V kabině Milanella, tréninkového centra AC Milán, seděl Marek Jankulovski. Zvenku uslyšel ohlušující řev motoru. Přistávala helikoptéra. Pilot sundal z uší sluchátka, v pantoflích přišel mezi hráče, vzal si na krk píštalku, nazul kopačky a pronesl: Hoši, jdeme na to! Ano, i takový frajer je Carlo Ancelotti.
Současný kouč Realu Madrid, o kterém se momentálně po ohromujícím obratu v semifinále Ligy mistrů s Manchesterem City (3:1 po prodloužení) baví celá fotbalová planeta. „Má obrovský respekt. Je uznávaný všemi hvězdami,“ obdivně praví Jankulovski, který pod dvaašedesátiletým trenérem strávil čtyři roky v nadupaném Miláně (2005-09).
Bavilo vás, jak Ancelottiho tým otočil semifinále Ligy mistrů?
„Samozřejmě, moc jsem mu to přál. Carlo je člověk, s kterým jsem prožil největší úspěchy kariéry. Je to pan trenér. Byť překonal téměř všechny rekordy, má pořád chuť a hlad. Do poslední chvíle věří týmu. Nikdy se nevzdává. Když to přeženu, tak o víkendu jezdili po Madridu otevřeným autobusem, tančili, užívali si úspěch, a za pár dnů je čekalo de facto další finále. Navzdory oslavám mistrovského titulu Carlo mužstvo znovu nachystal na další obrovský zápas. Navíc semifinále zvládli po fantastickém obratu, pro diváka to bylo přímo neuvěřitelné. Nyní má Real před sebou poslední metu – finále v Paříži proti Liverpoolu. Soupeře Ancelotti dobře zná. Věřím, že to dotáhne do vítězného konce.“
Co je na Ancelottim speciálního?
„Má obrovský respekt. Je uznávaný všemi hvězdami. Když si projdete mužstva, která trénoval, všude si dokázal udělat pořádek. Není náhoda, že vyhrál titul v pěti nejlepších soutěžích na světě. Má jméno, má zkušenosti, umí předat hráčům vítěznou mentalitu. Je jedním z nejlepších trenérů historie. V Realu nemá takové hvězdy jako v Chelsea, nebo v éře AC Milán. Pracuje s mladým týmem a s Benzemou (směje se). Ten kluk nemá životní formu, ale doslova nadpřirozenou. Je neskutečné, co na hřišti předvádí. Je úplně mimo naši planetu.“
Umí být Ancelotti přátelský k hráčům?
„Ano, s hráči umí mluvit, vyslechnout si je a naladit se na stejnou notu. Ale má to limit. Zažil jsem to v Miláně. Hráči jako Paulo Maldini, či Alessandro Costacurta bývali jeho spoluhráči. Když se Ancelotti přesunul do trenérské role, měli k němu úctu. I od takových ikon jsem pozoroval respekt. I když se výborně znali, na tréninku si nedovolili nic vypustit.“
Na lavičce má Ancelotti zakaboněný přísný pohled. S doutníkem v ústech po triumfu v La Lize naopak vypadal absolutně uvolněný. Umí udělat srandu?
„Jasně, on má dvě tváře. Při zápasech má urputný výraz. Ovšem nezmatkuje, je klidný, všechno má pod kontrolou. Po utkání, nebo po tréninku s hráči klidně pokecá, udělá srandu. Správně připomínáte fotografii s doutníkem, to si vyloženě užíval. Po středečním obratu se City zase poskakoval s Benzemou, dělali fórky. Je to sympaťák, oblíbená postava. A to i v mužstvech, s kterými titul nevyhrál. Napadá mě třeba Neapol, kde ho všichni měli rádi. Uměl si získat lidi okolo, což je nejdůležitější. Tehdy odešel kvůli neshodám s prezidentem.“
Řídí mužstvo spíše manažersky a podstatnou práci dělají asistenti, nebo i taktické detaily jdou za ním?
„Víte co, mě trénoval před patnácti lety. V té době si dělal devadesát procent věcí úplně sám. Dnes je jiná doba, nejen ve velkých klubech je asistentů mnohem víc. V AC Milán měl jen Maura Tassottiho, který mu dělal obranu. Tréninky ale vedli spolu a ty klíčové měl plně na starosti jen Carlo. V současném Realu má důležitou funkci jeho syn.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
