Fořt: Při posilování zvednu devadesát kilo!

Pětadvacetiletý útočník se do klubu vrátil na hostování z Toulouse. A vypadá to, že dvouletá zahraniční zkušenost mu velmi pomohla.


Ve čtyřech přípravných zápasech jste dal čtyři góly. Cítíte formu?
„Teď to ještě není tak podstatné, ovšem pro mě jako útočníka je důležité dávat góly, aby se člověk psychicky uklidnil. Aby věděl, že góly jdou dát, aby se nestresoval z toho, že nepromění jednu šanci. Když útočník nedává góly v přípravě, tak už má na sobě deku dřív, než vstoupí do ligy.“

Dlouho jste nehrál a pochybovalo se o vás, jestli se chytnete. Kde se to ve vás bere?
„Pořád se mluví o tom, že jsem nehrál. To vůbec není pravda! Přišel jsem do Toulouse a prvního půlroku jsem hrál. Pak jsem šel na hostování do Bruselu, kde jsem půl roku hrál devadesát minut každý zápas belgickou ligu. Pak jsem se zranil a hrát jsem nemohl. Dostával jsem se tři měsíce do fyzičky a pak do herní pohody. Takže bych neřekl, že jsem nehrál.“

Ale poslední zápas jste odehrál v prosinci 2007.
„To je fakt. Ovšem po zranění jsem chodil za béčko. Za to jsem byl rád. Pět útočníků z týmu třeba ani nechodilo za béčko. Hlavně, že jsem měl herní praxi. Kvalita soutěže béček byla horší, to je jasné. Ale ne zase tolik. Je to druhá amatérská soutěž, což je celkově pátá. Když to však srovnám s Českem, je to jako třetí liga nebo spodek druhé.“

Zatím vás ve Slavii chválí i kouč. Čím to, že se vám tak daří? Je to tím, že máte extrémní motivaci oživit své jméno?
„Přišel jsem sem proto, abych pomohl Slavii a pro sebe získal pocit, že mi fotbal jde. Chtěl bych hrát a ukázat, že umím dávat góly. Jsem za ty dva roky v zahraničí zkušenější, a to mi hodně pomáhá.“

V čem konkrétně?
„Hlavní rozdíl je v rychlosti. Francouzská liga je hrozně těžká a rychlá. Člověk se naučí očekávat dřív atak hráče a balon dává rychleji dál. Velký rozdíl je také v tvrdosti a práci s míčem.“

Jste lepší než před dvěma lety?
„Jasně. Co se týče práce s balonem, zlepšil jsem se hodně. I v tvrdosti. Přišel jsem do Francie a myslel jsem si, že mám dobrou postavu a že na tom silově budu dobře. Ale hodně rychle mě vyvedli z omylu. Pořád se tam posilovalo a já jsem se v tomto směru dostal hodně nahoru.“

Je pravda, že od míče se nyní odstavujete těžko…
„Ve Francii vás to naučí hlavně černoši. Oni jsou neskutečně silní! Když jsem tam přišel, létal jsem jak papír, nevěděl jsem, co se děje. Ale záhy jsem přišel na to, čím to je. Každý den se tam cvičí a chodí do posilovny, před tréninkem, po něm. Na hřišti je to potom znát, kluci mají obrovskou sílu v osobních soubojích. Hráče si odstaví tělem a ani nemusí nikam extra sprintovat. A taky mi pomohlo to, že jsem mohl trénovat s Elmanderem, reprezentantem Švédska. Sledovat ho při zakončení, to bylo něco!“

Je posilování ve Francii běžné?
„Řekl bych že ano. Co jsem byl v Česku, posilovali jsme taky, ovšem úplně v jiném měřítku než ve Francii. Tam jsem posiloval každý den až do čtvrtka. V pátek už většinou ne, protože bylo před zápasem. Posilovalo se dvakrát denně, kdo chtěl, mohl i ve volném čase. Mě to hrozně překvapilo. Myslel jsem si, že budu utahaný, když budu před tréninkem cvičit nohy, ale nebyl jsem unavený. Zvládl jsem to a nohy v osobních soubojích hodně zesílily.“

Vadila vám ze začátku posilovna?
„Jasně! Na začátku jsem zvedl sotva padesát kilo na benč. A měl jsem s tím velké problémy. V Česku jsem posilovnu nesnášel, tam jsem k ní čichnul a teď ji sám vyhledávám. Je to super věc!“

Kolik nyní zvednete?
„Takových devadesát kilo bych dát měl.“

Fyzička se na Západě nabírá spíše krátkými sprinty než vytrvalostními běhy. Bylo to tak i v Toulouse?

