Čecháčci jsou vyčůraní, Slováci hned vypění

Před soubojem reprezentací v kvalifikaci mistrovství světa docela dobrý důvod k malému hecování.

Došlo k němu už při příchodu do restaurace McDonald´s na stadionu Slavie v Edenu. Šmicer si objednal mufínka, čaj a cukr navíc. „On teď nehraje, tak může hřešit," okomentoval jeho kalorický výběr Krajčík.

Na hrotu nastoupí jen Koller »

„Tak si dej jako obvykle panáka, nějak ti to projde," pohlédl druhý směrem ke kanceláři, kde sedává přísný trenér Jarolím. Za chvíli se Krajčík přiřítil s džusem. „Panáka neměli," hlásil.

Zápas Slovensko - Česko sledujte od 20:30 ONLINE »

Oba jste se narodili v bývalém Československu, rozdělení federace v roce 1993 jste zažili jako mladíci. Jak jste ho vnímali? Napadlo vás, že se mohou národy politicky odtrhnout?
Šmicer: „Abych se přiznal, bylo mi to celkem jedno. Ve dvaceti vnímáte celý svět jen růžovým pohledem. Kdybychom zůstali spolu, tak proč ne, ale rozpad mi také nevadil. Ale nechápal jsem důvody, proč se máme rozdělit."
Krajčík: „Ve věku patnácti let jsem z toho neměl ani pořádně rozum. Bydlím v Senici, což je od Hodonína necelých dvacet kilometrů. Jezdili jsme tam nakupovat, protože tam bylo k dostání lepší zboží."
Šmicer: „Víno a slivovici."
Krajčík: „Ne, to máme na Slovensku lepší. Kupovali jsme třeba tenisky. Vnímal jsem jen, že se tam mluví trochu jiným jazykem, kterému jsem ale perfektně rozuměl. Proč se tak děje, proč se dělíme, o tom jsem ani moc neuvažoval."

Hašek: Velký tlak dělá velké hráče »

Vy jste však část dětství prožil v Česku. Necítil jste se proto víc pravým federálem?
Krajčík: „Táta hrával za Válcovny Frýdek-Místek a na vojně za Tábor. Žil jsem v Česku čtyři roky, od dvou do šesti let. Na Slovensko jsme se vrátili, když jsem šel do školy."

Matej Krajčík s Vladimírem Šmicrem • Barbora Reichová (Sport)

Jako předškolní dítě jste se naučil perfektně česky. Jak vám vyskočilo pověstné ´ř´, hláska, kterou slovenština nemá a jejíž vyslovování dělá potíže?
Krajčík: „Úplně samo, vůbec o tom nepřemýšlíte. Ve školce a při dětských hrách se řeč učí sama. Když jsem v devatenácti přišel do FrýdkuMístku na fotbalové angažmá, hned jsem se všemi začal mluvit česky. Naprosto spontánně."

Vladimíre, vám dělala slovenština nějaké problémy?
Šmicer: „Rozumím v pohodě. Všude nás obklopovala a dokonce se mi moc líbí. Díval jsem se na televizi, filmy, četl slovenské časopisy. A také jsem zažil ještě federální reprezentační výběr. Nastupoval jsem s Moravčíkem, Dubovským, hrál jsem československou ligu. Jí mi bylo nejvíce líto, protože si myslím, že byla dobrá. Silná, kvalitní."

Slováci si věří: Nechte hrát Rosického a vyhrajeme »

Máte v druhém jazyce nějaké oblíbené slovíčko?
Šmicer: „Moc se mi líbí ujo. To je přece perfektní. Vtipné. Když jsem sledoval jako malý pohádky a zaznělo tam, hned jsem se smál. Ujo. A ještě... jak říkají holky milému?
Krajčík: „Zlatko? Miláčik? Já to už nepoužívám. A holka jsem nikdy nebyl! Tak nevím, co máš na mysli."
Šmicer: „V jednom televizním pořadu to říkala Darinka Rolincová. Už vím - kocúrik. To se mi taky líbí."

