Verbíř je velký člověk, říká kouč Plíšek
Na Stínadla přišel jako náhrada za Petra Radu, který se ujal reprezentace, několik dnů před minulou sezonou. Také proto se trenér Jiří Plíšek potýkal s „porodními bolestmi“. Nyní však dovedl žlutomodrý tým až do čela tabulky.
Jste překvapený z toho, jak se vám vydařila úvodní třetina soutěže?
„V první řadě z toho máme radost. V minulé sezoně jsme se rozhodli udělat určité změny v týmu, postavit novou kostru a zabudovat hráče, kteří v sobě budou mít perspektivu, aby mužstvo dál rostlo. Už jarní část sezony nás odměnila za tvrdou práci, pro kterou se kluci nechali přesvědčit, a po zisku poháru je tohle pokračování toho, že hráči dostávají odměnu. Ale nemá to žádný vliv na to, že bychom si mysleli, že všechno umíme.“
Mluvíte o perspektivních hráčích, ale poslední dobou nejvíc pozornosti poutá Pavel Verbíř. Čím si vysvětlujete, že v šestatřiceti letech hraje tak skvěle?
„Na to je jednoduchá odpověď. Může za to velikost Pavla jako člověka a jako profesionála. Když se změnily určité tréninkové formy a daly se do toho nové věci, měl ze začátku určité problémy si na ně zvyknout. Ale nepamatuju se na to, že by vynechal jediný trénink nebo že by v nich vypustil byť jedno procento. Navíc byl příkladem, jak se chovat mimo trénink. Když to všechno vstřebal, díky své zkušenosti a své čisté mysli nepřestal nikdy být pozitivní.“
Co to znamená?
„I v momentě, kdy byl střídající hráč, měli jsme takový vztah, že jsme s hráči okolo pracovali společně. A pak přirozeně – i když pro spoustu lidí to je překvapující – dostal se do výborné formy. To je pro nás velká nadstavba.“
„Vždycky záleží na dvou stranách mince. Já jsem vnímal, že část města říkala, že Pavel už na to nemá. A druhá část zase tvrdila, že by měl hrát. Jenže ono se nehraje za zásluhy, ale podle toho, kdo má mužstvu co dát. Přesně takhle to Pavel uchopil. Vždycky je dobré mít takového hráče na své straně. Čím dřív pro svou věc získáte fotbalistu, který už má něco za sebou a může porovnávat, tím líp pro vás. To je velká deviza.“
Sedí na něj podle vás srovnání s Ryanem Giggsem?
„Myslím, že v našich podmínkách ano. Ryan Giggs se taky přeorientoval na jiný způsob hry, aby mohl přežít a aby byl dál přínosný. Pavel prošel podobnou cestou – z útočníka se stal krajní záložník a to mu umožnilo dál využívat své kvality. I když dnes šance spíš připravuje.“
V tuto chvíli vedete ligu. Jaké však bylo nejhorší období, které jste v Teplicích zažil?
„Když něco nového začíná a člověk poznává prostředí... Každý začátek je těžký, těžké je i navázat na něj. Leckdy se stane, že když přijdou noví trenéři, mužstvo dostane impulz, ale je to jen na začátku a pak není nic. Důležité je posunout se ze začátku někam dál.“
Měl jste úvod teplického angažmá o to těžší, že jste přišel těsně před začátkem minulé sezony místo Petra Rady, který byl zvolen reprezentačním trenérem?
„To bylo těžké. Mužstvo mělo za sebou celou přípravu, bylo nastartované na nějakou cestu, já jsem až v mistrovských utkáních poznával, jak hráči reagují. Bylo to ale těžké oboustranně, mužstvo bylo v očekávání, jak budu reagovat já. Neměli jsme čas poznat se ve větším klidu.“
„Já myslím, že to není pravda. Když se podíváte na statistiky, kolik kdo odehrál minut, zjistíte, že nejzkušenější hráči jich mají nejvíc. Ti talentovaní, o kterých se mluvilo a na které mířila kritika, je střídávali. Bylo to trochu jinak. Možná byla taková situace, že někteří začali mít obavu – cítili konkurenci, že přicházejí hráči, kteří budou lepší než oni. Ale to bylo v jejich hlavách. Skutečné zapracování mladých hráčů – a nebylo to nic extrémního – jsme udělali až v zimní přípravě. A to se nám podařilo. Spousta klubů, které procházejí generační změnou, pak hraje o záchranu, my jsme vyhráli pohár a jaro jsme měli slušné.“
Jak nesli starší hráči to, že jste je připravoval na roli, v níž nebudou tak důležití? Podle některých reakcí nepříliš dobře...
