M. Jarolím: Nakoply mě negativní komentáře

To ho namotivovalo natolik, že aktuálně patří k nejlepším záložníkům ligy. A vynikající výkon proti Teplicím (3:1), korunovaný dvěma gólovými přihrávkami, nese ovoce. Stal se Mužem 15. kola.

Proti Teplicím se vám povedly dva centry, kterými jste vlastně zařídil vítězství. Ale na gól během podzimu stále čekáte. Proč?
„Když si promítnu sezonu od začátku, tak je mi jasné, že jsem těch příležitostí na gól měl opravdu hodně. Mrzí mě, že se mi střelecky nedaří. Na druhou stranu jsem rád, že mi to jde herně a góly dávají jiní. Ale rád bych samozřejmě nějaký gól dal.“

Ve Slavii platí, že slovo Karla Jarolíma je zákon. A vy jste jeho synovec. Jak tu situaci snášíte?
„Řeknu to asi tak. Dívám se na zahraniční soutěže a tam vidím, jak má fotbal vypadat. A myslím, že to tak máme postavené všichni. Víme, že ta jeho cesta je jediná, jak můžeme fotbalově růst. Víme, že jeho metody jsou nepříjemné. Zanadáváme si. Ale je to jediná cesta, která přináší úspěchy. Je to tak správně a jsme za to rádi.“

A nejste hromosvodem špatné nálady spoluhráčů či právě trenéra?
„Já mám v tomhle štěstí. Ve Slavii jsou super kluci. To, že jsem synovec trenéra, mi nikdo ani jednou nedal najevo. Já si toho moc vážím. Ze začátku to bylo těžší. Kluci si museli zvyknout na mě, já na ně. Ale teď je to úplně super.“

U fanoušků to tak snadné nemáte?
„Na začátku určitě byly takové řeči. Každý byl přesvědčený, že důvody pro to, že jsem ve Slavii, nejsou fotbalové. Prostě že mě koupili proto, že jsem synovec, a ne platný záložník. Ale já jsem s tím počítal. A moc mě to namotivovalo. Pomohlo mi to. Negativní komentáře mě nakoply. Já jsem se s tím chtěl poprat na hřišti a jsem rád, že se mi to daří. Vlastně z toho teď těžím.“

Kdy jste se ve Slavii začal cítit dobře?
„Pomohlo mi, že jsme dokázali vybojovat titul. Byl to dobrý konec takové půlroční aklimatizace ve Slavii. Pak přišla letní příprava a to už mi bylo dobře. Tenhle podzim je parádní. Všechno je přesně tak, jak má být. Takhle jsem si působení ve Slavii představoval.“

Několik spoluhráčů je zraněných, jiné potkal mírný útlum, ale vaše forma graduje. Čím to je?
„Mně vyhovuje herní rytmus, který teď máme. Sedí mi větší počet zápasů. A navíc, když se daří, tak máte větší chuť do regenerace. Sám vím, že potřebuji hodně herní praxe. A tu teď mám, takže jsem spokojený a cítím, že se mi daří. I když v některých zápasech třeba docházejí síly, je lepší často hrát než jen trénovat.“

Na Slavii jezdí spousta skautů. A prý vás sleduje i Hamburk. Lákalo by vás zahrát si s bratrancem Davidem?
„O Hamburku slyším poprvé. A spojení dvou Jarolímů si vlastně nedovedu představit. Ale samozřejmě hraju i proto, abych dokázal co nejvíc. Zahraniční angažmá je můj sen. A byl bych za to rád. Ale Hamburk? Víte, že mě to vůbec nenapadlo?“

Vy byste nestál o to zahrát si s Davidem?
„Bylo by to fajn, ale určitě hodně zvláštní. Mně by se líbilo v Německu, Itálii nebo Španělsku.“

Aktuálnější je určitě zápas s Žilinou v Poháru UEFA.
„Musíme tam jet vyhrát. I když oni zápasy s Hamburkem i v Amsterdamu s Ajaxem odehráli hodně dobře. Budeme hrát naši hru a já věřím, že uspějeme. Musíme, protože jsme v prvním utkání doma proti Aston Ville nebodovali. I když jsme alespoň bodu byli blízko.“

Ale to budete muset hrát už i v prvním poločase, a ne až po změně stran jako proti Teplicím.
„To je fakt. Kdybychom dělali na píchačky, tak by se mohlo zdát, že jsme si píchli až v devět, a ne v osm, když začínal zápas. Ale závazek jsme splnili.“