A které české slovo oslovilo vás?
Krajčík: „Asi to nejpoužívanější. Aspoň v Praze. Brácha s kamarády sem jdou studovat hotelovku a jsou úplně vyřízení z toho vole, vole, vole. To je hrozně chytlavý. Smál jsem se jim, že za dva měsíce pobytu v Praze to budou říkat za každým druhým slovem taky. Už když jsem jako dorostenec jezdil do Čech na turnaje, tak jsem ho zachytil."

Přesto, nestane se, že se vám jazyky pomíchají?
Krajčík: „Ale jo. Fotili jsme se ve Slavii na plakát a nabádal jsem brankáře Michala Vorla, aby se nenapařoval. Koukal na mě divně. Chtěl jsem totiž říct nenaparoval. Když nemáte v mateřštině nějaké písmeno, tedy ř, tak to může být matoucí. A spletete se. Jinak přecházím do druhého jazyka naprosto bez zaváhání. Kdyby tady neseděl Vláďa, ale Dušan Švento, bavil bych se s ním slovensky."

Matej Krajčík • Michal Beránek SPORT

Přecházíte do slovenštiny i v soukromém životě? Například v supermarketech, kde hodně pracují vaši krajané?
Krajčík: „Snažím se okamžitě. Vím, jak je těžké přijít pracovat do ciziny, když mluvíte s někým v jeho mateřštině, hned se cítí líp. A většinou sem jezdí lidé z východního Slovenska, kde je práce málo. Řeč rozeznám velice rychle. I když je spousta slov společných, čeština je tvrdší, má jinou tóninu."

Píšou vám často ve jménu Matej háček nad e?
Krajčík: „Spíš nevědí, že se správně vyslovuju Matěj, protože slovenština změkčuje. Ale při přepisu se to stane. Chci, aby tam háček nebyl, abych to měl správně."
Šmicer: „Já mám zas příjmení německého původu a ptají se mě - psáno česky, nebo německy? Říkám s cé. A stejně mi tam pořád vsouvají tz."

Hřiště v Bratislavě? V katastrofálním stavu »

Rozumět jazyku je jistě příjemné, ale na druhém národu lze najít i jiné půvaby. Upřímně, která slečna či dáma se vám líbí?
Šmicer: „Já jsem měl moc rád Darinku Rolincovou v době, kdy začala zpívat s Karlem Gottem. To byla rozkošná holčička. Nebo třeba herečka Magda Vašáryová. To je přece pěkná ženská. A našly by se další. Třeba první miss Československa Ivana Christová. Na tu se dalo koukat."
Krajčík: „Mně se pořád líbí herečka Vilma Cibulková. A čím dál víc. Třeba ve filmu Pupendo. Vždycky mě přitahovaly starší, vyzrálé ženy. A nechte mě chvilku vzpomínat. Určitě si vzpomenu na další."

Nemůžeme se bavit jen o ženách. Pojďme dál. Je nějaká vlastnost, která se vám na druhém národu vysloveně protiví?
Šmicer: „Já tolik rozdílů v povaze nevidím. Slováci jsou trošku víc temperamentní, což může někdy být na škodu. Ve Slavii bývala silná skupinka Slováků - Pišta Rusnák, Berco Juraško, Karol Praženica. Někdy při tréninku se to začalo mydlit kvůli maličkosti, oni se hned nechali vyhecovat a zajeli do vás. Nepřenesli se přes to, nebrali to s nadhledem."
Krajčík: „Čeští spoluhráči mi to potvrzovali. Že jsme agresivnější. Čecháčci jsou spíš v pohodě, takoví vyčůraní. Abych se přiznal, já to trošku i obdivoval. Vnímal jsem to jako sebevědomí."

Zaznamenali jste něco vysloveně urážlivého? Útok na svůj původ?
Krajčík: „Teď nám pořád vyčítají, že jim tady bereme práci. Ale to je jen v legraci. V nadsázce."
Šmicer: „Na nějaký konfl ikt si taky nevzpomínám. Za federální ligy jsme však věděli, že jezdit na Slovensko je těžké. Že se tam snadno nevyhrává. Ale to nebylo nic osobního, takový je fotbal."