„Takhle to ale nebylo. Já ctím to, že nezáleží na věku. Měli by hrát ti nejlepší, není koho na co připravovat. Ke každému jsem naprosto férový a otevřený, není důvod, aby někdo měl něco předplaceného, a zároveň nikdo není outsider.“
Nevypadalo to nikdy, že ztratíte podporu důležitých hráčů v kabině? Nebál jste se, že vás hráči přestanou brát?
„Není důvod něčeho takového se bát. Když to vezmeme zpětně a podíváme se na dnešní sestavu... Hraje Štěpán Vachoušek, kterého všichni odepisovali, hraje Pavel Verbíř, kterému nikdo nevěřil, hraje Petr Lukáš, který je dost zkušený. To jsou všechno hráči, kteří nastupovali i v minulé sezoně. Není důvod bavit se o něčem, co neexistuje.“
Někteří starší hráči však evidentně problém viděli...
„Záleží na osobnosti každého člověka. Vrátíme se k tomu, jaký člověk je Pavel Verbíř, který to přijal. Je to skvělá osobnost, pracoval na sobě pořád dál a dneska je za to odměněný. Nehledal nic kolem a začal u sebe. To je ta nejlepší odpověď.“
Například Jiří Sabou však mluvil o tom, že k vám neměl důvěru. Necítil jste nikdy, že by se vám kabina vymykala z rukou?
„Ne, ne. Platí ve fotbale i v životě, že v každé skupině lidí, kteří spolu něco tvoří, jsou momenty, kdy to jde líp, a chvíle, kdy to jde hůř. Musí dojít k vyčištění ovzduší, je potřeba vyříkat si věci. To jsme udělali.“
Hráči napůl vážně podepsali petici proti vám. Věděl jste o tom?
„Vůbec. Vůbec ne, to jsme se dozvěděli přes Blesk, Aha! nebo Šíp. Bylo to cílené, navíc hozené do dne utkání na Kladně. Kluci se naopak zachovali skvěle – přišli, řekli, že to je nesmysl a že udělají všechno pro to, aby to smetli ze stolu. Nás to spíš posílilo. Ale na tyhle věci by měl odpovídat někdo jiný, já se tím vůbec nechci zabývat. To je mimo nás.“
Když se Teplicím nedařilo, kromě jiné kritiky se vám vytýkalo, že protežujete hráče z Balkánu...
„Ano, to, že jsem spojený s Bosnou a s některými hráči, kteří sem přišli na základě mých kontaktů, to je naprosto známá věc. Kdo mě ale skutečně zná, ví, že respektuju určité zásady. Jedna z nich je ta, že hrát budou skutečně jen ti nejlepší. Druhá je, že pokud jde o cizince, musí být lepší než domácí hráč. To jsou dvě věci, přes které nejede vlak. V našem prostředí se však vytvářejí kauzy a dezinformace, je pravděpodobné, že někteří hráči mohli mít obavu, že někdo bude protežovaný. Proč ovšem tu obavu měli? Protože cítili konkurenci? Protože cítili, že už na to nebudou mít, že přijdou o své bonusy? Vždycky, když takováhle situace přijde, všechno ukáže čas. A myslím, že v našem případě ukázal, že ty principy, o nichž jsem mluvil, fungují. Máme tady hráče z Japonska, ze Slovenska, pro všechny platí stejná pravidla.“
Takže cítíte, že to je spíš příhodný bič na vás?
„Může to tak být. Ale myslím, že to je spíš problém naší společnosti. Když jsem sem přivedl Edina Džeka, lidi se smáli, co to je za hráče, jak tady může být někdo z Bosny... Nikdo mu nechtěl pomoct. Když jsme do Sparty přivedli Bonyho Wilfrieda, kterého jsem já ze své pozice přikryl a vzal do B–mužstva, někteří lidé ho nechtěli vzít do auta, protože to je černoch. Dneska se o něj opírají. Tohle je velký problém naší společnosti, jak se chováme k zahraničním hráčům.“
Podobné zastoupení bosenských hráčů jako v Teplicích je v Jablonci. Máte s tím něco společného?
„Jo, já jsem na ty kluky dával doporučení. Jsou z fotbalové akademie, kterou velmi dobře znám. Znám lidi okolo ní, můžu jim věřit. Jsem rád, že doporučení, která jsem dal, se ukázala jako správná. Dneska už to není jen Džeko, prospěšní můžou být i jiní hráči. Pokud budou pokračovat v podobné cestě jako on, může z toho být ekonomický přínos pro celý český fotbal.“
Když se podíváte na tabulku, nemrzí vás, že jste Jablonci bosenské hráče doporučil?
„Vůbec ne. Takhle to nelze brát. Pamatuju si, že ti kluci přišli v době, kdy jsme my pro ně byli Amerika. Když si vezmu podmínky, v jakých žili a co se kolem nich dělo, jsem šťastný hlavně za to, že se tady uchytili, že se jim daří a že jsou šťastní. To je pro mě velká odměna.“
