Zní to skoro neuvěřitelně. Do Edenu přišel jako záložník, sezonu začal v obraně, nakonec skončil v útoku! A tam dvacetiletý univerzál Adam Hloušek „řádí“ jako černá ruka. Hloušek dal gól Tiraspolu a ve čtvrtek proti Bělehradu připravil dvě branky Šenkeříkovi.
„Mně to zvláštní nepřijde. Když jste na hřišti, je přece jedno kde,“ tvrdí Hloušek, hráč s nadprůměrnou rychlostí a dynamikou.
Přesto, když vás trenér Jarolím seznamoval se záměrem využít vás v útoku, nebral jste to zprvu tak, že si dělá legraci?
„On se mě nejdřív ptal, jestli jsem hrál někdy dřív v útoku. No, ale trošku jsme se na sebe usmívali. Nevěděl jsem, co od toho čekat. (směje se) Nakonec se to s Tiraspolem naplnilo. Byl jsem za to moc rád.“
V útoku se cítíte nejlépe?
„Přesně tak, je to jednoznačně tam. Dá se říct, že to je moje největší parketa.“
Takže kdyby vás teď kouč „šoupnul“ do zálohy nebo do obrany, budete zklamaný?
(směje se) „Zklamaný ne, snažím se prostě, abych hlavně hrál a podával co nejlepší výkony.“
Je těžké se v tak krátké době přeorientovat z obránce na útočníka?
(směje se) „U mě je to především o obraně. Tam se musím přeorientovat na úkoly, jiné jsou dozadu i směrem dopředu. Útok mi žádný problém nedělá, já jsem vlastně do sedmnácti let hrál na hrotu, takže žádný velký problém v tom nevidím.“
Máte to pořád zažité?
„Určitě, návyky tam jsou. Spíš jsem se na to hodně těšil, než abych přemýšlel nad tím, jaké úkoly budu plnit.“
Už si váš otec (Jiří Hloušek, trenér B-týmu Jablonce) zvykl, že má ze syna útočníka? Nedávno jste spolu probírali defenzivní záležitosti a teď…
„Vlastně, když jsem mu psal, že proti Tiraspolu jdu do útoku, byl rád. Vrátil jsem se na své oblíbené místo. V Jablonci v áčku jsem hrál v záloze, když mě ale trenér poslal za rezervu, tak jsem stoprocentně věděl, že mě postaví táta do útoku.“
Se Zdeňkem Šenkeříkem vám to na hrotu výtečně klape. V čem si nejvíc vyhovíte?
„Určitě v tom, že víme, že když jeden jde proti míči, druhý zabíhá za něj. Pak nabíháme do vápna. Návyky máme stejné, víme o sobě.“
Věřil jste, že se ve Slavii tak rychle prosadíte?
„Tak šel jsem do Edenu s tím, že musím každý den dřít a dřít. Věřil jsem, že to přijde co nejdřív. Že to přišlo tahle brzo, je jen dobře. Bylo příjemné, že když jsem byl nyní zraněný, že se mnou trenér každý den komunikoval, ptal se, jak to vypadá. Byly náznaky, že by to mohlo směřovat na pohár s Bělehradem. Vyšlo to.“
Výhra nad Srby byla už třetí v pořadí, tým se pomalu dostává z počáteční krize. Bude těžké prodloužit vítěznou sérii dnes v Teplicích?
„Je pravda, že na Stínadlech se snadno nevyhrává. Vím to moc dobře, když jsem tam hrál s Jabloncem. Odehráli jsme ovšem dobrý zápas s Bělehradem, Teplice v poháru prohrály. Hodně si věříme.“
Je pro vás překvapení, jak letos Teplice odstartovaly?
„Jsou ambiciózním týmem, chtějí hrát o nejvyšší příčky. Takže mě to ani tolik nepřekvapilo. Mají to dobře poskládané odzadu, je těžké s nimi hrát. Ale věřím, že se prosadíme.“
Vaši bývalí spoluhráči z Jablonce vás přirovnávají, co se týče přístupu k fotbalu, k Pavlu Nedvědovi. Sedí to?
„Myslím, že v pracovitosti, v takovém tom odhodlání odevzdat všechno fotbalu, tak tam trošku přirovnání sedí. Je to ale z mé hlavy. Když si řeknu, že po tréninku půjdu trénovat, pak věřím, že mi to přinese ovoce v zápase.“
Přidáváte si často?
„Dá se říct, že každý den. Jdu třeba na patnáct minut do posilovny nebo si dám švihadlo, odrazovku na schodech a tak. Každý den něco jiného. Směřuji všechno k víkendovému zápasu. Nebo teď ke čtvrtečnímu poháru.“
Vzal jste si příklad přímo od Nedvěda?
„Přečetl jsem si o něm hodně, spoustu věcí, co on dělal, jsem použil. Snažím prostě dělat to, co je pro mě nejlepší. Musím být o tom přesvědčený.“
Prý dbáte i na jídelníček. Notujete si tedy s koučem Jarolímem, který to hlídá?
(směje se) „Ne, to ne. Vůbec se o tom nebavíme. Mám to navyklé z Jablonce, jak se blíží zápas, je můj jídelníček přísnější. Přemýšlel jsem, co bude pro mě nejlepší, snažím se to praktikovat. Zatím to vychází.“
V týmu vašeho otce je zvykem den po vyhraném zápase konzumovat utopence s hermelínem. Co na to táta říká?
„No, ten jim to tam přiváží. (směje se) Je to vyhlášená lahůdka v Semilech, vyrábí to tam jeden pán, je tím proslulý po celém Libereckém kraji. Táta to klukům vždycky slíbí za výhru, o to víc pak kluci makají.“
Když jste hrál v rezervě, dal jste si také utopence?
„Zpočátku to nebylo tak zavedené. Ale pamatuji si, že když jsem tam přišel hrát s áčka, tak to fungovalo. Ale nedal jsem si.“
Klobásy u vás tedy neexistují?
„To existuje. Možná však v létě nebo v zimě, když je dovolená. Jinak v průběhu sezony určitě ne.“
