít oba soupeři stejné podmínky.“
Letos je Wembley pořádně vytížené - kromě obvyklých finále Carling Cupu a Anglického poháru hostí i vyvrcholení Ligy mistrů. Vedle fotbalu se však zde hraje i ragby, americký fotbal a další sporty.
U východu chodby vedoucí na hřiště průvodce přiměje skupinu návštěvníků, ať se seřadí do dvou front – jako dva týmy. Pak se otevře brána a vy kráčíte na nejslavnější fotbalový trávník za aplausu, který se line z reproduktorů. Iluze fotbalové hvězdy je takřka dokonalá…
„Nejvíc si to užívají tatínci, ti mávají na všechny strany,“ má odpozorováno Adam. „Zato děti to většinou odzívou.“
To už exkurze pomalu končí. Sedíte v čestné lóži, kde vyjde lístek na 700 liber, rozhlížíte se po červených ochozech, a Adam chrlí jeden údaj za druhým. Věděli jste třeba, že na původním Wembley bylo 400 záchodů, z toho jen 20 dámských? Nové Wembley jich má celkem 2618. Tato informace alespoň částečně ospravedlňuje náklady na sedm let táhnoucí se rekonstrukci, které nakonec dosáhly neuvěřitelných 798 milionů liber...
Tedy rekonstrukci – stadion byl de facto znovu postaven. Proto je také někdy nazýván Nové Wembley. Na tradicích svého předchůdce se zde však lpí. Jednou z nich je třeba pozdrav, kterým se v luxusní aréně obrací na diváky každý vystupující umělec. Bono, Madonna i Mick Jagger vstoupí na pódium a zakřičí dvě magická slova.
Hello, Wembley!
