Příběh vítěze Ligy mistrů: vyhazov, úklid ulic, čtvrtá liga… a teď pohár
Malý zázrak. Takový pocit musel prožívat liverpoolský krajní bek Andrew Robertson ve chvíli, kdy jeho tým získal ušatý pohár pro vítěze Ligy mistrů. Před deseti lety totiž neunavitelného obránce vyřadili z mládežnických týmů Celtiku s tím, že se nehodí pro dospělý fotbal. Následně musel do podřadné práce, přičemž nastupoval až ve čtvrté skotské lize... A v sobotu si po kariéře plné strastiplných období řádně vychutnal oslavy spojené s triumfem v nejprestižnější klubové soutěži.
Napsal patrně nejsilnější příběh z týmu čerstvých vítězů Champions League. „Když jsem se staral o ulice a vynášel koše, nikdy bych si nepomyslel, že si zahraju Ligu mistrů. Obzvláště pak za Liverpool,“ připomněl pětadvacetiletý Robertson v nedávné zpovědi pro portál The Players Tribune, jak neuvěřitelný obrat nastal v jeho fotbalovém životě.
Robertson se narodil ve skotském Glasgow a již od útlého věku snil o tom zahrát si za slavný Celtic. To se mu splnilo, ovšem pouze v mládežnických kategoriích. Konec ve slavném klubu se dozvěděl v roce 2009 a zdálo se, že jeho fotbalová kariéra už nahoru mířit nebude.
„Klub ten rok přivedl nového technického ředitele a já nebyl součástí dalších plánů. Při rozhovoru na konci sezony mi trenéři řekli, že se mnou pro další ročník již nepčítají. Bylo mi 15. Jen jeden rok od profesionální smlouvy. Jen jeden rok od toho, stát se řádným hráčem Celtiku. Ale byl konec, prostě jen tak. A bylo to jako peklo,“ vzpomíná Robertson na období, kdy kvůli konci v mužstvu dokonce brečel.
Jako důvod tehdy slyšel, že je příliš drobný a nedůrazný na profesionální fotbal. Přesto se nevzdal a na milovaný sport nezanevřel.
„Bylo to zdrcující, ale naštěstí za mnou skutečně stála rodina. Nechala mne hnát se stále za mým snem, přestože se tehdy mohl zdát neuskutečnitelný. V roce 2010 jsme se rozhodli vyzkoušet angažmá v klubu Queens Park,“ mluví o celku z Glasgow, jenž hrál tehdy až čtvrtou nejvyšší soutěž ve Skotsku.
Větší tlak byl ve čtvrté lize, než v Liverpoolu
„Život tam byl jiný. Vydělával jsem šest liber denně. Byl to typ klubu, do něhož většina hráčů chodila z práce, již vykonávali přes den. U mě to nebylo jiné. Dělal jsem všechno možné, abych vyšel. Uklízel jsem ulice a dokonce pracoval na stadionu v průběhu zápasů reprezentace. Rodiče mi tehdy řekli, že pokud ten rok nezačnu hrát pravidelně, bylo by nejlepší poohlížet se po univerzitě. Takže jsem dal všechno do toho, abych se každý den zlepšoval. To byla pravá dřina, pravý tlak.“
Zmiňovaný tlak v amatérském týmu pak srovnal s nároky v jednom z nejlepších klubů planety.
„Lidé se mne neustále ptají na tlak v Liverpoolu. A skutečně tam je, věřte mi, cítím ho. Ale pak také existuje tlak, při němž hrajete o vlastní život. S vědomím, že pokud jej neustojíte, musíte se vzdát všeho, co milujete. To je ten nejdrsnější nátlak, který jsem kdy cítil. A právě v té situaci jsem si skutečně začal věřit, možná poprvé v životě. Vlastně jsem ani neměl na výběr.“
U mládeže v Queens Park vytrval Robertson i přes to, že šance v A týmu mezi dospělými stále nepřicházela. A o tom, že jeho psychika nebyla v nejlepším stavu, svědčí i tweet ze srpna 2012. „Život v tomhle věku bez peněz je na nic. Potřebuju práci,“ napsal, když mu bylo 18 let. A právě nad tímto příspěvkem se nyní řada fanoušků usmívá.
Život mimo bublinu
O několik měsíců později po tomto výkřiku si už ovšem připsal první start za áčko a ve čtvrté lize odehrál při své premiérové sezoně v dospělém fotbale obdivuhodnou porci 34 ligových zápasů. S mužstvem se mu přitom podařilo postoupit. A svými výkony v nižší soutěži dokonce uchvátil natolik, že jej po skončení ročníku angažoval Dundee United ze skotské první ligy. „Už jsem nemusel dělat žádné další práce. Ale myslím, že nakonec pro mě bylo dobré vidět, s čím se lidé musí vyrovnávat na vnější straně bubliny fotbalu,“ líčí Robertson.
