Pavlík: Když mě soupeř naštve, tak to napálím!

Právě kapitán severočeského týmu patří mezi nejtvrdší střelce vůbec. „Řádím ho v tomto směru mezi desítku nejlepších,“ říká o svém týmovém parťákovi Michal Špit. „V tréninku do toho sice tolik nemlátí, jeho střela však nepříjemně plave,“ dodává.

Hráči s nejtvrdší střelou v české lize

1. Patrik Berger Co nedostal do vínku do pravé nohy, to mu obrovsky vynahrazuje levá. V ní má neuvěřitelnou sílu. Svoji přednost využívá celou kariéru. Jeho levačka naposledy řádně promluvila loni na podzim, kdy třemi ranami z dálky nasázel na Letné hattrick Kladnu. 2. Petr Pavlík Z jeho kopaček jde strach. Není náhoda, že jej trenéři českých ligových mužstev v hlasování řadí mezi nejtvrdší střelce už několik sezon. 3. Petr Papoušek Postavou spíš „střízlík“, ovšem ránu má parádní. K tomu dokáže míč napálit tak šikovně, že před gólmanem prudce změní směr. 4. Jan Rajnoch Na starosti má hlavně defenzivu, v lize ale nasázel 22 gólů. Část z nich i po střelách z dálky. 5. Pavel Horváth Současného kapitána Viktorie Plzeň si většina fanoušků spojuje s technickými kousky, levačkou však dokáže vypustit i pořádný projektil.

V pondělí to poznal i ostravský brankář Antonín Buček. Pavlík si postavil míč, dal si asi sedmimetrový rozběh a pak pořádně švihnul nohou. Po chvilce už se balon třepetal v síti, Buček zíral zoufale okolo sebe.

Když mě soupeř naštve, tak to napálím!

Když napřáhne, je z toho většinou „pumelice“. Jako v pondělním duelu s Baníkem Ostrava (2:1), kdy jeho bombu z přímého kopu z 25 metrů zastavila až síť. Ne náhodou patří kapitán Jablonce Petr Pavlík mezi nejtvrdší „šutéry“ v lize. Trénujete střelbu často? „Myslím, že asi normálně. Mám ale někdy problém s tím, že kluci nechtějí chodit do zdi. (směje se) Většinou tedy střílím přes železnou náhražku. Podle mě se to ale moc natrénovat nedá. Buď v sobě tvrdou ránu máte, nebo ne. Je to pak padesát na padesát. Buď trefíte rohový praporek, nebo to skončí v bráně.“ Umíte se opřít do balonu i levačkou? „Určitě, když není zbytí, tak vlastně musím. (směje se) Není to ale určitě takové jako pravou.“ Docílil jste většinu gólů v nejvyšší soutěži střelou z dálky? „Gólů jsem celkově v lize moc nedal (pozn. red. – 18). Je to asi tím, že to trefuji většinou přesně do výšky, která je pro gólmany ideální. Bohužel. Jinak střílím branky spíš z penalt.“ Řešíte je ranou? „Jak kdy. Rozhodnu se vždycky na poslední chvíli podle toho, jak se mě soupeři pokoušejí vyvést z míry. Když mě hodně naštvou, tak to napálím. (směje se)“ Byla střelba z dálky vaší disciplínou už od žáčků? „Dá se říct, že ano, ránu jsem měl vždycky. Pamatuji si, že v mladších žácích jsem dal za sezonu třicet gólů. Hodně z nich bylo z dálky.“ Měřil vám někdo rychlost střely? „Zatím ne, ale bylo by to zajímavé, docela bych to chtěl vědět.“ Robertu Carlosovi naměřili přes 130 kilometrů v hodině. Myslíte, že se mu blížíte? „Kdepak. Myslím, že se nemůžu měřit s těmito největšími „šutéry“. U nás asi ano, ale s těmi světovými rozhodně ne.“ V lednové anketě o hráče s nejtvrdší ranou v lize, jste skončil na třetím místě za libereckým Papouškem a sparťanem Bergrem. Sedí toto pořadí? „Myslím, že ano. „Papén“ (Papoušek) má menší nohu, navíc má specifický styl kopu, on to vlastně ani nedotahuje. Míč má pak neobvyklou trajektorii. To mně to létá jenom rovně.“ Vyhovuje vám trend stále lehčích a lehčích míčů? „Stoprocentně. „Špiťák“ (Michal Špit, brankář Jablonce) na ně pořád nadává, že plavou. Tak si z něj střílíme, že mu koupíme plovací vestu, aby se neutopil. Ale vážně, pro střelce jsou současné balony obrovskou výhodou.“

„Byla to vážně pecka! Navíc přes šajtli, takže míč chytil faleš, hodně těžká střela na chytání,“ uznává i s odstupem ostravský gólman.