Znáte nějaký hezký vtip, který je namířený na povahu národa?
Šmicer: „Ježíšmarjá, já vtipy vyprávět neumím! Ani si je nepamatuju. Poslechnu si ho a druhý den ho zapomenu. Přitom je jich tolik dobrejch."
Krajčík: „Jsem na tom podobně. Jen si myslím, že se vtipy různě přetvářejí podle toho, kdo je vypráví. Jednou jsou jejich terčem Záhoráci, pak Východňári. Podstata zůstává stejná, jen se to hodí na někoho jiného. Takové klasické - sejdou se tři... Dají se obměňovat různě. Ale fakt si nevzpomenu."

Tak z vážnějšího džbánku. Federální hymna měla dvě části - napřed českou, pak slovenskou, šly hned za sebou. Chybí vám, že druhá polovina odpadla?
Šmicer: „Teď už mi to připadá normální, ale dlouho jsem si nemohl zvyknout. Pořád jsem očekával blýskanie nad Tatrou a ono najednou nic. Přitom slovenská část uměla nabudit, česká je taková táhlá, nivá."
Krajčík: „Já mám českou část v uchu pořád. Tím, jak hraju už přes deset let v Česku, ji slýchám často. Před mezistátními zápasy nejen ve fotbale, při slavnostních příležitostech. Vlastně tak trochu pořád cítím, že je moje."

Když se utkání koná v Česku, mají hymny obrácené pořadí, nejprve se hraje slovenská. Jak vnímáte tuto změnu?
Šmicer: „Beru to jako fakt, nijak se nad tím nepozastavuju. Vychutnám si naši a je mi jedno, v jakém jde pořadí. Spíš se nedovedu vžít do pocitů hokejistů, kde se hraje hymna na počest vítěze. Když se prohraje, je to hrozné. Stojíte v pozoru, pumpuje ve vás zklamání z neúspěchu a ještě posloucháte ódu na soupeře. Vzpomínám si na ruskou. Tedy sovětskou. Ona se mi přitom líbila, její monumentálnost. Byl jsem vychován v komunismu s přesvědčováním, že Sovětský svaz je nejlepší na světě. A hymna tomu odpovídala. A k tomu útok Makarov-Krutov-Larionov. To bylo přece famózní."
Slávista Šmicer padá po souboji s Herzánem • Jaroslav Legner SPORT
Vraťme se do česko-slovenského prostředí. Rozlišovali jste v minulosti, kdo z fotbalových reprezentantů je Čech a kdo Slovák? Myslím tím i hodně hluboko v historii."
Krajčík: „Když se podívám na fotku nároďáku, tak si to uvědomím."

Malá zkouška - kdo jsou stříbrní medailisté z mistrovství světa 1962 v Chile?
Krajčík: „Dobře. Můžeme začít."

Co brankář Schrojf?
Krajčík: „Nachytat se nenechám. I když chytal a žil léta na Slovensku, pochází z Prahy, to jsem se dozvěděl."

Obrana Lála či Tichý, Popluhár, Pluskal, Novák?
Krajčík: „Bimbo Popluhár je Slovák, zbytek Češi. Moment, co Novák?
Šmicer: „Prosím tě, Čech, kapitán mužstva."

Záložní dvojice Masopust - Kvašňák?
Krajčík: „Neurážet, oba byli voleni mezi nejlepšími fotbalisty 20. století obou národů."

Útok Pospíchal, Kadraba, Scherer, Jelínek.
Krajčík: „Všechno Češi.
Šmicer: „Souhlasím."

Správně, ovšem až na Adolfa Scherera. Ten pocházel z Vrútok.
Šmicer: „Ono je to už dlouho. Ale mistry Evropy 1976 bych dohromady dal. Tam převažovali Slováci. Ondruš, Gögh..."

