Fořt: Konec je definitivní

Jak jste si užil oslavy svého prvního titulu?
„Jo, dopadly podle plánu.“ (směje se)

To znamená?
„To znamená - co jsem vydržel. Myslím, že ty největší oslavy ale teprve vypuknou s pohárem a s medailí na krku. Letos jsme to zvládli s předstihem, máme ale před sebou ještě dva zápasy. Jsme profesionálové, hrajeme o peníze, chceme je vyhrát.“

Přišla vám nějaká gratulace z Toulouse, odkud jste si do Slavie odskočil na hostování?
„Mám kamarády v klubu i mimo něj, napsali mi ale spíš lidé mimo klub. Kluci z kabiny ne. Myslím, že ti o tom, že Slavia získala titul, ani nevědí.“(směje se)

Je váš návrat do Francie definitivní? Nebo existuje nějaká možnost, že zůstanete v Edenu i na podzim?
„Je to definitivní, v Čechách na sto procent nezůstanu.“

Ani když o vás projeví zájem kouč Jarolím a vedení Slavie oznámí, že je ochotno se s Toulouse dohodnout na prodloužení hostování?
„Myslím, že dohoda možná není, Toulouse odmítlo dát do smlouvy opci. Navíc, pro mě je jasná priorita zahraničí.“

Nepřepadá vás lítost? Získal jste titul, v poslední době jste se rozstřílel, před vámi vidina účasti v Lize mistrů...
„Právě naopak, budu odcházet šťastný, že jsem získal titul. Slavii budu samozřejmě přát postup do Ligy mistrů. Každý český fotbalista chce však být v cizině, já nejsem výjimkou.“

V Toulouse ale můžete mít problém se prosadit. Tým hraje jen na jednoho útočníka Gignaca, který je navíc nejlepším střelcem francouzské ligy.
„To je pravda. Četl jsem s ním ovšem rozhovor, prý odejde pryč, asi do Anglie. Zkrátka - uvidí se po přípravě, jestli budu mít nějakou šanci nebo půjdu zas o dům dál. Do Čech ale ne, zůstal bych každopádně v cizině. Vím, bude strašně těžké se v Toulouse prosadit, i pokud tam Gignac nezůstane. Kromě něj jsou tam další tři kvalitní útočníci. Tím, že nehrají, strašně trpí. Je těžké nastoupit na dvě minuty a celý týden jen trénovat. Loni jsme společně bojovali, kdo z nás půjde aspoň na lavičku. Kvůli prémiím. (směje se) Oni jsou ale jiná mentalita, cítí se dotčení, když se nedostanou ani do osmnáctky. Já byl po zranění, byl jsem i rád, že jsem mohl jít za béčko.“

S kým v Toulouse nejvíc kamarádíte?
„Hodně s Mansarem z Guineje a právě s Gignacem. Scházeli jsme se všichni i s manželkami. I kvůli tomu se mi v zimě těžko odcházelo do Prahy. Je tam opravdu super parta.“

Takže v kabině vládnou srandičky jako v Česku?
„Jo, to je úplně stejné. Záleží, jaké jsou osobnosti v mančaftu. Zrovna Gignac, to je takový Pavel Horváth. Samá legrace, pořád něco vymýšlí, dělá příjemnou atmosféru. Na to se moc těším. Jestli ale odejde, tak bohužel...Nebo vlastně bohudík?“ (směje se)

Těšíte se i na životní styl?
„Určitě, naprosto mi vyhovuje. Pět měsíců jen sluníčko, pohodička. Jižní Francie je krásná, mám kousek hory i moře. Ale nedovedu si představit, že bych měl žít v zahraničí natrvalo. Po fotbalovou kariéru ano, ale déle ne. Chyběli by mi kamarádi, Čechy.“

Přišel jste ve Francii na chuť vínu?
„Jednou jsem ho ochutnal, ale jen minimálně. Se známým, který mu rozumí. Bylo dobré, ale... Já jsem na pivo.“

Slávističtí fanoušci na vás ale vymysleli pokřik Pivo, vodka, becherovka, Pavel Fořt. Co tedy vodka a becherovka?
„Kdepak, to ne, já jen to pivo. Asi se to fandům hodilo do rýmu, já jsem ale klasický pivař. Vždyť jsem přece od Plzně.“