Jenže Pavlík není jediný mistrem v tomto oboru. Po českých trávnících pobíhá hned několik hráčů, jejichž střely mohou bolet. Své kouzlo stále neztratil ani někdejší reprezentant Patrik Berger, tvrdou ranou je pověstný i liberecký Petr Papoušek. Ale jsou i další.

Brankáři mají střelce „tvrďáky“ zmapované. Musí, jinak by to totiž pro ně zle dopadlo. „Když vidím, že se při standardní situaci, která je asi z dvaceti pěti metrů, staví k míči Petr Papoušek, musím počítat s tím, že se pokusí vystřelit rovnou na bránu,“ popisuje Špit, který je známý tím, že si v počítači vede podrobnou kartotéku střelců.

„Přesně tak, jsou hráči, u kterých víte, že budou pálit již z pětadvaceti či třiceti metrů. Jako třeba Rýdel z Plzně nebo Šmahaj ze Zlína,“ přizvukuje Petr Drobisz, gólman Olomouce. „My brankáři to máme díky novým technologiím těžší a těžší, míče lítají, jak chtějí,“ zoufá si.

Drobisz také zmiňuje zajímavý paradox. Nebezpečnější totiž pro gólmany nejsou střely zblízka, ale ty tvrdé z dálky. „Když hráč vypálí z dálky, míč se začne ve vzduchu kroutit a těsně před vámi změní směr, pak vypadáme za blbce. Jenže střely zblízka už směr nemění,“ zdůrazňuje.

Rány z blízkosti sice nemění směr, jenže když je chytíte, pořádně to v rukavicích štípne. Zvlášť pokud se do míče opře hráč typu Pavlíka či Bergra. „To víte, že to štípne, ale nic s tím stejně neuděláte, proti střele jít musíte,“ vypráví Drobisz.

Když proti vám letí míč přes sto kilometrů v hodině, strach si prý nestihnete uvědomit. „Člověk se snaží ráně zamezit, neřeší jak rychle míč letí. Strach si vůbec nestihne připustit,“ říká Špit. Uhýbat před tvrdými ranami se prý nevyplatí ani na tréninku. „Pak si na to totiž zvyknete a v zápase bude zle,“ varuje Drobisz.

Brankáři proti míči jít musí, je to v jejich popisu práci. Ovšem někdy se zdá, jakoby se tvrdým ranám nechtěli postavit hráči v poli. Třeba v pondělní dohrávce v Jablonci se zdálo, že se při Pavlíkově střele zeď z Ostravských rozestoupila.

Tvrďáci“ v zahraničí

1. Roberto Carlos Jeho dělovka byla pověstná. Když se z přímého kopu opřel do míče, brankáři se báli, aby míč nedoletěl až k nim. Rána totiž pořádně štípla. 2. Cristiano Ronaldo Je vyhlášeným technikem. Pokud však jde o standardní situace, dokáže být i pořádný tvrďák. Jeho přímáky se v letu z původního směru příliš nevychýlí. 3. Roy Makaay Střelec Feyenoordu patřil mezi hráče s nejtvrdší střelou. Když působil v Bayernu Mnichov, naměřili mu nejrychlejší ránu v celé bundeslize.

Byl v tom strach? „To ne, díval jsem se na to na videu a jeden z kluků tam nadskočil, protože si myslel, že míč půjde výš. A on pod ním nakonec proplul,“ popisuje brankář Buček.

„Kluci by se ve zdi neměli bát toho, že je míč trefí. Hrajeme to přeci od malička, jsme zvyklí. Když je do zdi stavím, spoléhám na ně, oni mě v tom nemůžou nechat.“

Olomoucký strážce Drobisz však říká, že do rány jako z kanonu se každému skákat nechce. „Jsou hráči, které do zdi nepostavíte. Dáváme tam raději ty, u kterých víme, že neuhnou,“ usmívá se.

Střelci „tvrďáci“ jsou zkrátka postrachem.

Českoslovenští „tvrďáci“ v minulosti

1. Ladislav Jurkemik Obránce s dynamitem v noze. Jeho bomba do horního růžku v utkání o 3. místo na ME 1980 byla dlouhá léta znělkou Branek, bodů, vteřin. 2. Pavel Nedvěd Z dálky nastřílel spoustu gólů, stejně tvrdě pálil pravačkou i levačkou. Ne náhodou mu spoluhráči v Laziu Řím přezdívali „kanon“. 3. Jiří Sloup Levačka někdejšího záložníka „klokanů“ byla pověstná. Využíval ji hlavně při trestných kopech. Pokud míč nezastavila zeď, třepetal se vzápětí téměř jistě v síti.