Slavia je rodina, říká mladý Jarolím

Maminka ho kdysi vzala za ruku a odvedla na Spartu, bylo to blíž domů i do školy. Marek Jarolím se tak stal černou ovcí slávistické rodiny. Nakonec se přes Mladou Boleslav a Plzeň do Slavie dostal a věří, že v derby se Slavia definitivně odrazí k titulu.
Derby „S“ začne za několik desítek hodin. Už cítíte mrazení v zádech?
„Určitě je to nejslavnější český zápas. V domácí lize nic podobného nenajdete. Má svou zvláštní atmosféru, zajímá vlastně všechny fanoušky v celé republice. Už teď se na něj těším.“
Vzpomenete si, kolik jste jich odehrál?
„No, jedno přece.“
Nesouhlasím. Bylo jich přece mnohem víc. Celou mládežnickou kariéru jste prožil ve Spartě, ne?
„Jasně, to jo. V žácích a v dorostu jsem jich už hrál spoustu. A je pravda, že jsem byl na opačné straně barikády. Ale vzpomínám si pořádně vlastně jen na jedno. Tehdy jsme se Slavií remizovali 1:1 a já jsem dal gól. A pak samozřejmě na to podzimní, dospělé, kdy jsme Spartu porazili 4:1 u ní na Letné.“
Už v té mládeži bylo derby speciálním zápasem?
„Bylo to mnohem vyhecovanější než obyčejný duel. Zajímalo se o něj víc lidí, mnohem víc diváků se přišlo podívat. Šlo o prestiž.“
Vládla mezi hráči obou klubů velká nevraživost?
„Rivalita, spousta hecování, to ano. Ale že bychom se až nenáviděli, tak to nebylo. My jsme se znali z různých výběrů a reprezentací. Tam jsme se setkávali a trošku se špičkovali. Ale nijak vážné to nebylo.“
Ve Spartě jste to dotáhl do druhé ligy. Ve Slavii jste ochutnal evropské poháry. Ještě se ve vás tluče sparťan se slávistou?
„Tuhle věc si uvědomím právě okolo derby. Jinak na to nemyslím. Já jsem ve Spartě vyrostl, hrál jsem ve všech kategoriích až po B mužstvo. A jsem za to moc rád. Pak jsem hrál v dalších klubech a přišla nabídka hrát ve Slavii. Já jsem moc šťastný, že si můžu užívat tu skvělou atmosféru, která tu panuje. Jsem slávista. Náš stadion, naši fanoušci. To si podmaní každého.“
Troufnete si porovnat atmosféru ve Slavii a Spartě?
„Z toho co jsem poznal, tak cítím, že ve Slavii je to mnohem rodinnější. Parta drží mnohem víc při sobě. Všechno je přátelštější. Pokud jsem byl ve Spartě, cítil jsem z atmosféry napětí. A vztahy v kabině nebyly vždycky idylické. Tady držíme hodně při sobě. Vztahy jsou tu, řekl bych, lidštější.“
A jak vnímáte fanoušky obou klubů?
„Já se ve Spartě nedostal do prvního mužstva, takže jsem ty, kteří chodí na ligu, moc nepoznal. Z dorostu nebo z B mužstva se k nim zase tak moc nedostanete. Tady ve Slavii jsou úžasní. Může za to i nový Eden. Užívají si svůj stadion i to, že se tu jejich mužstvu většinou daří. Udělají tady vždycky perfektní atmosféru. A pochopitelně chtějí, abychom vyhrávali.“
Bude skvělá atmosféra i na tomto derby?
„Jsou všechny podmínky k tomu, aby byla. Má být krásné počasí, vyprodáno. Já věřím, že lidi přijdou na dobrý fotbal. A my chceme pochopitelně našim příznivcům udělat radost a ten hodně důležitý zápas vyhrát.“
Všichni to od vás čekají. Slavia lize jasně vládne, právě tak jako kdysi vládla Sparta. Co se stalo? Co se změnilo?
„My chceme vyhrát! A že se změnily role týmů? Já myslím, že to je logické vyústění toho, jak se ve Slavii už několik let pracuje. Tady je nastolená jasná filosofie. Ukazuje se, že když se věci dělají správně, tak se to vyplatí. A já věřím tomu, že Slavia pracuje správně a já jsem její součástí. To mě moc těší.“
Co řešíte víc v kabině? Spekulace kolem národního týmu nebo derby proti Spartě?
„Máme za sebou náročný program. V Edenu se hraje první derby na novém stadionu. Bude to svým způsobem historický zápas. A ten přece musíme vyhrát. Tohle je naše téma číslo jedna.“
Bude to nejtěžší zápas?
„To se teprve ukáže.“
Rozhodne o titulu?
„Věřím, že odsuneme Spartu o další tři body dozadu a uděláme si dobrou výchozí pozici.“
Ve Slavii jste pořád musel dokazovat, že nejste protekční fracek. Prosadil jste se do ligové špičky. Myslíte, že kdybyste se jmenoval, dejme tomu, Vondráček nebo Strnad, měl byste do reprezentace blíž? Vždyť v ní byl třeba naprosto nevýrazný Hušek...
„Na to se mi těžko odpovídá. Já věřím, že se v českém fotbale řada věcí změní a většina věcí půjde správnou cestou. Ať už se mě to dotkne nebo ne. Současný stav neřeším. A proč taky. Snažím se hrát co nejlépe a buď tyhle věci jako pozvánka do národního mužstva přijdou nebo ne. Jinak se v tom nepatlám. Fakt ne.“
A co když tým povede Karel Jarolím. Nebude to zase komplikace?
„On několikrát dokázal, že mu jde o fotbal. Má výsledky. Na jména se koukat nebude.“