Potil jsem se pět hodin, přiznal Lejsal

AKTUALIZOVÁNO - Tři roky působil současný brněnský brankář Martin Lejsal na Apeninském poloostrově. Italsky se naučil velmi slušně, běžnou komunikaci zvládá perfektně, ale to mu nestačí.
Na univerzitě v Padově si dal přihlášku na složení jazykového certifikátu, což je obdoba českých státnic. Tedy v podstatě jedno z nejvyšších jazykových vzdělání.
Pokusit se složit státní zkoušku z jazyka a ještě k tomu v zemi, kde je tento jazyk „doma“, to chce jednak hodně odvahy, ale jednak hodně znalostí. Co vás k tomu vedlo?
„V Itálii jsem hrával, líbilo se mi tam po všech stránkách, italštinu jsem se naučil obstojně, ale ne dokonale. Jsem svobodný, nemám rodinu, a tak ve volných chvílích sedím v italských učebnicích a šprtám. V Brně jsem chodil na soukromé hodiny italštiny k jedné paní profesorce, a ta mi doporučila, abych se na ten certifikát přihlásil.
Už jste na zkoušce byl? Jak dopadla?
„Zkoušku jsem už složil, ale výsledky budu znát až za dva měsíce. Zkoušky pořádá Univerzita pro cizince v Padově, bylo tam hrozně moc lidí, a proto si asi profesoři dávají s výsledky na čas.“
Co taková zkouška obnáší?
„Trvá to asi pět-šest hodin a řeknu vám, že to byla pořádná dřina. Větší, než mezi tyčemi na trávníku. Kdybych to jen tušil, co mě čeká, tak bych na radu paní profesorky možná ani nedal.“
Povídejte...
„Začalo to v devět hodin ráno poslechem italského textu, který jsem musel vzápětí převyprávět. Následoval test z gramatiky, slohová práce. Něco jako u české maturity, ale bez literatury.“
U čeho jste se nejvíce zapotil?
„Nedá se říct, že by mi něco extra zvláště dělalo potíže, bylo to těžké jako celek. Doufám ale, že jsem prospěl, měl bych pak dostat osvědčení o složení zkoušky, a to by mělo platit v zemích celé Evropské unie.“
O nějakém dalším vzdělávání v italském jazyce nepomýšlíte?
„Ne, to ne. Vrcholový sport si žádá stále více času, vydržet třeba studovat tři roky na bakaláře nebo ještě déle na magistra, to si žádá hodně času a taky nervů. Do toho už nejdu. Jazyky, které znám, mi stačí.“
Co ovládáte kromě italštiny?
„Maturoval jsem z němčiny, jako druhý jazyk jsem měl na střední škole angličtinu. Ale nejlíp umím samozřejmě italsky.“
Je pro Slovany těžší naučit se italsky, nebo anglicky či německy?
„Těžko bych to takhle specifikoval. Italština je prostě jiná. Jejich abeceda má o sedm písmen méně, je v ní hodně podobných či stejných slov. Člověk už s pár slovesy dokáže komunikovat. Proto se také říká, že italština je snadná.Ale na té vyšší jazykové úrovni je to hodně složitá řeč. Jsou tam některé tvary, které ani čeština nezná.“
Vraťme se k fotbalu. Vy jste se neobjevoval v prvních přípravných zápasech Brna. Proč?
„Trápily mě svalové problémy, kvůli kterým jsem chyběl už v některých duelech na konci jara. Sval byl ochablý, ale už je v pořádku. Normálně trénuji s mužstvem, nohu už zatěžuji naplno. Přípravu zvládnu a do ligy budu v pořádku.“
V červnu jste měl autohavárii a vaše BMW šlo na odpis. Tahle nehoda neměla na vaše zranění vliv?
„Na moje zranění ne. Lítám ale pořád k policajtům a právníkům. Ten kluk, co nás sestřelil, má 22 let, dostal od tatínka nové auto. Pojišťovna svým vnitřním šetřením rozhodla, že vina je na jeho straně. Už jsem dokonce dostal vyplacenou škodu, i když ten chlapec se k tomu nepřiznal a policie to ještě neuzavřela. Ale já ze své strany udělám vše pro to, aby viník nehody za svoji chybu pykal a ne se vyhýbal zodpovědnosti.“