„Nepamatuju si, že bych tam někdy běhal na vytrvalost. Tréninky jsou zaměřené na sílu a pak sprinty, sprinty, sprinty! Maximální délka byla sto metrů. Dostávali jsme se do zatavení pomocí krátkých sprintů. Ale v letní přípravě jsme třeba tolik do těla nedostávali. Objemy byly stejné jako to, co máme pod trenérem Jarolímem normálně v sezoně.“

I přesto však hráči ve francouzské lize pracují ve vyšším tempu než v Česku. Čím to?

„Nedokážu si to odůvodnit. Asi to však bude těmi zápasy. Hraje se jich tam hrozně moc, dva poháry, liga, v tabulce je dvacet mužstev, skoro všechny duely mají náboj, pořád se střetáváte s někým silným. Navíc vás ženou diváci. Když tam přijde třicet tisíc lidí, tak si nedovolíte nic vypustit.“

Když pomineme zranění, proč jste se ve Francii neprosadil?

„Přišel jsem tam, když bylo Toulouse dvanácté, já byl navíc po dovolené a měsíc jsem tam musel nahánět fyzičku. Tým se v té době zvedl, hrálo se na jednoho útočníka a já tak moc šancí nedostal. Skončili jsme třetí a já šel na hostování. Měl jsem i trochu smůlu, že tím jedním útočníkem byl právě Johan Elmander, který v té době chytil fantastickou formu. V prvním zápase v základu jsem navíc dostal červenou, což mi taky moc nepomohlo.“

Chcete se vrátit?

„Určitě bych chtěl. Slavii mám rád, nevylučuji, že když uděláme titul, mně se bude dařit a klub bude chtít, abych dál setrval v Praze, že zůstanu. Uvidí se. Ale pokud by to šlo, chtěl bych zůstat v cizině, je to Západ, a kdybych se tam prosadil, je to pak po všech stránkách o něčem jiném.“

Mluvíte o cizině, chce se vám vůbec zpět do Toulouse?

„Jasně, tam bych rád. Jééé, to je krásné město! Moc se mi tam líbí, je to na jihu Francie, tam je nádherně. Manželce se tam také líbí. Taky kvůli prostředí a lidem.“

V čem je tamní prostředí tak výjimečné?

„Je to takové univerzitní město, jsou tam mladí lidé, všichni v klidu, přátelští, usměvaví. Sluníčko, nevím, jak bych to popsal. Kdo někdy byl na jihu Francie, ví, o čem mluvím. Měl jsem všechno kousek, do hor sto kilometrů, k moři sto dvacet a k oceánu dvě stě čtyřicet. Do Španělska taky jen stovku. Ideální místo na výlety, když máte volno. Je škoda, že jsem šel hned na první štaci do tak hezkého prostředí (směje se).“

Manželce se prý zpět nechtělo vůbec.

„To je pravda. Ta by tam nejraději žila natrvalo. Zažrala se do francouzštiny a chtěla by tam vydržet co nejdéle. Ale máme to tak, že půjde tam, kam já. Teď začala francouzštinu také studovat. Nemáme ještě potomka, tak na to má dost času.“

Vy už byste potomka chtěl?

„Já určitě. Pro ženy je to ale trochu jiné. Já bych se o dítě staral, až přijdu z tréninku, žena je s ním ale dvacet čtyři hodin. Ovšem já doufám, že v nějaké dohledné době se do toho snad dáme. Myslím, že už na to máme oba akorát věk a já jsem snad dospěl (hlasitě se rozesměje).“

Proč tolik toužíte po dítěti?

„Mí nejlepší kamarádi už děti mají, a když to vidím kolem sebe, tak mě to nějak bere. Moje sestra má taky roční holčičku. Fakt bych dítě chtěl. Jééé, ta mi zase dá, až zjistí, že už to tlačím i přes noviny (směje se).“

Manželka studuje francouzštinu, jak jste na tom s tímto jazykem vy?

„Manželka je fantastická, já hrozný, asi tak (směje se). Ne že bych neuměl, domluvím se na základních věcech, ale není to žádná sláva. Asi dělám chyby, ovšem stačí mi to.“

Oživujete si ve Slavii nyní francouzštinu s Belaidem a Cissém?

„To je pro mě obrovská výhoda. Jsem rád, že jsou tady, já si ji neustále opakuji, abych z ní nevypadl, oni jsou rádi, že někdo z týmu mluví jejich jazykem. Je to dobré i pro hru samotnou.“

Jak to myslíte?

„Můžeme si při hře říct, co a jak, a protože v Česku skoro žádný fotbalista francouzsky nemluví, dá se toho využít. Třeba při centrech jim můžu francouzsky říct na přední, na zadní, a nikdo nám nebude rozumět. Ale možná, že se teď obránci v lize začnou učit francouzsky.“