Následovala další povedená sezona, při níž vynechal pouhé dva ligové duely. Sbíral dokonce individuální ocenění, když se stal nejlepším mladým hráčem skotské ligy, stanul v ideální jedenáctce sezony a rovněž si odbyl i debut v reprezentaci. V Dundee tak vydržel pouhý rok a přišel další přestup. Tentokrát do anglického Hull City.
I zde zažil Robertson z osobního pohledu obstojné ročníky, když se stal členem základní sestavy. Z týmového hlediska však musel skousnout dva sestupy z Premier League. Po prvním ještě pomohl mužstvu vyškrábat se zpět mezi elitu. Po druhém z roku 2017 přišel zásadní zlom v obráncově kariéře.
Jako posilu si jej totiž vyhlédl kouč Jürgen Klopp. A Liverpool posléze přivedl Robertsona na Anfield Road za osm milionů liber, tedy v přepočtu více než 230 milionů korun.
2009: Released by Celtic
— Coral (@Coral) June 2, 2019
2019: Champions League winner
Andrew Robertson's rise has been nothing short of incredible. pic.twitter.com/BQQnHPY1NY
Bizarní průběh lékařské prohlídky
Když se bek vrací k podepisování smlouvy v Liverpoolu, vzpomíná na vtipný průběh lékařské prohlídky. „Zabrala dva dny a byla brutální. Měl jsem zvláštní dietu, protože lékařský tým musel udělat mnoho testů, aby zjistil, zda jsem fit a že tak i zůstanu. Poté, co jsem prošel, musel jsem do tréninkového centra. Běhali jsme se spoluhráčem Danny Ingsem a po pár kolečkách okolo hřiště jsem cítil, že se něco děje v mém břiše. Věděl jsem, že je to špatné, ale co máte dělat? Prostě jsem dál běžel. A o pár minut později klečím na kolenou a zvracím přímo na hřišti. Právě tady. V Melwoodu, kde trénovaly všechny ty legendy. King Kenny (Dalglish). Rushie (Ian Rush). Stevie Gerrard. A teď jsem tady já, mladíček z Glasgow, který to ze sebe chrlí přímo před lékařským týmem Liverpoolu. Pokud dali na první dojem... Bůh ví, co si o mně mysleli,“ přemítá nyní již s úsměvem.
„Hned další den jsem potkal trenéra Kloppa a slyšel jeho smích na míli daleko. Očividně slyšel o mém testu. Otočil jsem se a on kráčel přímo proti mně, chytal se za břicho a ukazoval na mě. Smál se i personál za ním. Pak mě ale pořádně obejmul. Potom jsem se trochu uklidnil,“ líčí obránce, jak započal jeho vztah s věhlasným koučem.
Opora Liverpoolu a zasloužené úspěchy
V Liverpoolu se pak Robertson v uplynulé sezoně stal jistým pilířem základní sestavy. Za celý ročník Premier League vynechal pouhé dva duely a byl zvolen do nejlepší jedenáctky ligy. Převzal dokonce i kapitánskou pásku ve skotské reprezentaci. Na hřišti platí za neúnavného dříče, jenž dokáže celých devadesát minut pilovat lajnu nebo bleskurychle přepínat z obrany do útoku a zpět. Legendární anglický bek Phil Neville jej dokonce označil za nejlepšího levého obránce světa.
A i Robertson tak má obrovský podíl na triumfu v Lize mistrů. Výborné výkony z anglické ligy si totiž přenesl i do Champions League, v jejímž finále odehrál svůj part v organizované obraně Reds. Své představení mohl korunovat i gólem, přesto mu televizní stanice SkySports udělila vynikající známku 8.
Veškeré úspěchy si přitom musel obránce vydřít pouze vlastní pílí.
„Mým směrem nemávl žádný magický kouzelný proutek. Nevyhrál jsem žádný druh loterie, která by mi zajistila místo v jednom z největších klubů na světě. Důvod, proč jsem v Liverpoolu je stejný jako ten, proč jsem kapitánem své země: Neuvěřitelně jsem dřel, abych se dostal tam, kde jsem. A díky tomu těžím maximum ze svého talentu, ať už byl jakýkoliv.“
Zdvižení ušatého poháru nad hlavu při oslavách Liverpoolu si pak Robertson musel po strastiplné kariéře užívat jako málokdo před ním.
Nové vydání časopisu Góóól kupujte ZDE>>>
