Ranieri: Nedvěd bude hrát i v příští sezóně

Sympatický sedmapadesátiletý kouč se vrací do míst, která dobře zná. Čtyři roky totiž působil právě na Stamford Bridge. Vybojoval s týmem druhé místo a postoupil do semifinále Ligy mistrů. Ruský majitel Roman Abramovič sice s jeho prací spokojený nebyl, ale fanoušci či bývalí hráči na něj nezapomněli.



Pavel Nedvěd se netají touhou splnit si svůj poslední sen, možná v závěrečné sezoně kariéry. Cítíte z něj větší odhodlání?
„Z Pavla především vyzařuje radost ze hry a uvolněnost. Když je vám třicet a více, snažíte se fotbal více užívat. Hraje fotbal pro radost. Pro nás je stále důležitým hráčem, jeho entuziasmus a odhodlání jsou úžasné. A jinak si nemyslím, že je to poslední šance v Lize mistrů pro Pavla Nedvěda, myslím, že příští sezonu ji bude hrát znovu.“

Pro Chelsea jste získal v lednu 2004 Petra Čecha, ale už jste se ho nedočkal, protože přišel až v létě. Jak jste na něj tehdy přišel a čím na vás udělal dojem?
„Viděli jsme v něm takový mix Buffona a Tolda. Když jsem působil ve Fiorentině, koupili jsme tehdy osmnáctiletého nebo devatenáctiletého Tolda a dali mu šanci. Čech byl taky mladý a na svůj věk velmi silný.“

Jak se cítíte při návratu na stadion Chelsea?
„Cítím se tu velmi dobře, ale jsou to čtyři roky, co jsem tu působil, a teď se musíme soustředit hlavně na zápas.“

Myslíte, že se vám dostalo dostatečného uznání za výsledky, kterých jste s klubem dosáhl?
„Jak jsem říkal, strávil jsem tu čtyři roky, zejména ten poslední byl úspěšný. Myslím, že se mi dostalo uznání, nestěžuju si.“

Těšíte se na přijetí ze strany fanoušků? Určitě vám projeví přízeň.
(poprvé odpovídá anglicky) „Samozřejmě to bude příjemné. My jsme si nechali v Londýně dům a občas sem přijedeme. Když mě někdo potká, řekne mi: Hello, Claudio, dobrá práce. To je pro mě a mou rodinu velmi příjemné.“

Mluvíte výborně anglicky, mohl byste ještě jednou odpovědět v angličtině na otázku...
„...myslíte, že se zlepšuju? (směje se). A vzpomínáte na začátky?“ (Ranieri byl v počátcích terčem posměchu – pozn. aut.).

Co říkáte tomu, že po vašem odchodu se na lavičce Chelsea vystřídali už čtyři kouči?
(vrací se opět k italštině) „Fotbal se v Anglii mění, trenéři už nedostávají tolik prostoru na vybudování mužstva. Je to podobné jako v Itálii, každý chce hned vyhrávat. Souvisí to s příchodem majitelů z Ameriky, arabského světa či Ruska. Jenže ve fotbale musíte nějaký čas budovat tým, vytvářet atmosféru v kabině. Nechci, abyste mě špatně pochopili, peníze jsou důležité, můžete díky nim přivést výborné hráče a trenéry, ale neznamenají všechno. Nejsou zárukou úspěchu.“

Jste pyšný na to, že hráči, které jste přivedl, například Lampard, jsou stále oporami? Terryho jste udělal kapitánem poprvé také vy.
„Když přivedete do klubu mladé hráče, vždycky trochu riskujete. Já jsem mimořádně pyšný na to, že se dostali tam, kde momentálně jsou. Na druhou stranu jsem říkal Johnovi Terrymu, že tam, kde je, se dostal díky tomu, že pro to něco udělal. Trenér v tom hraje malou roli.“