Pozor, ten měl slovenské předky, ale narodil se v Kladně!
Šmicer: „Vážně? (udiveně). Tak to bych přísahal, že s Čechy nic společného nemá. Už to jméno - Koloman. Dokonce bych řekl, že to byl Maďar. Ale ono se to všelijak mísilo. U někoho jsem si ale jistý. Taková divná osoba, Ladislav Vízek (jeho tchán - pozn. red.), to je Čech! (oba se smějí)
Krajčík: „A také oba víme, že Karel Jarolím je Čech."

Velký rozdíl mezi oběma národy je ve víře v boha. Vy jste věřící?
Krajčík: „Jsem. Vedla mě k tomu celá rodina, babičky, dědečkové. Přijel jsem k nim na prázdniny a každou neděli jsem musel do kostela. Děda dokonce chtěl, abych studoval na faráře. To mě nijak nelákalo, asi proto jsem ve fotbale něčeho dosáhl."

Matej Krajčík s Vladimírem Šmicrem • Barbora Reichová (Sport)

Když tedy někoho v zápase podle zvyku patřičně naberete, vysvětlíte mu, že to byla boží vůle?
Krajčík: (smích) „Ve sportu se to tak nedá vnímat. To je otázka svědomí."

Vladimíre, nezklamete průzkumy, které uvádějí, že Česko je nejsilnější ateistickou zemí?
Šmicer: „Jsem nevěřící. Do kostela jsem nechodil, babička jakž takž, rodiče už ne. Na víře ovšem nevidím nic špatného. Je pěkné vidět nad sebou něco vyššího. Bůh to u mě není."

Nemůže Slovákům vyšší moc na fotbalovém poli pomáhat?
Šmicer: „Člověku to individuálně může pomoci. Když se uklidní, k něčemu upne, najde v sobě vnitřní sílu. Na hřišti se to ovšem smaže."
Krajčík: „Já nevím. Naopak například u hokejistů působících v Americe jsem četl, že se snaží veškeré okolní vlivy, tedy i modlení, odbourat a soustředit se jen na výkon. Pro někoho to může být nakonec jenom rituál. Kolik hráčů se před nástupem na trávník pokřižuje a to je všechno. Když nemáte natrénováno nebo vám to nejde, tak vám Bůh nepomůže, abyste vstřelil tři góly."

Teď čeká oba národy ostré střetnutí. Může rozjitřit vzájemné rozepře?
Šmicer: „Myslím, že ne. Hecování k fotbalu patří, rivalita taky. Ale pochybuju, že by se to zvrtlo. Nic takového jsem z české strany nezachytil ani po jarní porážce. Oni Slováci už taky potřebovali jednou uspět."

Fanouškům v Čechách nejvíc vadil televizní přenos na stanici Nova, kdy se slovenský komentátor radoval při vstřelení vítězného gólu hostí. Jak jste to vnímali vy?
Šmicer: „Tak to mě taky nadzvedlo. Nevyčítám to Jurkovi, on dělal svou práci, ale odsoudil jsem ten model. Neumím si představit, že by se něco podobného odehrálo v Anglii nebo Německu. V mezistátním utkání hraje přece celý národ, nejen hráči na trávníku. Fandit musí i komentátoři. A ne že budu v české televizi dělat radost slovenským příznivcům."
Krajčík: „Já to neviděl, protože v Itálii jsem přenos nechytil. Slyšel jsem jen o tom. Nedávno jsem si přečetl, že Slavo Jurko se stal českým nepřítelem číslo 1." Nedostal za to na Slovensku státní vyznamenání? Krajčík: „To nevím, co pro něj přichystají."
Šmicer: „Ve mně to pořád je. Pustím si televizi, jdu fandit, vidím utrpení a ještě mám poslouchat, jak se soupeř raduje. Jurkovi nic nevyčítám, dělal svou práci. A dobře. Ale zavřel bych toho, kdo to dovolil. Ten mi způsobil taková muka, že na ně do smrti nezapomenu. Tohle nejde."
Krajčík: „Nebyl jsem tady, ale na Slovensku by to asi neprošlo. Tedy u fotbalu ne. Hokejisté hrají spolu každý rok, už to ani není zajímavý. Ale kvalifi kace mistrovství světa je rána. Mně by to taky vadilo. Aby mi Tomáš Radotínský na Jojce řval, že vyhráli. Tenhle model by prošel leda u zápasu 0:0, kdy ani jeden ze soupeřů nepřekročí půlku."

