Je to třináct let, co milánský Inter výhrou 2:0 ve finále Ligy mistrů proti Bayernu zpečetil historický úspěch v podobě zisku prestižního treblu, tedy vítězství ve třech soutěžích v jediné sezoně. „V tu chvíli byl Inter oproti zbytku Itálie jinde,“ vzpomínal před časem Milan Jirásek, který tehdy působil v jeho mládeži. Nyní jsou „Nerazzurri“ ve finále LM po dlouhé době znovu. Vrátí se na výsluní?
Madrid, 22. květen 2010. Bayern na stadionu Santiaga Bernabéua buší do obrany Interu, ale marně. Úspěch slaví defenzivní taktika mistra Josého Mourinha, jehož borci přesně plní předzápasový plán.
Hluboký blok pevně drží, a co za něj projde, zpacifikuje spolehlivý brankář Júlio César. Arjen Robben s Thomasem Müllerem nevěřícně kroutí hlavami. Když dvakrát uteče Diego Milito a oba své rychlé brejky chladnokrevně promění, je hotovo.
Ziskem ušatého poháru kompletuje milánský kolos úctyhodný treble, už předtím totiž triumfoval v Serii A (popáté v řadě) a národním poháru. Totální dominance.
„Bylo tam davové šílenství. Všechno fungovalo, v áčku se sešli výborní fotbalisté,“ hodnotil Milan Jirásek, záložník Viktorie Žižkov, jehož si tehdy Inter vybral ze Sparty do mládežnické akademie.
„Ale v tu dobu to nebyl ryze italský klub. Charakteristické bylo, že měli plno cizinců, hlavně z Jižní Ameriky. To nebývalo moc zvykem, některé týmy byly složené jen z Italů,“ porovnával.
Sázka na Argentince a Brazilce, kterých bylo v sestavě pro finálové utkání sedm, vyšla. Mourinho jejich kreativitě dodal řád, „Nerazzurri“ působili jako dokonalý stroj bez slabin. Než přišla památná Mourinhova věta na pozápasové tiskové konferenci.
„Moje práce v Interu je hotova,“ překvapil „The Special One“ všechny přítomné žurnalisty a se svým typickým sebevědomým nadhledem pokračoval: „Přepsal jsem s tímto klubem historii, odevzdal jsem mu vše a teď se cítím svobodný, abych se rozhodl o své budoucnosti. Je mnohem pravděpodobnější, že odejdu, než že zůstanu.“
Vadily mu poměry v italském fotbale a ke změně angažmá přispěla i motivace stát se jediným trenérem na světě, který vyhraje Ligu mistrů se třemi (Porto, Inter) různými kluby. O pár dní později už svérázného Portugalce hrdě představovali funkcionáři Realu Madrid jako svého nového kouče.
Mourinho uspěl ve španělské lize, s Chelsea pak i v anglické, s Manchesterem United dobyl Evropskou ligu, loni s AS Řím zase skromnější Konferenční. Třetí trofej jejich mnohem renomovanějšího sourozence však dosud nezvedl.
Neuspěl ani Inter, kde se po Mourinhově konci za posledních třináct let vystřídalo čtrnáct trenérů včetně Andrey Stramaccioniho, pozdějšího neúspěšného revolucionáře pražské Sparty.
Antonio Conte v roce 2021 slavil mistrovský titul, ale evropskému prvenství je blízko až nyní Simone Inzaghi. Bez Milita, ale s Lautarem Martínezem, Edinem Džekem či Romelem Lukakuem. A v Primaveře (juniorce) taky se Samuelem Grygarem, osmnáctiletým českým středopolařem, jenž ve městě módy navazuje v modročerném dresu na Jiráska.
Při istanbulském finále bude 10. června fandit svým vzorům, a třeba někdy spoluhráčům…
Bayern Mnichov-Inter Milán 0:2
Branky: 35. a 70. Milito. Rozhodčí: Webb (Anglie). ŽK: Demichelis, Van Bommel – Chivu. Diváci: 73494. Poločas: 0:0.
BAYERN: Butt – Lahm, Van Buyten, Demichelis, Badstuber – Van Bommel, Schweinsteiger – Robben, Müller, Altintop (62. Klose) – Olič (73. Goméz). Trenér: Van Gaal.
INTER: César – Maicon, Lúcio, Samuel, Chivu (68. Stankovič) – Zanetti, Sneijder, Cambiasso – Eto´o, Milito (90. Materazzi), Panděv (79. Muntari). Trenér: Mourinho.