Probíráte ve slávistické šatně nadcházející zápas?
Krajčík: „Ani moc ne. Máme svých starostí dost. A taky slovenská menšina ubyla. Odešli Dušan Švento, Milan Ivana, Tunisany to moc nevzrušuje. Já velký hecíř nejsem a také souhlasím s Ivanem Haškem, že nemá rád nacionalisty. Před minulou porážkou 0:3 v Bratislavě se na Slovensku o ničem jiném nemluvilo, že musíme, musíme, a pak skutek utek."

Co vám tehdy na tom střetnutí, v němž jste nastoupil, nejvíc vadilo?
Krajčík: „Pořád se vyzdvihovala národní hrdost, pak Trnaváci vykoupili část lístků a prodali je Čechům. Vyběhli jsme a - tribuny fandily soupeři! Teď věřím, že se tak nestane. Máme naději postoupit, snad si to nikdo nedovolí. Tvrdí se, že nároďák je nejvíc, tehdy mi to tak nepřipadalo."

Ve slovenské nominaci není ani jeden zástupce z českého klubu. Proč? To se nikdo nenajde?
Krajčík: „Zní to ode mě trochu podivně, ale myslím, že hrát českou ligu je na reprezentaci trochu málo. Když se objeví někdo dobrý, spíš půjde do Rakouska nebo Belgie než do Česka. Sparta a Slavia mají ještě úroveň, ale jít - bez urážky -do Teplic, Olomouce nebo Liberce je málo. Slováci nastupují nyní v dobrých klubech a to je i příčina jejich vzestupu."
Šmicer: „Slovenský fotbal šel hodně nahoru. Ono záleží hodně na vydařených generacích. Velké národy jsou na nich závislé méně, my více. I z pětimilionového národa se dá postavit silný tým."
Krajčík: „V těchto poměrech by se však měli talentovaní hráči více hýčkat. Aby i to málo, co se nabízí, bylo využito. Ale za úspěchem musí jít všichni. Hráči, realizační tým fanoušci. To na Slovensku dosud nebylo."
Šmicer: „Malý národ a tím omezený přirozený výběr to je často jen výmluva. Ono se dá s mladými pracovat, najít vhodný systém. To nás teď stahuje. Pořád se spoléhalo na naši generaci a poněkud se zaspalo při hledání následovníků. Aby se něco podařilo, musí do sebe zapadat všechno. A Slovákům se to teď daří. Mají dobrou diplomacii, schopného trenéra, silné mužstvo. My v mnoha věcech kulháme."

Ivan Hašek a Michal Bílek v dobré náladě • Jaroslav Legner (Sport)

Změnilo se to změnou vedení ve svazu a příchodem Ivana Haška k reprezentaci?
Šmicer: „To ukáže až čas. Ale prvotní impuls se vydařil."
Krajčík: „Pro český fotbal je to jen dobře. Ale na slovenský tým to vliv nemá. Jestli chceme postoupit na světový šampionát, je jedno, jestli přišel Hašek nebo by tam zůstal Franta Straka. A jestli se vrátili Koller a Rosický. Pokud jsme silní, nemůžeme najednou propadnout depresi, že prohrajeme. Všechno je v hlavách. Mužstvo musí být silné také mentálně, nejen fotbalově."
Šmicer: „Přestože jsme posílili, stejně všechny trumfy drží v rukou oni. My jim to můžeme jen znepříjemnit."

Váš tip?
Šmicer: „Věřím, že zopakujeme výhru 3:0. Ale jsem u zdi, dám 1:0 pro nás."
Krajčík: „Já vidím plichtu. Ale neřeknu, jestli 0:0, nebo 3:3." Komu to vyjde, pozve druhého na večeři? Šmicer: „Jestli vyhrajeme, pozvu ho na výbornou. Nechám restauraci i výběr nápojů na něm. Ona by to nebyla velká pařba, Matej je profík, ten si nic takového nedovolí (oba se smějí)."